Nikdy neříkej vždy

rsk

Peter Quiter: Na konci duhy

Studio Dva ve Švandově divadle v hlavní roli Hana Macuichová

Nemám to ve zvyku, ale začnu alibistickým poukazem na to, že výroky v blogu jsou "jen" odrazem mých názorů, zkušenosti a zážitků, nikoli nějakými "objektivními hodnoceními".

Bohužel v této glose se musím přiznat k tomu, že jsem to (minimálně) v jedné z předchozích glos s generalizací hodně přehnal. V glose o jednom z představení léta hereckých osobností pořádaných Studiem DVA jsem o všech představeních této napsal

"... vždy se jde spolehnout na to, že půjde o kvalitní a inteligentní text (navíc přístupný "široké divácké obci"), který bude výtečně zahraný. "

Teď jsem byl dalším představení z této série, o kterém pokud bych ta adjektiva přímo neznegoval, tak bych je alespoň nepoužíval.

Hra Na konci duhy pojednává o konci kariéry slavné hollywoodské herečky a zpěvačky Judy Garlandové. Hra se mi však příliš nelíbila. Dialogy byly velmi povrchní a snadno předvídatelné, laciné "vtipy" evokovaly dojem ze sledování (spíše horších) televizních seriálů. Ten večer, kdy jsem na tom byl, navíc nebyli oba herečtí partneři Hany Maciuchové moc ve formě a jejich role tak byli ještě "placatější" než vyplývalo z textu samotného.

Hana Macuichová hrála velmi dobře, navíc nastudovala řadu písní Judy Garlandové, které s playbackovým doprovodem piána výtečně zazpívala. Další kladem, který jsem však ocenil až při závěrečných "titulcích", kdy byly promítané fotografie skutečné Judy, bylo výborné nalíčení herečky do jejího typu. A tak i když jsem výkon Hany Maciuchové musel ocenit, sama to ani v hlavní roli zachránit nemohla, takže u mne převládala lítost nad tím, že tak dobrá herečka nedostala šanci v lepší hře. Určitě by si to zasloužila.