Miniatury

  

 Večer tvorby mladých choreografů

    z řad tanečníků baletního souboru Národního divadla

        Stavovské divadlo 4.března 2009

    Šéf baletu ND Petr Zuzka bere svoji roli se zaujetím a po všech stránkách zodpovědně. To se projevuje i na tom, že podporuje choreografické ambice jednotlivých členů sboru. Již několik let se vždy na jaře  koná (i když pokud se nepletu loni nebyla) ve Stavovském divadle pod názvem Miniatury přehlídka jejich děl. Snažím se na ně pravidelně chodit a zjišťuji, že si tato představení již našla své publikum, letos bylo skoro plno.

    Letos se přehlídka mimořádně vydařila, bylo zde 10 (někdy ne zrovna miniaturních) kousků velmi různých žánrů. A i když se mi pochopitelně líbily některé víc a jiné méně, celkově to "nemělo chybu". Prostě hodně příjemně strávený večer (navíc jsem měl zrovna narozeniny). Nemá cenu všechny choreografie vyjmenovávat. A tak se zastavím u dvou resp. spíše tří.

    Zuzana Šimáková (dle mého názoru) zcela systematicky testuje hranice toho, jaké látky ještě snesou baletní provedení (nebo spíš naopak). Mám ji proto rád. V tomto večeru měla dvě kreace. Velmi abstraktní Genom, který se snažil vyjádřit vytržení nad tím, jaký svět před námi genetické poznatky odkrývají. Fascinaci nad tím, že čím více toho víme, tím před většími záhadami stojíme. Tenhle balet se mi hrozně líbil. Však měl také super obsazení - kromě autorky samé tančili Michal Štípa, Nikola Márová a Tereza Podařilová. Druhá (hodně dlouhá) choreografie se jmenovala Halellujah a byla "přímo ze života": žena, která se vzbouřila a nechala "za sebe" pracovat muže, muž prchající v holínkách a s lahváčem na ryby, děti ve věku výrostků loudící na rodičích prašule a pak je ostopéro utrácející. Prostě skoro výjevy z (typického ? - vlastně na ně nedívám) televizního seriálu poslepovaného bez ladu a skladu. Mě se to nelíbilo ne kvůli "tématu samému", ale kvůli tomu, že se nepodařilo vytvořit v choreografii nějaký (ucelený) estetický tvar. Nic na tom nemohly změnit ani dobré výkony tanečníků nebo sem tam dobrý a vtipný nápad.

    "Ze života" byla i další choreografie Jakstohoven Viktora Konvalinky a Tomáše Rychetského, která se mi naopak líbila hrozně moc. Na startu běhu vidíme několik velmi svérázných mužů. Sledujeme nápaditou parodii představování atletů na startu. První start se nevydařil, jeden ze závodníků se ulil. Druhý start byl zpomalený (ohromně nápaditá studie zpomalených pohybů, jak je známe z televizních přenosů). Na několika metrech se jednotliví atleti navzájem zlikvidují (zastřelení soupeře, umístění pasti na zvěř, ....) a toho posledního, co zbyl, potrestá boží hněv bleskem z čistého nebe. A to ještě není konec ... . Dál už to popisovat nebudu, ale já jsem kromě (obrovské) srandy v choreografii viděl i mnoho velmi originálních nápadů a paradoxně i vytříbený vkus pro baletní formu.   

    Pokud máte balet rádi - nebo ho chcete začít mít rádi - pojďte příští rok na Miniatury s námi. Dost pravděpobně se vám to bude líbit také.