Extrém

 

                Extrém
                       baletní inscenace Národního divadla
                      choreografie Petr Zuska a Jiří Kylián
                      Nová scéna 18.června

    Balet Národního divadla uvedl na Nové scéně, kterou dlouhou dobu využívala (a v poslední době tam hodně prodělávala) pouze Laterna Magika a která se nově vrátí pod správu Národního divadla, "komorní" baletní inscenaci složenou ze dvou choreografií Petra Zusky a jedné Jiřího Kyliána. Představení bylo velmi působivé a hodně mu prospělo podstatně komornější prostředí ve srovnání se Stavovským divadlem, kde by jinak byla asi uváděna.

    První část tvořila starší choreografie Petra Zusky A Little extrem, která těžila z kontrastu hip hopu a esoterické hudby. Bylo to zajímavé a výborně zatančeno. Zejména jsem si zblízka všiml Edity Raušerové a Karla Audyho.

    Třetí část byla premiéra nové choreografie Petra Zuzky a Little Touch Of The Last Extreme, ta se mi líbila ještě více. V den, kdy jsem tam byl tančili sólo Zuzana Šimáková a Alexander Katsapov. Oba byli vynikající, výborní byli ale všichni tanečníci. Moc pěkný balet.

    Úplným zjevením však pro mne byla prostřední část, ve které byla uváděna choreografie Jiřího Kyliána Last Touch. I když jsem již viděl řadu jeho děl, byl jsem velmi překvapen. Nic ani vzdáleně podobného jsem nikdy neviděl a asi si ani nedovedl představit. Na scéně vidíme kulisu domu a před ní šest postav. Atmosféra vzdáleně připomíná typickou scenérii z Čechovovských inscenací (teď už nevím, zda mne to napadlo nebo jsem to někde přečetl). Hudba je výrazná, se zvýrazněným avšak "jednotvárným a pomalým" rytmem. "Tanečníci" jsou celou dobu v jakémsi transu, avšak skoro se nepohybují a když tak velmi pomalu (ti nejrychlejší urazí za cca 25 minut dvakrát 10 metrů, někteří ani pět). Ze scény však vyzařuje velké napětí a doslova cítíme silové pole, které (velmi intenzivní) pokusy o pohyb jednotlivých postav dusí, činí velmi obtížnými a nakonec úplně zastaví. A tak hrdinům (to asi není správné slovo) nezbývá než vysílat jeden ke druhému i "do okolí - obecenstvu" pohledy vyjadřující jakési nespecifikované hluboké vnitřní pohnutí. Je dost obtížné to, co vidíme, nějak interpretovat. To ale (kupodivu) nijak nezmenšuje divácký prožitek. Nevím, zda existuje ještě nějaký jiný podobný baletní "kus" a vůbec si nedovedu představit, jak může vypadat zápis takovéto choreografie. Ale Jiří Kylián je velký mág. Všichni "tanečníci" svými výkony přispěli k tomu, že představení mělo potřebné napětí. A neměli to vůbec jednoduché. Byli to Klára Kutilová, Sylva Nečasová, Adéla Pollertová, Jiří Kodym, Radek Vrátil a Jiří Waňka.

Dlouho po tom, co jsem představení viděl, jsem našel článek Petra Zusky o tomto baletu, který přesně vystihoval i moje pocity, proto ho ocituji:
"Tak si mnoho lidí Kyliánovu práci vůbec nepředstavuje! Kdo ho zná třeba i z našeho repertoáru, bude překvapen - je vidět, že se Jiří Kylián neustále vyvíjí. Když už si myslíme, že jeho rukopis poznáme podle něčeho nepojmenovatelného, najednou se nám představí s něčím úplně jiným"

     Já na představení určitě půjdu ještě jednou (nejen kvůli Kyliánovi), nevím však komu to doporučit. Jistě těm, kteří si myslí, že je v baletu nemůže nic překvapit.

P.S. Na představení jsem skutečně byl i podruhé, opět se mi hodně líbilo, nemám však potřebu psát novou glosu.