Romeo a Julie

  

    W.Shakesperare: Romeo a Júlia

    incenace divadla Astorka/Korzo'90

    překlad L'ubomír Feldek, režie J.A.Pitínský
    7.března Švandovo divadlo

    Divadlo Astorka mám hrozně rád a jistě jsem viděl více než deset jejich inscenací. Všechny byly výborné. Především oceňuji to, že každá jejich inscenace je zcela originální a má svůj vlastní styl. Je prostě vidět, že celý kolektiv divadla neodvádí nějakou profesionální machu, ale přistupuje ke každé látce jako k nové výzvě. A kromě toho to všichni hodně umí.     

    Kdysi dávno jsem v tomhle blogu vedl úvahy nad moderně pojatým baletem Romeo a Julie. Při tom jsem se letmě dotkl i činoherní inscenace režiséra Morávka v Národním divadle. Představení, o kterém dnes píši, bylo (pro mne) ve všech ohledech zajímavější a troufnu říci i lepší. Asi to byla dokonce nejlepší Shakespearovská inscenace, kterou jsem kdy viděl. Myslím si, že kdyby Shakespeare obživl, měl by právě z takovéhoto přístupu k inscenování svých děl největší radost. Představení mělo nesmírný spád a i když se de facto drželo klasické předlohy dost těsně, umělo udržet diváky v napětí a v kontaktu v míře jen málokdy u klasiky vídané. Prostě to bylo živé a dobrém slova smyslu akční (kupodivu něco takového může existovat) divadlo. Všechny postavy byly naprosto věrohodné, plné humoru a často i (sebe)ironie. To jim však nebránilo prožívat drama citů stejně plně jako jejich jmenovcům z romantických inscenací, možná dokonce naopak, těmto postavám jsme to všechno bez zábran věřili.

    Velkou zásluhu na výborné inscenaci bezesporu mají autor překladu L'ubomír Feldek a režisér J.A.Pitínský. Jazyk překladu byl živý a současný aniž by se příliš vzdaloval tradičnímu textu. Režisér pojal inscenaci jako dramatické akční divadlo, v němž se snažil všechny herce vést k co nejtěsnějšímu kontaktu s obecenstvem. A nejen v přeneseném slova smyslu. Formálně se většina děje odehrávala v šermířském klubu. Mnoho hereckých akcí bylo na samé hraně jeviště, dokonce v jeho středu byl vybudován můstek nad sedadly první řady, na kterém toho probíhalo velmi mnoho (Nějak se chybička vloudila a v pokladně prodali i jeden z lístků na sedadlo, které bylo pod tímto můstkem ... a dotyčný neukázněný divák tam odmítal zalézt). Balkónová scéna byla skutečně balkonová - Julie byla na balkóně divadla a Romeo na jevišti - a než tam za ní doběhl, byla ona zpět na jevišti.

    Všichni herci byli výborní - ono se asi také v takovéhle inscenaci musí hrát s daleko větší chutí. Zmíním se jen o některých.

    Režisér přidal roli šaška, který zprostředkoval přesuny děje i přehrával některé vedlejší postavy. S touto rolí, která byla na jevišti možná déle než hlavní postavy, se výborně vypořádal Miroslav Noga.

    Obrovsky mne zaujala Rebeka Poláková v roli Julie.  Její postava nebyla naivní a nevědomá nedospělá dívenka zmítaná sem a tam svými city, ale sebevědomá, dospělá, život chápající (možná  i víc než její mužští partneři) mladá žena. Tahle Julie byla schopna nejen velkých citů, ale i sebeironie, dovedla být - i intelektuálně - rovnocennou partnerkou ostatním postavám. Dát roli Julie tenhle rozměr jistě nebylo pro čerstvou absolventku herectví vůbec jednoduché. Nikdy nezapomenu na hereckou etudu, kdy si Julie v žalu nad svým osudem přihne z láhve, kterou vzala chůvě. Herečka byla na samé hraně jeviště a protože jsem seděl ve třetí řadě, mohl jsem ji sledovat jen z nějakých 2-3 metrů. Podle mého názoru, je Rebeka Poláková obrovský herecký talent. Pokud to jen trochu půjde, budu se snažit na představení, v nichž bude hrát, chodit.  

    Romea hrál vynikajícím způsobem Lukáš Latinák. Jde o výborného herce, kterého jsem už viděl vícekrát a vždy mne příjemně překvapil. Rozhodně nemá postavu ani tvář Romea z romantických inscenací.

   Zuzana Krónerová  byla - jako vždy - výborná v roli chůvy (dojky). Překladatel s režisérem ji pomohli vytvořit živoucí a věrohodnou postavu.

    Skoro se mi nechce do nějakých závěrečných shrnujících "hodnocení". Přesto však si neodpustím hlavní dojem (nebo dokonce poselství) z inscenace. Drama citů prožívají i dnešní lidé stejně intensivně a opravdově jako je (možná) prožívali jejich předkové. Jen to dnes (ne)dávají najevo jinak. Je jen jiná, ne horší doba.  

    Nezbývá než autorům inscenace a hercům poděkovat a všem případným čtenářům blogu vřele doporučit návštěvu téhle oslavy opravdového divadla.