Daniel Špinar je "pan režisér"

 

hry, které jsem v jeho režii viděl:

Bratři Karamazovi,  Disk, dvakrát 2008

Homo 06, Disk 2008

Anglická milenka, Národní divadlo, Kolowrat 2009

Vojcek, Divadlo Na Vinohradech, 2009

Kauza Salome, Rubín, 2010

    Nepamatuji se, ale asi jsem v blogu ještě žádnou glosu nevěnoval divadelnímu režisérovi. Hodně často totiž režiséra "přehlédnu" resp. si nezapamatuji jeho jméno, abych poznal, že další z inscenací, které mne zaujmou, má téhož autora. Daniel Špinar je výjimkou. Bez nejmenších jde o jednoho z neoriginálnějších a z nejtalentovanějších mladých režisérů. 

    Jako první jsem viděl jeho Bratry Karamazovy v Disku. