Za požárnost ručí děkan

   

    Nekrátký čas jsem dělal vedoucího pracoviště a jednou z mnoha prebend, které to skýtalo, byla povinnost zúčastňovat se (asi jednou rok nebo dva) požárních školení. Školení mohou vést jen "oprávněné osoby". Nevím, co je opravňovalo, ale jednou z kvalifikací zřejmě bylo, že neměly (nebo dokonce nesměly) umět česky (ty osoby). I když to byli vesměs muži, tvrdé y v předchozí větě jim slušelo víc než to měkké ve větě této.

    O požáru resp. o tom, co při něm dělat, se, pokud vím, nikdy nezmiňovali (teď už to nejsou osoby, ale zamlčení - a bohužel až moc životní - podměti). Probíralo se jen jaké (papírové) alibi si kdo má vytvořit, kdyby k něčemu došlo. Když někdo, kdo ještě neusnul, prohodil, že v případě požáru by stejně všechny ty papíry shořely, dotyčná a oprávněná osoba chvíli lapala (případě lapaly - někdy byly i dvě) po dechu a potom o to důrazněji doporučila/y, že všechny ty papíry by samozřejmě měly být v nehořlavém tresoru a pokud možno jejich ověřené kopie ještě v jiné budově (a také v tresoru). Na většinu dotazů (především těch věcných) odpovídali krásnou českou větou s nadpisu téhle glosy:

"Za požárnost ručí děkan."

    Český člověk je na takové věci zvyklý, ale docela mne namíchlo, když se nedávno v naší budově objevily na obou výtazích tyto cedule:

 

 

   Ty cedule jsou určitě oficiální a dokonce předepsané, při tom jejich autor neměl odvahu se pod nimi podepsat. Jistě je povinné je vyvěsit, asi by za nevyvěšení žádných nebo dokonce jiných byla velká pokuta. Jenže nejméně pokutu by měl dostat především ten, kdo vyrobení takových životu nebezpečných cedulí povolil. Mělo by být zakázáno takovéto anonymní cedule vyrábět a vyvěšovat. U každé by měl být její autor uveden, aby nebylo nutné žalovat z obecného ohrožení neznámého pachatele.

    Použití slůvka "tento" v tomto kontextu v češtině totiž znamená, že buď existuje některý jiný výtah sloužící k evakuaci nebo alespoň lze oprávněně předpokládat, že by existovat mohl. Kdyby lidé při evakuaci nepřemýšleli, mohli by místo útěku hledat onen vytoužený výtah a klidně kvůli tomu uhořet. A ručil by za to děkan.

    Pokud to není jasné, představte si, že by na požárním inspektorátu na jedny dveře pověsili ceduli "Tento hasič neumí česky". Z čistě sémantického hlediska (nehledě na osobní zkušenost dotyčného s daným úřadem) to neznamená výzvu k tomu, aby rychle utekl nebo začal na hasiče mluvit turecky či čínsky, ale aby se pokusil domluvit se česky v jiné kanceláři.

    V duchu autorů požárních předpisů by každý hasič měl mít atest, že umí mluvit a psát česky. Atest by se pochopitelně musel nejméně každé dva roky obnovovat. K tomu by sloužily zkoušky u oprávněných osob. Tím by se mohla podstatně snížit nezaměstnanost absolventů filosofických fakult.

P.S. Plně si uvědomuji, že autorem cedule asi nebyl skutečný hasič (takový, který se zabývá hašením požárů a skutečnou prevencí), ale hasič virtuální, který se zabývá pouze a výhradně zakládáním papírů, razítkováním, zakazováním umísťování dětských výkresů na chodbách škol a vybíráním pokut. Takových je teď všude mnoho a šíří se rychleji než skutečný požár, bylo by třeba metahasičů, kteří by před nimi společnost chránili.

P.P.S. Když jsem přemýšlel o adekvátním trestu pro autora oněch nebezpečných cedulí, napadlo mne (i vzhledem k přeplněnosti nápravných zařízení), že by bylo nejlepší požadovat, aby ve svém volném čase (mohl by si vybrat neplacenou dovolenou) musel všechny již instalované cedule opatřit prefixem "ANI".

P.P.P.S. Dlouho po napsání glosy jsem náhodou objevil budovu (je to velká poliklinika), kde mají i výtahy určené k evakuaci a ony cedule na obyčejných výtazích nejsou tedy z lingvistického hlediska závadné. Jenže tam byly jen ony. A né, jak by člověk čekal, šipka k oněm evakuačním výtahům. Prostě virtuálním hasičům nejde vůbec o záchranu lidí, ale jen a jen o alibi. A jazykové (ne)dovednosti s tím nemají vlastně nic společného.