Kultura a zážitky - Rudolf Kryl (rsk)

Blog převážně o divadle a sem tam i o něčem jiném co mne nějak zaujalo.

13. října 2008

Dvanáct

    rsk


   Dvanáct - film Nikity Michalkova

        (autor např. filmu Unaveni sluncem)

    Již jsme si zvykli, že Američané velmi často dělají remaky úspěšných evropských i asijských filmů. Kdybych chtěl být prvoplánový, mohl bych napsat, že teď jim to Rusové oplatili. Film, o kterém glosu píšu, se otevřeně hlásí  tomu, že jde o "ruskou verzi" tématu slavného filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Bylo by to však zkreslující, nejde o remake obvyklého stylu, ale o hlubokou sondu do ruských poměrů - a s trochou nadsázky také o vyjádření toho, že není jednoduché (a mnohdy ani prospěšné) přenášet hodnoty "západní" společnosti do ruské reality.
    Děj filmu je podobný jako u amerického originálu. Zasedá dvanáctičlenná porota, která se má - izolována od okolí - vyjádřit k vině či nevině obžalovaného (v tomto případě čečenského chlapce, který je obžalován z toho, že zabil vysloužilého ruského důstojníka - přítele jejich rodiny, který jej jako sirotka "adoptoval" a vzal z Čečny s sebou do Moskvy, aby u něj žil). I když je téma Čečny ve filmu stále přítomno, není tím hlavním. Podobně jako v americkém filmu je na počátku "všechno jasné", ale postoj jednoho z porotců a nutnost hlasovat jednomyslně přivede postupně všech dvanáct mužů k tomu, aby se každý zamyslel (nebo bez přemýšlení emotivně reagoval - podle své nátury) nejen nad obžalovaným, ale především nad svým životem a postoji k němu.

    Zaujmou Vás všechny postavy. I všechny herecké výkony jsou excelentní - na rozdíl od mnoha současných filmů - bylo co hrát.

    Byl jsem kdysi v Rusku tři měsíce na stáži a pak ještě měsíc jako vedoucí skupiny studentů na výměnném pobytu, a tak jsem mohl něco z ruského života pochopit. Možná proto jsem pointu uhodl skoro na počátku filmu, o hodně dřív než by to autorům bylo milé. Ale nijak to nevadilo. Ten film není anekdota a nestojí ani nepadá s pointou. Možná to ani pointa v pravém slova smyslu nebyla. V dobrých ruských vtipech (je jich hodně) vlastně tohle není pointa, ale (nikdy nevyslovené) východisko, proto je většina cizinců nemůže pochopit. Prokáží to tím, že se (ze slušnosti) zasmějí. Rus se těm skutečně dobrým vtipům nesměje nikdy. .

    Návštěvu tohoto filmu vřele doporučuji, moc takových už dnes neuvidíte. Trochu varuji před tím, udělat si o filmu názor z některých recenzí na českém internetu. Nalezl jsem dvě a jsem si jist, že jsme (všichni tři) byli každý na jiném filmu.


P.S.

Po vystavení glosy na Web jsem si uvědomil, že mým výlevům o "dobrých ruských" vtipech nemusí být rozumět. Proto jeden příklad, můj nejoblíbenější ze série "Dotazů na rádio Jerevan" (v originále "Voprosov po Armjanskomu radio"):
Dotaz: Existuje na Měsíci život?

Odpověď: Také ne.

Pokud Vám to nepřipadá jako vtip (a přitom jste alespoň středně inteligentní), pak se u nás skutečně něco změnilo (alespoň v některých směrech) k lepšímu.

Štítky: