Česká baletní symfonie

rsk

    Česká baletní symfonie - baletní představení pražského Národního divadla

     Představení je složeno z choreografií vytvořených na původně netaneční symfonickou muziku. Viděl jsem ho dvakrát v rozmezí skoro dvou let. Dojmy byly podobné, jen podruhé mi soubor připadal jako kdyby "ztratil formu". Mělo to ale pravděpodobně jinou příčinu, byl jsem na představení těsně po návratu z Paříže, kde jsem viděl pravděpodobně nejlepší baletní výkon svého života v podání New York City baletu, píši o něm jinde.

    První část tvoří choreografie Petra Zuzky D.M.J. na hudbu A.Dvořáka, B. Martinů a L. Janáčka. Tančí v ní velký sbor a ani v jednom případě se mi k ní nepodařilo najít hlubší vztah a tak mě inscenace nijak zvlášť nezaujala.

    Podstatně víc se mi líbily dvě kratší choreografie mladých autorů po přestávce.

    První se jmenovala Nevyřčené ticho a na hudbu Leoše Janáčka ji vytvořil Tomáš Rychetský. Bylo komornější a scéna znamenitě využívala světla k dotvoření nálady, která dle mého velmi dobře souzněla s Janáčkovou hudbou. Také výkony všech tří tanečnic byly po oba dny výborné.

    Druhou byla kompozice Zuzany Šimákové, která se systematicky snaží ve svých choreografiích (viděl jsem jich několik na Miniaturách) testovat formální i obsahové hranice baletního projevu. Tentokrát nazvala svou kompozici na hudbu B. Smetany 6/2 člověka. Šest tanečníků mělo na scéně k dispozici malé trampolíny, které jim umožňovaly vskutku netradiční baletní figury (jen škoda, že z galerie, kde jsem jako obvykle seděl, nebyl dojem z výšky "skoků" takový, jaký si mohli dovolit ti bohatší).

     Po druhé přestávce můžete vidět proslulou choreografii Jiřího Kiliána na hudbu Leoše Janáčka Sinfonietta. Touto choreografií se Jiřímu Kiliánovi podařilo udělat se souborem Nederlands Dans Theatre "díru do světa". Je to jedno z představení, které "vešlo do dějin baletního divadla".  Pokud chcete něco o novějších dějinách baletu něco vědět, měla by být návštěva tohoto představení povinná, ale nejde o žádnou konzervu. Dodnes je to hluboký zážitek sám o sobě. Dnes už nás sice nepřekvapí celkový styl baletního projevu - ten od Jiřího Kiliána převzal "celý svět", ale stále se musíme obdivovat zcela mimořádnému "vcítění se" do muziky a dokonalostí jejího pohybového vyjádření. Tyto kvality se zachovala celá další tvorba Jiřího Kiliána. Jako většina skutečně velkých umělců, nespokojil se Jiří Kilián v dalších letech s dosaženou úrovní, ale dokázal svojí tvorbou držet krok s dobou - lepší by však bylo říci , že "určoval vývoj baletního umění po dobu minimálně dvou desetiletí". Možná o něm zkusím napsat v samostatné glose.  

Bohemia balet a choreografie Pavla Šmoka

rsk

    Suite en blanc - choreografie Serge Lifar

    a dvě choreografie Pavla Šmoka
    Ilja Zelenka: Musica Slovaca

    Leoš Janáček: Sinfonietta

    v provedení Bohemia baletu,

    Stavovské divadlo 19.12.2008

    V rámci své slabosti pro balet zajdu občas i na inscenace některé ze dvou  (možná je jich ještě víc) pražských konzervatoří. Zatím jsem mezi nimi nerozlišoval, ale budu se to snažit napravit. Pod názvem Bohemia balet vystupuje soubor Taneční konzervatoře hl.m.Prahy. Z programu jsem zjistil, že jsem v minulosti v jejich provedení viděl m.j. několik choreografií Jiřího Kiliána, Ravelovo Bolero v choreografii P.Zuzky a jistě i mnoho jiného. Nejvíc mě zůstaly v mysli "Trójské hry" Roberta Northa. Tentokrát jsem viděl představení jehož první část byla věnována klasickému baletu a druhá byla svého druhu poctou Pavlu Šmokovi. 

    Klasická část - Suite en blanc - mne příliš nezaujala a vypadalo to, že ani tanečníky samé. Sólisté své party zvládali celkem dobře, ale u sboru (zejména v pomalejších partiích) byly příliš vidět (zcela pochopitelné) technické i výrazové nedostatky studentů. Při tom mne překvapilo, že mužská část byla o dost lepší než dámská. Opět jsem si vzpomněl na své přirovnání (za které jsem jednou od předčasně vysloužilé tanečnice málem dostal přes hubu) klasického baletu a krasobruslení, u kterého je sledování výkonů prvních 5-10 závodníků v Evropě vrcholným zážitkem, ale nikoho kromě trenérů a rodinných příslušníků ani nenapadne jít na mistrovství republiky. Zřejmě mladí tanečníci dnes cítí klasický balet obdobně jako (dnes snad již zrušené) povinné cviky v krasobruslení. Jejich výkon v druhé části představení byl nesrovnatelně lepší, dokonce by se slušelo říci, že vynikající.

    Druhá polovina večera byla věnována choreografiím jednoho z nejvýznamnějších a nejvýkonnějších českých choreografů Pavla Šmoka (málem jsem si přirovnáním s krasobruslením vytvořil nechtěně oslí můstek, Pavel Šmok byl totiž v mládí mistrem republiky v krasobruslení). Asi bude lepší, když se někdy k tvorbě Pavla Šmoka vrátím v samostatné glose. Byl to totiž on a jeho  Studio Balet Praha, kteří mne v šedesátých letech pro balet získali (i když jsem pak na dlouho na balet chodit přestal) a trochu nadneseně řečeno podstatně přispěli (spolu s např. filmy Michelangela Antonioniho, ranou Ypsilonkou, dojíždějící do Prahy z Liberce,  a přednáškami o české gotické deskové malbě) k formování toho, jak vnímám umění.

    Pravděpodobně jsem obě choreografie kdysi již viděl. Musica Slovaca je komorní choreografie pro muže a ženu inspirovaná (stejně jako hudba sama) motivy slovenských národních tanců. Tančili ji výtečně dva letošní absolventi konzervatoře, kteří nyní působí ve sboru Národního divadla.

    Sinfonietta byla pro mne o to zajímavější, že jsem nedávno viděl poprvé slavnou choreografii J.Kyliána na tuto hudbu . Přímo si to říká o srovnání, ale příliš se na ně necítím. Zjednodušeně bych řekl, že Kylián vychází obvykle přímo z hudby, které se dost přesně drží, i když ji pak mnohdy zcela nově interpretuje. Kdežto u Pavla Šmoka mám pocit, že si nejprve vytvoří "poetický obraz" skladby a z toho teprve vychází při tvorbě  choreografie. Ale to je strašně povrchní soud. Jasné je jen, že oba dokázali své nadání a zkušenosti využít k tvorbě vrcholné úrovně. Asi není mnoho oblastí, kde by náš malý národ měl dva tak vynikající představitele. Pokud bych však musel dát jedné choreografii přednost asi mě víc zasáhla ta Šmokova.  Jistě k tomu přispěli svými výkony i mladí tanečníci.