Heda Gablerová
Henrik Ibsen: Heda Gablerová
režie Daniel Špinar
Švandovo divadlo, 17.června 2010
Už jsem se kvůli pracovnímu zaneprázdnění a hlavně kvůli hodně rozkolísanému zdravotnímu stavu dlouho k blogu nedostal. Naštěstí jsem i v té době do divadel mohl chodit dál. A tak mám hrozně moc rozepsaných a ještě víc nezačatých glos “v hlavě”. Uchýlil jsem se proto k již osvědčené metodě - zásobníku - psát glosy od aktuálních ke starším. Snad to zvládnu aspoň zčásti dohnat.
Na představení jsem po nedávné zkušenosti z Národního divadla nešel ani tak kvůli Ibsenovi, ale především kvůli režisérovi Danielovi Špinarovi a dvěma herečkám, které mám rád, Janě Strykové (která mne okouzlila v Pornohvězdách) a Evě Leimbergerové (ta patřila do “mého ročníku” na DAMU - tehdy jsem však ještě blog nepsal - a vystupuje i s Veselými skoky). Nezklamal mne nikdo z těch čtyř.
Nejsem schopen posuzovat, jak moc se autoři inscenace (překlad František Frölich, úprava Daniel Špinar a Martina Kinská) drželi předlohy a původního smyslu díla. A také to pro mne není podstatné. Jisté je, že autorovi posloužili tím, že jeho hru předvedli jako zajímavé a “aktuální” představení, ve kterém všechny postavy mluví současným jazykem a které má (byť nijak přehnaný) spád. Pokud jsem to mohl posoudit, zaujalo i velmi mladé diváky, kterých v (ne zcela plném) sále byla skoro polovina. Myslím, že by z téhle inscenace Ibsen mohl mít radost.
Představení se odehrává na působivé scéně a - jak už jsem u tohoto režiséra zvyklý - všichni herci hrají výborně. Těžko z nich někoho vydělovat. Výjimkou je pochopitelně představitelka titulní role Hedy Jana Stryková, která skoro nesleze z jeviště a má nejtěžší úkol. Postavy ostatních totiž nemají velký vývoj (jen se divák postupně dovídá větší podrobnosti o jejich minulosti) a de facto “jen” vytvářejí prostor pro to, aby se mohly projevit vlastnosti a postoje hlavní hrdinky. Byl to velký výkon zahrát tuto roli tak “přirozeně”. Už se těším až Janu Strykovou opět někdy uvidím.
Jde o dobré a zajímavé představení, mohu ho všem doporučit.
Štítky: činohra, Daniel špinar, Švandovo divadlo