Tři zajímavé choreografie

Miniatura
choreografie Roser López Espinosa
Tao Te
choreografie Ference Fehér
Passo - duo
choreografie a provedení Ambra Senatore


Tanec Praha - EVROPSKÁ TANEČNÍ LABORATOŘ 1
Divadlo Ponec, 13.června

Týden po zahájení jsem po druhé navštívil  představení festivalu Tanec Praha a možná se mi tenhle večer líbil ještě o něco víc než ten první. Sestával se ze tří velmi rozdílných představení. Jedno však měla všechna tři společná - poctivou snahu autorů o hledání nových forem tanečního sdělení a vynikající výkony interpretů.

První inscenací večera byla Miniatura španělské choreografky Roser López Espinosy. Spolu s ní tančila druhá dívka Maria Campos Arroyo. Obě byly výborné. Trvalo nějakou dobu než si mne toto představení získalo. Obecně nejsem totiž velkým příznivcem různých filmových efektů na divadle. A tohle představení jich bylo plné. Začíná tak, že se z projektoru umístěného na scéně promítá taneční vystoupení za záda dvou dívek sedících na jevišti. Dívky ze různě hýbají, sahají si ve správnou chvíli na správné místo na zádech, převlékají se - a tak vznikají různé efekty. Tato část trvá poměrně dlouho. Teprve za nějakou dobu dívky vstanou a začnou tančit - a to už si mě získaly. Choreografie byla nevtíravá, ale hodně působivá asi především tím, že tanečnice předváděly své vlastní téma. Další použitou technikou byla obyčejná digitální kamerka položená na zemi před první řadou. Jedna z dívek před ní položila nohu a na konci jeviště tančila druhá tak, že to na plátně vypadalo, že tančí hned na noze hned pod nohou partnerky. Za chvíli si místo vyměnily a zase tančila první na ruce té druhé. Bylo to zajímavé a kupodivu  docela přirozeně působící. Bylo příjemné se na produkci těchto dvou španělských dívek dívat.

Druhá choreografie byla naprostým kontrastem. Nejen proto, že křehké dívky vystřídali dva tanečníci s velmi syrovým a mužným projevem. Jedním z interpretů byl opět autor choreografie - Ferenc Fehér. Ten vlastně mohl za to, že jsem si koupil lístek právě na tento večer. Zaujala mne totiž jeho choreografie uváděná na loňském festivalu. Partnera mu dělal o hodně mladší Ákos Dózsa. Oba tančili zcela dokonale, byl to možná nejlepší taneční výkon "mužského dua", který jsem kdy viděl. Inspirací k choreografii byla kniha čínského filosofa Lao-c'e Tao Te Ťing. Ne, že bych to poznal, ale bylo to v programu. Netroufl bych si vykládat význam předvedeného tance, ale byly v něm stopy po asijském bojovém umění, až úporná snaha o to něco dokázat a ovládnout partnera, střídaná okamžiky "harmonie s vesmírem".

Na počátku vidíme dva muže v podřepu jíst nějakou vánočku, na konci se po velmi dramatickém ději k nedojenému jídlu oba "filosoficky" vracejí. Tanec byl technicky a fyzicky mimořádně náročný, oba interpreti tančili jak o život, již v polovině produkce byli propoceni . Překvapilo mě, co všechno se dá dělat v saku (pro mne je to spíš svěrací kazajka). Mimořádně působivé představení "silového" tanečního stylu. Ferenc Fehér je prostě frajer.

Třetí část byla opět zcela jiná. Jmenovala se Passo -duo a tančila její autorka Ambra Senatore. Ke  konci představení se k ní připojila "její dvojnice" Caterina Basso. Na samém konci však divák vidí, že ve skutečnosti si tyto dvě ženy vůbec podobné nejsou a vše to byl mam a klam paruky a šatiček. To by však dnes, kdy ženy střídají účesy, barvu (některé i délku) vlasů a nehtů rychleji než kabelky, na představení nestačilo. Námětem choreografie bylo to, že nic nemusí být tím, jak to vypadá. Interpretka má obrovské osobní charizma, kterému velmi rychle podlehnete. I když to zní divně, napadla by mě při pokusu o popis projevu tanečnice dvě adjektiva: inteligentní a působivé. Tuhle ženy bych také moc rád ještě někdy viděl tančit.

Jestli to půjde takhle dál, je nutno těm, které program festivalu vytvářely, hodně nahlas poděkovat a těšit se, že budou mít příště stejně dobrou ruku (spíš je potřeba otevřených duší a plných kapes).