Strašně dobrá kniha

Mariusz Szczygiel: Udělej si ráj
nakladatelství Dokořán

Před zhruba rokem jsem tu psal o knize Gottland Mariusze Szczygiela, ze které se člověk dověděl od polského autora z české historie mnohem více než z knih autorů českých. Navíc obrovsky čtivou  formou. I když kniha pojednává o českých reáliích, neomezuje se na jejich popis či triviální interpretaci, ale autor klade sobě i čtenářům daleko hlubší otázky. To také vysvětluje, že kniha byla přeložena do mnoha jazyků a měla značný úspěch i mimo Polsko a Česko. Někteří známí, kterým se kniha také hodně líbila, mi říkali, že jim z ní bylo smutno. Já takové pocity neměl - asi jsem ji četl jinak. To už tak úplně neplatí o nové knize autora, jejíž překlad nyní vyšel. Ta provokuje myšlenky po smyslu ... (sem si po přečtení ní knihy můžete doplnit to, co tam patří).

Nová kniha Udělej si ráj je možná ještě lepší než ta první a zabývá se explicitně hlubšími aspekty (nejen)  českého života. Autor opět jako v Gottlandu představuje několik představitelů české kultury (Egon Bondy,  David Černý, Halina Pawlovská, ....) a v rozhovorech s nimi zaujímá svůj postoj ke specifikám české kultury a života. Při sbírání materiálu na knihu mluvil resp. si mailoval i s mnoha "obyčejnými" lidmi. Velká pozornost je věnována otázkám víry a obrovskému rozdílu v tom, jak ji chápe polská a česká společnost. Je vidět, že autor je nejen vynikající spisovatel, ale především, že problematice, o které píše, dokonale rozumí a nezanedbal žádný z pramenů. Projevilo se i tím, že seznam literatury má více než dvě stránky a tím, že v knize je dost poznámek pod čarou, které se na tyto prameny odkazují. To není v beletri ani v "literatuře faktů" moc obvyklé.

I když je kniha velmi "hluboká", je neuvěřitelně čtivá, přečetl jsem ji skoro za jednu noc. Jenže takovéhle knihy se nedají přečíst jen jednou, určitě se vyplatí se k ní vracet. Občas jsou totiž velmi závažné postřehy soustředěny jen do jedné či dvou vět. Ocenil jsem také, že Mariusz Szczygiel se očividně vyhýbal v knize faktům či motivům, které svádějí k triviálním interpretacím resp. byla kontaminována zájmem bulvárních medií a televize (např. i když se v knize mluví o mnoha  artefaktech Davida Černého, vůbec není zmíněna Entropa).

Určitě si knihu kupte, vyplatí se mít ji nějaký čas na nočním stolku a k jednotlivým partiím se vracet.

P.S. Při nákupu knížky jsem zažil něco, co mne na současném stavu naší společnosti hodně štve. Kupoval jsem několik knih v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Nechodím tam často a proto mne překvapilo, jak to tam chodí. V přízemí velké prodejny byla jediná prodavačka, která obsluhovala pokladnu, odpovídala ochotně a kvalifikovaně na dotazy a dokonce hledala zákazníkům knihy v regálech. Tuto její činnost znuděně pozorovali dva "bezpečnostní pracovníci" - typické gorily, které by člověk čekal spíše v nočních klubech či veřejných domech. Asi by tedy naopak tam měly být nějaké knihkupkyně (možná tam nějaké kvůli platovým poměrům jsou, ale tenhle aspekt nemám na mysli). Zkusil jsem se - cvičně - jednoho z nich zeptat na jednu knížku. Dost ho to vyděsilo, ale agresivní nebyl. Zjevně se nudil, když se jednomu zákazníkovi  podařilo shodit sloupek knih ze stolku na zem, podařilo se mu po chvíli svalovou hmotu přeskupit tak, že se ke knihám sehnul. To už ale přispěchala s výrazem plným obav od pokladny prodavačka a raději knihy urovnala sama. Vypadalo to, že se nebojí o sebe, ale o knihy. Pro úplnost musím dodat, že v prvním patře byla také jedna prodavačka (ne tak kvalifikovaná), ale sama bez goril.

Je strašné, kolik mužů v produktivním věku se "fláká" jako bezpečnostní agenti. Při tom jejich možnosti zabránění nekalostem nejsou velké (např. nesmějí nikoho legitimovat, natožpak si data o něm někam zapsat, když jim to sám nepovolí). V bankách se ani případným lupičům nesmějí silou postavit. Pokud mají vlastníci obchodů pocit, že takové strážce potřebují, měli by je zaměstnat i nějak jinak. Jinak je to líheň potenciálních přestupníků resp. zločinců. Nudícím se gorilám nezbývá nic jiného než uvažovat o tom, jak by něco šlo ukrást a osnovat (naštěstí většinou jen platonicky) příslušné plány.
Kdysi jsem se snažil odhadnout, kolik lidí se v naší (tehdy socialistické československé) republice živí jako kádrováci. Vyšlo mi, že by určitě zabydleli celý Beroun. Obávám se, že nyní by v naší (kapitalistické a jen české) republice zaplnili bezpečnostní pracovníci snadno Plzeň.