Kultura a zážitky - Rudolf Kryl (rsk)

Blog převážně o divadle a sem tam i o něčem jiném co mne nějak zaujalo.

13. září 2009

Hrabal a Menzel



    Někdy v šedesátých letech (byl jsem na gymplu nebo v na začátku vejšky) byla situace s knihami hodně jiná než dnes. Vždy, když vyšlo něco nekonformějšího, byla to velká událost. Vycházel časopis Nové knihy, v němž jste se mohli s předstihem dovědět, co daný týden vyjde. Všechna knihkupectví v celé republice začala prodávat nové knížky ve stejný den a stejnou hodinu (už nevím, který to byl, ale asi středa nebo čtvrtek). A často se před nimi vytvářely fronty na několik hodin. A pokud jste neměli známého prodavače knih, bylo nutné je vystát, jinak nebyla šance. Nedostatkové byly kuchařky, detektivky, překlady světové literatury, ale především knihy nekonformních českých spisovatelů. Často jsem proto stával ve frontách i já. Na Kunderu, Vaculíka, Kříže, Seiferta, Švoreckého, Párala, Uhdeho, Hrabala a mnohé jiné.


   Musím se přiznat, že tehdy jsem si dlouho nedokázal k tvorbě Bohumila Hrabala (Taneční hodiny, Ostře sledované vlaky, ...) najít ten správný poměr a tak mne z oněch autorů zaujal asi nejméně. Velmi mi pomohl Jiří Menzel svým (kon)geniálním zfilmováním Ostře sledovaných vlaků. Já do té doby nedokázal vzít Hrabalovo vyprávění "tak jak bylo" a hledal v něm nějaké odreagování se (pro mne tehdy) starého autora. Po zhlédnutí filmu jsem najednou prokoukl. Možná bych to mohl srovnat s tím, když jsem dostal první brýle - najednou bylo čtení zase požitkem. Od té doby mám knihy Bohumila Hrabala moc rád. Dokonce jsem dospěl do stadia, kdy z českých spisovatelů (nejen) oněch let považuji Hrabala za daleko největšího. Jeho schopnost zachytit pomocí vyprávění úplně nepravděpodobných, ale o to pravdivějších, autentických příběhů nejen základní lidské emoce, ale i "ducha" té které doby je obdivuhodná a stále mne nepřestává překvapovat.

    Menzel pak natočil řadu dalších Hrabalovských filmů (Skřivánci na niti, Slavnosti sněženek, ....). Všechny se mi svojí člověčinou hodně líbily, ale už jsem jejich "první pomoc" nepotřeboval. Paradoxně - nebo zákonitě - se mi nejméně líbil film na motivy mé nejoblíbenější Hrabalovy knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Asi to bylo především proto, že jsem si při četbě už "natočil film svůj". Myslím si ale, že filmu trochu ublížilo, že byl pojat tak "velkoryse" s německou koprodukcí. Bylo by zajímavé porovnat scénář natočeného filmu se scénářem filmu na stejné téma, který měl Jiří Menzel připravený mnoho let před tím a který nesměl natočit (možná si vzpomínáte na extempore s rákoskou na filmovém festivalu v Karlových Varech).

    Jiří Menzel je bezesporu jedním z našich největších filmových režisérů, který i když byl zcela svůj, vždy především sloužil filmované látce. I jeho nehrabalovské filmy, především Vesničko má středisková, patří k tomu nejlepšímu, co u nás vzniklo. Necítím se povolán hodnotit jeho tvorbu, ale hrozně mne s.... rádoby kritici, kteří mu vyčítají nedostatek "politické angažovanosti".

   
Díky nejen za Hrabala, pane Jiří.

P.S. Mám hrozně rád Feliniho film Amarcord. Kdysi jsem viděl v televizi nějaký pořad se Zdeňkem Svěrákem, kde se vyznal z toho, že právě tenhle film také miluje. A dodal, že touží, aby o některém jeho scénáři někdo řekl, že od Feliniho opisoval. Díky Jiřímu Menzelovi se to ve Vesničce mé střediskové (skoro dokonale) podařilo. Těžko by to někdo jiný dokázal.


 

Štítky: ,

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka