Dvakrát once je once

rsk

Jak už Vám asi došlo, řeč je o filmu Glena Hansarda a Markéty Irglové Once. Film vřele doporučuji, moc se mi líbil. Jde o ryze hudební film, kde písničky a hudba nejsou naroubovány na příběh - a ani naopak. Hudba je krásná, příběh uvěřitelný, film ani hlavní protagonisté nic nepředstírají, lze je vzít tak, jak jsou.

Líbil se mi výrok Markéty Irglové, že na festivalu Sundance, kde loni film získal cenu diváků, američtí diváci byli překvapeni tím, že Markéta s Glenem "nejsou herci, kteří hrají muzikanty, ale muzikanty, kteří si hrají na herce".

Na filmu jsem byl shodou okolností dvakrát a jediné, co mne překvapilo, bylo že podruhé jsem měl přesně stejný dojem a pocity jako poprvé - že je to dobrý film a že jsem s jeho hrdiny strávil velmi příjemné dvě hodiny. To není málo, člověk by čekal, že buď mi film podruhé už nic neřekne nebo že naopak budu objevovat další hlubiny resp. pitominy. A nic. Prostě je to dobrý film.

A to i podle - na dnešní dobu dost náročného - kriteria, které pro posuzování kvality filmů používám:

"Každých 40 vteřin je stejně dobrých jako celý celý film".