Kultura a zážitky - Rudolf Kryl (rsk)

Blog převážně o divadle a sem tam i o něčem jiném co mne nějak zaujalo.

25. ledna 2012

Jak jsem se ztratil - lahůdka z Dlouhé


Ludvík Aškenazy - Jan Borna: Jak jsem se ztratil aneb Malá Vánoční povídka
Režie: Jan Borna
Hudební aranžmá: Milan Potoček a Jan Vondráček

Divadlo v Dlouhé je tak dobré, že je škoda, když člověk některou jejich inscenaci mine, proto se snažím.  Možná se podaří, že uvidím všechny inscenace kromě jedné. V rámci této "akce" jsem navštívil hru Jak jsem se ztratil. Mají ji na rertoáru již od roku 2000 a podle údajů z webu již měla 340 repríz. A při tom na nasazení herců se to nijak negativně nepromítlo. Je to neskutečně kvalitní a poetické představení, které by jiný režisér a jiný soubor takhle asi nedokázali. Publikum bylo věkově neuvěřitelně rozmanité. Určitě jsem tam nebyl ani zdaleka nejstarší a kousek ode mne byly holčičky tak pětileté.  Asi představení  nedokáži charakterizovat lépe než podtitul, který mu dal autor
Divadelní revue pro nás, kteří jsme byli mladí v šedesátých letech,
a hlavně pro naše děti (a vnuky).
Bohužel jsem si to nepřečetl předem a tak mne nenapadlo vzít vnoučata s sebou, ale už mám lístky na březen, takže to napravím.
Ludvík Aškenazy psal krásnou češtinou, pamatuji na povídku Malý Alenáš. Za normalizace musely být i jeho knihy z veřejných knihoven vyřazeny. Hrdinná knihovnice je však nezlikvidovala, ale vytvořila z "ilegální" fond, ze kterého půjčovala jen prověřeným. Měly jsme tak několik měsíců Praštěné pohádky od Aškenazyho. Byla to nejmilejší kniha mé nejstarší dcery. Teď si uvědomuji, že se musím podívat, jestli se někde nedostanou.

Celý sbor hraje (nejen jako herci, ale i jako muzikanti) skutečně výborně a s očividnou radostí ze života. Nemá cenu někoho vydělovat. Snad jen představitele hlavní role Pavla Pavla Tesaře, který hraje malého chlapce obrovsky přesvědčivě a navíc krásně zpívá. Jako všechny inscenace Jana Borny je představení působivé i hudebně. Tento večer přidávali sedm písní. Naposled Jedu domů po trati ..... z filmu Alois Nebel. I když jsem ho viděl a píseň jsem několikrát poslouchal na netu, teprve zde jsem si plně uvědomil, jak je dobrá - a byl z ní naměkko.

Představení patří k tomu nejlepšímu, co můžete v Dlouhé (a tím pádem i vůbec) vidět. Neváhejte!


Štítky: , ,