Zítra se bude ...

  

                            Zítra se bude ...
                                   Jiří Nekvasil a Aleš Březina
                                   operní představení
                                   Divadlo Kolowrat 22.června

    Touto inscenací zašel současný šéf opery Národního divadlo Jiří Nekvasil pravděpodobně nejdál ve své snaze o moderní tvář operního domu. Projevuje se to jak zdařilými inscenacemi Mozartovskými, o který jsem v blogu již psal, a zvaním zahraničních inscenačních týmů, tak i zcela současnými českými počiny např. operou Dobře placená procházka.

    Operní představení se zdařile snaží vyrovnat s faktem z naší nedávné historie, kdy byla po vykonstruovaném politickém procesu popravena Milada Horáková. Lidé mé generace jsou k "politickým agitkám" apriorně dost podezíraví. Musím však konstatovat, že inscenace se mimořádně povedla. Je nesmírně působivá jak "občansky", tak hudebně a divadelně. Přispěli k tomu všichni autoři i účinkující, jistě by však nešlo se o něco takového pokusit bez účasti Soni Červené. Je obdivuhodné jaký výkon - nejen pěvecký - podává. Je vidět, že látku má hluboce prožitou (i když to zní jako fráze) - celým životem.  

    Na scéně miniaturního divadélka Kolowrat je orchestr, sbor a sólisté - někdy až dvacet učinkujících. Obecenstvo má tedy jen malou převahu. Autoři inscenace tohoto faktu téměř intimního kontaktu s obecenstvem znamenitě využili. Hlavní roli na scéně Daniela Dvořáka  hraje  poloprůhledné zrcadlo. Chvíli skrz něj obecenstvo sleduje děj, aby se hned vzápětí mohlo podívat samo sobě do tváře. Když se to stane poprvé, vidíme různé uculování. Rychle všem však dojde, že to má symbolizovat to, že téma se nás všech stále dotýká, že i mladší generace (mě bylo v době procesu pět let) se s těmito skutečnostmi musejí nějak vyrovnat. Není to laciné a "funguje to".
    Soně Červené výtečně sekunduje svým falsetem druhý sólista Jan Mikušek. Jeho nepřirozený hlas zdůrazňuje zrůdnost soudní mašinérie. Ostatní "role" kontrastně vytvářejí velmi mladí lidé resp. ještě děti z Kühnova dětského sboru  a sboru Canti di Praga, kteří poukazují na roli "nevinných" členů zfanatizované či netečné společnosti. "Libreto" tvoří autentické ukázky z policejních protokolů a ze soudní síně, poslední dopis popravené a další autentické dokumenty. Jsou doplněny ohlasy budovatelských písní té doby. Muzika je velmi krásná a plně opravňuje, aby se inscenace nazývala operou. Hraje instrumentální soubor PurPpur s dirigentem Marko Ivanovičem.

    Je to výsostné divadlo.