Ibsen jak ho neznáte

Henrik Ibsen: Brand-Oheň
inscenace o.p.s. Masopust, režie Štěpán Pácl
někdy v létě 2010 v "prostoru Preslova", nyní se hraje v Celetné


Tahle glosa bude nejen o konkrétní velmi zajímavé inscenaci, ale především o bohatosti současné divadelní scény v Praze, ale k tomu se dostaneme.

Brand je drama ve verších z velmi ranného období slavného norského dramatika. Původně ho autor ani nezamýšlel inscenovat. A dodnes je velmi málo známé. Hlavní hrdinou dramatu je mladý kněz, který zastává velmi nekompromisní životní postoje, jeho heslem je "všechno nebo nic". Dostává se tím nejprve do problémů v rodinném životě a později i ve společností, kterou si svojí neústupností a důsledností dokázal na chvíli získat. Postavil před ní obtížný, ale "snadno formulovatelný" cíl - postavit v městečku nový velký chrám. V tom ho - po chvíli váhání - (zištně) podpořily i hospodářské a církevní autority. Jenže když byl chrám hotov, ukázalo se, že pro kněze byl chrám jen jedním milníkem na cestě "k Bohu", s jehož dosažením se nejde spokojit. Dokonce naopak - završením tohoto cíle se pro kněze vyjevila jeho nedostatečnost a "zbytečnost". V tomto okamžiku se rozchází nejprve s elitami a postupně i se svými dosavadními podporovateli, kteří nehodlají trvale obětovat úsilí, pohodlí a materiální statky jen pro vyšší cíle. Na závěr hry hlavní hrdina hyne jako oběť laviny (nebo davu nespokojených bližních - to si musí vybrat divák).

Inscenace je pojata velmi "moderně" - např. úsilí o službu (Bohu) je na scéně symbolizováno praním špinavého prádla. Scéna je velmi jednoduchá - nělik stolů, židlí a škopíků s vodou. Opravdovost podtrhuje živá hudba. Herecký soubor tvoří většinou absolventi DAMU. Hlavní roli hraje znamenitě Milostav König, kterého si pamuji především z vynikající inscenace Faidra z Dlouhé. Všichni herci jsou výborní a hrají s nesmírným zaujetím, bylo by nespravedlivé některé z nich vydělovat, jde o vskutku kolektivní dílo. Spokojím se tím, že i zde hraje Pavla Beretová (již více krát jsem se musel - i v tomhle blogu - podivovat nad tím, v jak mnoha výborných inscenacích zcela různých žánrů hraje).

Hru nelze (dnes) brát brát doslova, při polopatickém výkladu některých dilemat kněze se někdy můžeme jeho "zatvrzelosti" divit. Jenže smysl hry a hlavně inscenace je jiný. Žijeme ve společnosti, kde "kompromisy" maskují když ne přímo nemorálnost a podvody, tak alespoň absenci pozitivních životních hodnot. Nelze se tedy divit, že čím dál tím větší část společnosti hledá "záchranu" v důsledných životních postojích (i když nemusí být nutně tak extrémně radikální).

Insenaci vytvořila o.p.s. (obecně prospěšná společnost) Masopust, která již v minulosti uvedla dvě divadelní hry, které jsem však bohužel neviděl (ani o nich nevěděl). Radikalitu a úpornost Ibsena i jeho hlavního hrdiny nevyjádřili autoři jen vlastní inscenací, ale i její několikaletou přípravou. Z programu se dočtete, že látka je zaujala již během studia na DAMU, kde to měli jako "povinnou četbu", ale nedovedli si představit, jak by ji šlo předvést na divadle. Po několika letech si na to troufli. A vzali to z gruntu. Pořídili nový překlad z norštiny a příprava inscenace trvala více než rok. Při tom to dělali "po práci" a bez velké finanční podpory. Vytvořené dílo příliš nepropagovali. Já se o něm dověděl dost náhodně z recenze premiéry na nějakém zdroji na internetu. V létě se hra několikrát hrála v prostoru Preslova.  Koncem minulého roku jsem se s radostí dověděl, že získali podporu Divadla v Celetné, kde na jaře hru několikrát provedou.

