Výstava Slovenský obraz

 

    Slovenský obraz (anti-obraz)

    20. století ve slovenském výtvarném umění

    Jízdárna Pražského hradu 28.10.2008-1.3.2009

     V jízdárně pražského hradu byla výborná a reprezentativní (nikoli ve smyslu, že představila všechno - to bych nedokázal posoudit ani ocenit, ale ve smyslu, že výborně reprezentovala) výstava slovenských (nejen) obrazů. Uvědomil jsem si při tom, že jsem byl určitě ve více než 30 evropských galeriích, ale nikdy jsem za tím účelem nenavštívil Bratislavu.  Musím to napravit.   

    Většinu autorů vystavených děl jsem neznal. Nemá smysl vyjmenovávat je. Jen na ukázku. Hodně se mi líbily dřevoryty Kolomana Sokola, krásné barevné krajiny Mikloše Alexandera Barovského a moderní sochy a koláže Josefa Jankoviče. Působivé byly i fotografie (těch jsem znal více) Martina Martinčeka, Antona Podstráského, Luba Stacha a dalších. Výstava však působila především jako celek - byla i výborně uspořádána.

    Na výstavu jsem se dostal až předposlední den, v sobotu v 15 hodin, tedy tři hodiny před inzerovanou zavírací hodinou. Zdánlivě jsem tedy měl na prohlídku času dost. Na vstupenkách i na katalogu bylo logo s heslem Pražský hrad - jsme otevřeni kultuře, ale na dveřích na hlavičkovém papíře Správy hradu "Výstava je z technických důvodů od 16 hodin uzavřena". To nás (návštěvníky) dost rozezlilo. Paní v pokladně řekla, že ony technické důvody nezná, že jí jen zavolali telefonem hradní páni.

    Ukázalo se, že i návštěvníci výtvarných výstav ovládají mnoho peprných kleteb. Někteří se rozhodli ventilovat svoje rozhořčení v knize návštěv, ostatní se dali do diskuse, co to mohlo být za důvody. Jeden Slovák při tom poznamenal, že pokud ví, máme v Praze jen jednoho hradního pána. To museli všichni uznat, a tak jsme se společně snažili dobrat toho, proč to asi pan prezident udělal. Jednou z teorií bylo, že se chtěl nějak po domácí hádce pomstít manželce (pokud to nevíte - vlastně i když to víte - je paní Lívia Slovenka). Mě se to nezdálo především proto, že Václav Klaus by si jistě dovedl nějaký (minimálně na první pohled) věrohodný důvod vymyslet. Chtěl jsem navrhnout, abychom JIM nebo přímo JEMU zkusili zatelefonovat, a tak zjistili, jak se věci doopravdy mají.  Ale (sobecky) jsem to nenavrhl.

    Napadlo mě totiž, že bych mohl situace využít pro sofistikovaný průzkum sledovanosti mého blogu. Napíši-li v něm o těchto našich pochybnostech, pak se - je-li blog skutečně sledovaný - musí se na jisté stránce prezidentské kanceláře dříve či později objevit, že dřívější uzavření výstavy pan prezident osobně nenařídil a už vůbec ne z takových důvodů, resp., že  byl úplně špatně pochopen a ve skutečnosti chtěl, aby byla výstava o dva dny prodloužena. Stránka se jmenuje Co prezident neřekl a je věnována právě takovým věcem. Pokud tam příslušnou informaci naleznete, dejte mi vědět, pro nával jiných povinností ani tak významnou stránku pravidelně nesleduji. Pochopitelně si uvědomuji, že naděje na takové potvrzení sledovanosti mého webu není příliš velká, ale (paradoxně) by i zvýšení počtu kliků na oné stránce mohlo mít nezanedbatelný všeobecně vzdělávací efekt. 

    Pokud Vás překvapilo, že jsem právě na tuto stránku vůbec kliknul, a nemůžete pochopit proč a jak mne to mohlo napadnout, potěšilo mne to. Musím to tedy vysvětlit. V nikdy nekončících debatách o tom, jak by se měl zlepšit web MFF, jeden z kolegů dal za příklad stránky (patří úřadu jedné pražské městské části), které sám pomáhal technicky zabezpečit. A mimo jiné nám sdělil, že z jejich úvodní strany se člověk může dostat na jeden či dva kliky ke všem skutečně důležitým informacím. Tak jsem to zkusil - a hned první dvojklik bylo takovéhle bingo. Přiznám se, že pak už mne odvaha opustila, a tak jsem dalších pokusů raději zanechal. 

P.S. Protože výstava byla skutečně výborná, hodina mi stačit nemohla. Zašel jsem tam druhý den v neděli ráno - a pustili mne (bez protestů) na sobotní lístek.  

P.P.S. Tuhle glosu jsem měl de facto napsanou hned 2. března. Dnes už bych ji možná napsal jinak, ale ponechal jsem ji v autentické podobě.