Vítejte v KLDR!

 

    film Lindy Jablonské
    kino Světozor

    Moc (dobrého) jsem slyšel o minulém filmu dokumentaristky Lindy Jablonské Kupředu levá, kupředu pravá. Hodně rád bych ho viděl. Proto jsem zašel i na tenhle film, který pojednává o zájezdu českých turistů do KLDR. Filmařka i její kolega kameraman dělali co mohli, ale - alespoň pro mne - byl jejich boj předem ztracen.

    Ve filmu můžeme vidět jednak záběry z Koreje, jednak reakce a úvahy českých účastníků zájezdu. Možná, že film může překvapit někoho z mladších, ale člověk mého věku si situaci, že zahraniční turisté jsou zcela odříznuti od reality země, ve které se nacházejí, dovede velmi dobře představit a dokonce s ní má i jisté zkušenosti. 

    A názory "účastníků zájezdu" nejsou (pro mne) tak moc zajímavé, protože jsou to lidé, chtěli a mohli dát přes 60 tisíc za několik dní pobytu v korejských Potěmkinových vesnicích. Myslím, že se o zemi, kterou navštívili, ale ani o sobě, skoro nic nedověděli. Jen se odreagovali z ....,  těžko říci z čeho.

    Z "komunistického" Československa bylo velmi obtížné (pro někoho a někdy dokonce úplně nemožné) se dostat " na západ". Jenže "na východ" to nebylo zas o tolik lepší. Například do Sovětského svazu bylo snadné jet s organizovanou skupinou, dokonce mnozí zaměstnavatelé, aby si u vrchnosti našplhali, kupovali místa v zájezdech z erárních peněz a pak nutili své zaměstnance, aby tam jeli. Účastníci těchto zájezdů se o skutečném životě lidí nedozvěděli (skoro) vůbec nic. Jet do SSSR soukromě bez zájezdu však bylo téměř stejně obtížné jako dostat se na západ (i když se situace měnila). Byl jsem V Sovětském svazu tři měsíce na stáži v roce 1974, tedy v době, kdy už velmi mnoho věcí bylo uvolněných. Přesto oddělení domorodců od cizinců bylo stále patrné. Například, když jsem letěl z Moskvy do Rigy, měli cizinci samostatný terminál, kam občané SSSR nesměli. Letadlo bylo cca 4 km od letištních budov a mělo kapacitu asi 120 cestujících, proto je tam dopravil autobus (běžné velikosti). Jel dvakrát. Jednou se mnou, jakožto jediným cizincem, a podruhé se zbývajícími 119 cestujícími.

    Napadlo mne, že by možná stálo za to napsat "vzpomínky na KLDR", o tom, jak se žilo " za komunismu" u nás. Lidi rychle zapomínají a mladí by se možná divili stejně jako v kině při shlédnutí záběrů z Koreje.  

    Pokud byste chtěli (výbornou) studijní literaturu, sežeňte si "Hodinu býka" od Ivana Jefremova. Formálně je to scifi, ale ve skutečnosti (skoro realistický) obraz fungování sovětské společnosti.