Nevím, zda se mi podaří vidět představení ještě jednou. Každému fandovi divadla však její návštěvu vřele doporučuji. Zvláště v souvislosti s možnosti vidět i Peer Gynta v Disku. Asi jen zřídka (možná kromě Norska) se naskytne příležitost vidět obě ranné Ibsenovy veršované skladby v jednom městě ve stejné době. Je to jen jeden z mnoha projevů toho, jak nesmírně kvalitní a rozmanitá je současná divadelní scéna. Užime si toho. Masopust není jediným  sdružením herců, které mimo stabilizované soubory realizují své představy o divadle. Stojí za to nich pátrat.

Dva večery v Disku - Ibsen a Brecht

Henrik Ibsen: Peer Gynt
režie Adam Rut, KČD DAMU
9. ledna, Divadlo Disk

Bertolt Brecht:V houštinách měst
KČD DAMU
19. ledna, Divadlo Disk

Tak se mi konečně podařilo vidět další dvě inscenace nového ročníku KČD DAMU. Dojem z nich byl zcela odlišný.

Peer Gynt je velmi dlouhá hra psaná ve verších. Pochází z ranného Ibsenova období a původně byla napsána jako kniha bez úmyslů ji inscenovat - to napadlo autora až později. Je zajímavé, že v současné době můžeme v podání mladých herců v Praze vidět i druhou veršovanou Ibsenovu hru z téhož období Brand - Oheň v podání o.p.s. Masopust (kterou tvoří absolventi DAMU). Viděl jsem ji asi před půl rokem ještě v prostoru Preslova, ale ještě jsem o ní glosu nestačil napsat, i když se na to dlouho chystám. Nicméně velmi doporučuji ji shlédnout. Bude se několikrát hrát v Divadle v Celetné.

Již jsem z Disku namlsán minulými ročníky, že studenti jsou schopni na překvapivě vysoké úrovni zvládnout i velmi náročné hry. Peer Gynt patří mezi nejlepší inscenace "klasických" divadelních her. Přestože trvá skoro tři hodiny a (jak jsem už řekl) jde o veršovanou hru se stylizovanými postavami, které spíše připomínají postavy báje či mýtu než skutečné lidi, budete unešeni "spádem" inscenace i hloubkou pocitů, kterými Vás zahrne. Jistě na tom má zásluhu nejen režisér Adam Rut, který projevil velké schopnosti i odvahu, když na troufl na takové sousto, ale i autoři scény, kostýmů i živé hudby (dvě piana).
Všichni herci - i těch nejmenších rolí -podali mimořádně soustředěné a kvalitní výkony. Jan Hušek odevzdal v titulní roli nezapomenutelný výkon. Během celé inscenace skoro nesleze z jeviště, má ohromný rozsah nesmírně těžkého textu, role je nesmírně náročná i fyzicky. Až se člověk diví, že to jde vůbec zvládnout -bohatýrský výkon. Z ostatních mě speciálně zaujala Ivana Krmíčková v roli matky.

Neviděl jsem žádnou z inscenací Peera Gynta v pražských divadlech, ale nedovedu si představit, že by některá mohla být působivější. Rozhodně na Peera jděte, je to mimořádný divadelní zážitek, na který se nezapomíná.

Také hra V houštinách měst pochází z ranného období svého autora - Bertolda Brechta. Ani ona nebyla původně koncipována jako divadelní hra a kladla na inscenátory obrovské nároky. Bez mučení se však přiznám, že mi hra nesedla. Zjednodušeně se dá říci, že jsem ani myšlenkově ani pocitově hru příliš nepochopil. I když se v programu píše (údajně podle autora), aby divák nepátral po motivech postav, kdybych musel charakterizovat to, o čem hra byla, napadaly by mne asi zcela jiné věci než se daly přečíst v programu. Bylo jistě nesmírně obtížné tuto složitou a (myšlenkově) "roztěkanou" hru inscenovat. Všichni dělali, co mohli, ale já tentokrát zůstal mimo. Jedinou výjimkou bylo, že jsem začal oceňovat herecké výkony  Markéty Frösslové (hrála jednu z hlavních rolí i v Peeru Gyntovi), která vynikajícím způsobem hrála (pro mě jedinou lidsky pochopitelnou) roli sestry jednoho z hlavních hrdinů. Někdy mám ve zvyku jít na představení, kterým jsem nerozuměl ještě jednou. Tentokrát to asi neudělám (ale kdoví). Třeba mi to dojde až časem, svou hlubokou stopu ve mě inscenace zanechala.