Hrabaliana VIII - Jak ten čas letí

 

    Jde o další z volného cyklu příběhů, které se odehrály v mém blízkém okolí a které na počest Bohumila Hrabala nazývám Hrabaliana.

    Ne, tohle není osmá historka. Jen se mi nechtělo jí dávat příliš nízké číslo. Když může George Lucas natáčet své filmy napřeskáčku, proč bych tak nemohl psát své glosy já. Narozdíl od něj ale ještě teď nevím, jaké příběhy dostanou čísla IV-VII, ale jsem si skoro jist, že víc než osm jich celkem bude.

    Muselo to být někdy okolo roku 1955. Vedle nás bydlela na chodbě sousedka, která byla zaměstnána na ministerstvu kultury. Čas od času prováděla zahraniční delegace po pražských zajímavostech. Ta nám vyprávěla následující zážitek. Šla s delegací do kteréhosi z pražských paláců, kde komunisté nechávali dožít velmi starou příslušnici šlechtického rodu, kterým palác původně patřil. (Z dnešního pohledu je jasné, že to asi nebylo ani tak ze sociálních ohledů, ale spíše ze strachu, aby její příbuzní v zahraničí nevznášeli své nároky). Šlechtična obývala asi tři pokoje a její jedinou povinností bylo občas po nich provést nějakou tu delegaci. Ten den tam tedy se svojí delegací přišla i naše známá. Domácí paní je provedla a na závěr se zastavila u velkého obrazu, který visel na stěně. Podobné můžete velmi často vidět na různých zámcích. V popředí sedí na vzpínajícím se koni s tasenou šavlí (nebo co to vlastně bývá) vojevůdce a v pozadí za ním můžeme vidět do čtverců vyrovnané šiky jeho armády. Bylo vidět, že stará šlechtična má k obrazu zřejmě zvláštní vztah. Dlouho před ním stála mlčky a pak pronesla větu, kterou se naše známá zdráhala přeložit: "To je můj první manžel v bitvě u Slavkova" (pro ty, kdo chyběli, ta bitva byla v roce 1805). Naše sousedka to přičítala senilitě oné roztomilé paní, ale pak se to vysvětlilo. Provdali ji jako patnáctiletou za devadesátiletého generála a jí teď bylo také skoro devadesát, tak se to stihlo.

    Prostě od toho Žižky zase nejsme tak daleko.

P.S. Četl jsem "vědeckou" variaci na stejné téma. Kdesi vykopali kostru ženy z doby lovců mamutů nebo ještě starší. A jen tak z hecu porovnali její DNA s DNA obyvatel nedaleké vesnice. A zjistili (prý se skoro stoprocentní jistotou), že čtyři ze sta dnešních obyvatel vesnice byli prokazatelně její potomci.