Tolstoj a peniaze

 

Jan Novák: Tolstoj a peniaze

Divadlo Astorka Korzo´90

Švandovo divadlo 9.dubna 2010 

    Jak jsem už se tady vícekrát vyznal, hodně rád chodím na hostování slovenských divadel v Praze. A divadlo Astorka patří mezi nejlepší a moje nejoblíbenější. Tentokrát jsem si málem nevšiml toho, že opět hostují ve Švanďáku. Ale dobře to dopadlo, alespoň jedno představení jsem viděl.

    V minulých (možná už deseti) letech hrála Astorka v Praze mnoho her ruské klasiky. Tentokrát to byla hra českého autora žijícího v USA Jana Nováka, která se, jak už název napovídá zabývala vztahem L.N.Tolstého k penězům. Jak známo spisovatel a filosof hlásal návrat ke skromnosti a hodnotám prostého života na venkově. Na druhé straně jeho knihy a divadelní hry měly velký úspěch i finanční a vedl se svou početnou rodinou ne zcela skromný život šlechtice. Mnohé z dětí již byly schopni peníze jen rozhazovat. O to, aby rodina měla dostatek financí na svůj provoz se starala jeho manželka. Spisovatel často podléhal svému okolí a byl ochoten se svých autorských práv zříci nebo je neuplatňovat. Složitý vztah Tolstého a jeho ženy (nejen ve vztahu k penězům - velmi se milovali i navzájem zraňovali) byl vlastně hlavním tématem zajímavé hry. 

    Hra byla velmi dobrá, ale nejsem si jist, zda by vyzněla tak zajímavě i v podání jiného souboru. 

    Všichni herci, jak už to u Astorky bývá, byli vynikající. Největší příležitost dokázat své kvality dostali především představitelé Tolstého Vlado Černý, jeho ženy Szidi Tóbiás a Čertkova Petr Šimun. Já jsem hrozně rád opět viděl "svého Romea a Julii" Lukáše Latináka a Rebeku Polákovou. 

    Kdykoli budete mít to štěstí, že budete moci navštívit některou z inscenací Divadla Astorka, neváhejte a využijte příležitosti, určitě nebudete zklamáni. Já začínám vážně uvažovat o zájezdu do Bratislavy, jehož hlavní náplní by byly návštěvy Divadla Astorka. Snad se mi to někdy povede. 

P.S. V obecenstvu bylo velmi mnoho (i mě) známých herců a především hereček - nejméně deset. To ale nebyl hlavní dojem z obecenstva, které, abych se přiznal, trochu mne děsilo. Vzpomínám si, jak úděsně na mne zapůsobilo, když jsem se poprvé setkal v televizi s americkými inscenacemi, ve kterých byl již zakomponován smích "obecenstva", zřejmě proto aby člověk věděl, kde (ne čemu) se má člověk smát. Dnes už mi to nepřijde (ale taky se na televizi už v podstatě nedívám). Tohle obecenstvo zřejmě bylo sitcomy vychováno, protože kdykoli na jevišti bylo něco "vtipného", považovalo mnoho diváků za nutné se hlasitě křečovitě zasmát, jinak by si to tak neužili. A při tom hra sitcomem rozhodně nebyla a ony scény nebyly zcela jistě myšleny jako gagy vydírajíci smích. Herci byli tak dobří, že to s noblesou zvládli. S vtipem vyřešili i trapas při přebírání kytek, kdy slečna, která to měla na starosti, názorně předvedla, že počítání do deseti je obtížná činnost.

Romeo a Julie

  

    W.Shakesperare: Romeo a Júlia

    incenace divadla Astorka/Korzo'90

    překlad L'ubomír Feldek, režie J.A.Pitínský
    7.března Švandovo divadlo

    Divadlo Astorka mám hrozně rád a jistě jsem viděl více než deset jejich inscenací. Všechny byly výborné. Především oceňuji to, že každá jejich inscenace je zcela originální a má svůj vlastní styl. Je prostě vidět, že celý kolektiv divadla neodvádí nějakou profesionální machu, ale přistupuje ke každé látce jako k nové výzvě. A kromě toho to všichni hodně umí.     

