KY-TIME - pocta Jiřímu Kiliánovi

rsk

představení baletu Slovenského národního divadla 30.října v Národním divadle

    Jako velký obdivovatel choreografií Jiřího Kiliána jsem si nemohl nechat ujít hostování baletu Slovenského národního divadla  s představením, které vytvořili na jeho počest. Představení bylo složeno z pěti choreografií, z nichž u dvou byl Jiří Kilián autorem. Skoro jsem se utvrdil v (asi ne zcela oprávněném) názoru, že Kiliánovy choreografie od jiných poznám.

    Prvním číslem byla Inšpirácia, kterou na hudbu W.A.Mozarta vytvořil (a osobně v něm i tančil) nynější šéf bratislavského baletu Mário Radačovský, který dlouho působil jako tanečník v Nederlands Dance Theatre (NDT) - souboru, který Jiří Kilián dlouho vedl jak umělecky, tak organizačně. Tato inscenace mě nijak zvlášť neoslovila. Tanečnice, vedle které jsem seděl, to hodnotila tak, že autor "opsal" motivy z Kiliánových inscenací  bez pochopení a vlastního přínosu. Já to takhle odůvodněné neměl, ale dojem jsme měli stejný. Ne, že bych měl ve zvyku obtěžovat sousedky v divadle, ale dali jsme do hovoru po tom, co jsme jediní dva v našem okolí řvali "bravo!!!" po druhé inscenaci.

    Byla to Kiliánova znamenitá choreografie Un ballo. Vytvořil ji pro NDT II (část souboru tvořená mladými tanečníky) na hudbu Maurice Ravela. Už sama scéna byla nádherná, osvícená mnoha "svíčkami". V jejich světle tančilo několik párů mladých tanečníků v černých oděvech.Jako je u něj obvyklé, vystihl Jiří Kilián skvěle charakter hudby. Všechny baletní figury jakoby z ní samy vyrůstaly. Při tom byly nesmírně originální, ale jak jsme u Kiliána zvyklí, nikdy nemáte pocit, že se choreograf exhibuje předváděním originálních figur, ale přímo cítíte, jak hluboce podstatu té které skladby prožil pak dovedl publiku sdělit. Prostě Kylián je Kylián (a nikdy jinak). Výkon tanečníků byl vynikající a jen podtrhl kvality díla.

    Po přestávce jsme viděli další choreografii Mária Radačovského  - 68. Byla vytvořena na hudbu J.S.Bacha a W.A.Mozarta avšak měla "politický a aktuální obsah - nebo chcete-li poselství". Obsahově naznačovala pocity dvou mladých lidí - a jejich kamarádů a současníků, kteří byli nuceni vyrovnávat se s oddělením závorou spadnuvší v roce 1968. Takhle napsáno to zní strašně, přesto to byla velmi dobrá baletní inscenace. "Politické" východisko nebylo nijak prvoplánové a "skutečným obsahem" byly pocity mladých lidí, které mohly být (a v dějinách mnohokrát byly) vyvolány i jinými bezprostředními příčinami. Navíc se právě tahle choreografie hodila k poctě J.Kyliána. Autor se po Kyliánovi neopičil, ale ukázal, že umí - stejně jako jeho vzor - překvapivě interpretovat (i) klasickou hudbu a při tom zachovat její hudební charakter. I v této choreografii se ukázala kvalita mladých bratislavských tanečníků.

    Čtvrtým kusem byla choreografie Real time Lukáše Timuláka. Byla postavena principu "laterny magiky". Skupina mladých lidí, kdybych byl zahořklý, dalo by se říct výrostků,  tancuje hned na jevišti hned na plátně nad ním. Filmové dotáčky byly nasnímány před pokladnami jakéhosi supermegahypermarketu. Nápad s plátnem mě při představení nijak neoslovil (spíše mne rušil), ale, jak jsem dodatečně zjistil, ani nezabil celkově pozitivní dojem z choreografie a dokonce posílil vyznění díla. Tvarově tanec i kostýmy vycházely ze "skejťácké" kultury, ale byl to jak pojetím, tak i vynikajícími výkony, výsostný balet. Mimořádně mne zaujala (zřejmě Japonka) Reona Sato.

    Vrcholem představení byla Kyliánova choreografie Šest tanců na hudbu W.A.Mozarta. Nebyl to jen vrchol tohoto večera, ale prostě vrchol (radosti z tance, fantasie a imaginace choreografa, ironie a "klauniády" v baletním tanci, tvůrčí práce s hudbou, a dále si můžete doplnit, co chcete a bude to pravda). Soubor se v této inscenaci vyřádil dosytosti (a přesto zůstal baletně přesný). Skoro by se chtělo napsat, že by stačilo udělat jednu takovouto choreografii, aby se její autor stal "klasikem", ale to je samozřejmě nesmysl.  Pravděpodobnost, že by někdo mohl udělat jen jednu takhle kvalitní choreografii je menší než, že přistanou na Zemi marťané.

     Výběr dvou choreografií J. Kyliána dobře ukázal, jak i když z formálního hlediska jsou jeho choreografie velmi odlišné, přesto v nich jde vždy najít něco, co prozradí "rukopis pachatele". Můžete-li, využijte každou příležitost vidět něco z jeho tvorby.