    Kdysi dávno jsem v tomhle blogu vedl úvahy nad moderně pojatým baletem Romeo a Julie. Při tom jsem se letmě dotkl i činoherní inscenace režiséra Morávka v Národním divadle. Představení, o kterém dnes píši, bylo (pro mne) ve všech ohledech zajímavější a troufnu říci i lepší. Asi to byla dokonce nejlepší Shakespearovská inscenace, kterou jsem kdy viděl. Myslím si, že kdyby Shakespeare obživl, měl by právě z takovéhoto přístupu k inscenování svých děl největší radost. Představení mělo nesmírný spád a i když se de facto drželo klasické předlohy dost těsně, umělo udržet diváky v napětí a v kontaktu v míře jen málokdy u klasiky vídané. Prostě to bylo živé a dobrém slova smyslu akční (kupodivu něco takového může existovat) divadlo. Všechny postavy byly naprosto věrohodné, plné humoru a často i (sebe)ironie. To jim však nebránilo prožívat drama citů stejně plně jako jejich jmenovcům z romantických inscenací, možná dokonce naopak, těmto postavám jsme to všechno bez zábran věřili.

    Velkou zásluhu na výborné inscenaci bezesporu mají autor překladu L'ubomír Feldek a režisér J.A.Pitínský. Jazyk překladu byl živý a současný aniž by se příliš vzdaloval tradičnímu textu. Režisér pojal inscenaci jako dramatické akční divadlo, v němž se snažil všechny herce vést k co nejtěsnějšímu kontaktu s obecenstvem. A nejen v přeneseném slova smyslu. Formálně se většina děje odehrávala v šermířském klubu. Mnoho hereckých akcí bylo na samé hraně jeviště, dokonce v jeho středu byl vybudován můstek nad sedadly první řady, na kterém toho probíhalo velmi mnoho (Nějak se chybička vloudila a v pokladně prodali i jeden z lístků na sedadlo, které bylo pod tímto můstkem ... a dotyčný neukázněný divák tam odmítal zalézt). Balkónová scéna byla skutečně balkonová - Julie byla na balkóně divadla a Romeo na jevišti - a než tam za ní doběhl, byla ona zpět na jevišti.

    Všichni herci byli výborní - ono se asi také v takovéhle inscenaci musí hrát s daleko větší chutí. Zmíním se jen o některých.

    Režisér přidal roli šaška, který zprostředkoval přesuny děje i přehrával některé vedlejší postavy. S touto rolí, která byla na jevišti možná déle než hlavní postavy, se výborně vypořádal Miroslav Noga.

    Obrovsky mne zaujala Rebeka Poláková v roli Julie.  Její postava nebyla naivní a nevědomá nedospělá dívenka zmítaná sem a tam svými city, ale sebevědomá, dospělá, život chápající (možná  i víc než její mužští partneři) mladá žena. Tahle Julie byla schopna nejen velkých citů, ale i sebeironie, dovedla být - i intelektuálně - rovnocennou partnerkou ostatním postavám. Dát roli Julie tenhle rozměr jistě nebylo pro čerstvou absolventku herectví vůbec jednoduché. Nikdy nezapomenu na hereckou etudu, kdy si Julie v žalu nad svým osudem přihne z láhve, kterou vzala chůvě. Herečka byla na samé hraně jeviště a protože jsem seděl ve třetí řadě, mohl jsem ji sledovat jen z nějakých 2-3 metrů. Podle mého názoru, je Rebeka Poláková obrovský herecký talent. Pokud to jen trochu půjde, budu se snažit na představení, v nichž bude hrát, chodit.  

    Romea hrál vynikajícím způsobem Lukáš Latinák. Jde o výborného herce, kterého jsem už viděl vícekrát a vždy mne příjemně překvapil. Rozhodně nemá postavu ani tvář Romea z romantických inscenací.

   Zuzana Krónerová  byla - jako vždy - výborná v roli chůvy (dojky). Překladatel s režisérem ji pomohli vytvořit živoucí a věrohodnou postavu.

    Skoro se mi nechce do nějakých závěrečných shrnujících "hodnocení". Přesto však si neodpustím hlavní dojem (nebo dokonce poselství) z inscenace. Drama citů prožívají i dnešní lidé stejně intensivně a opravdově jako je (možná) prožívali jejich předkové. Jen to dnes (ne)dávají najevo jinak. Je jen jiná, ne horší doba.  

    Nezbývá než autorům inscenace a hercům poděkovat a všem případným čtenářům blogu vřele doporučit návštěvu téhle oslavy opravdového divadla.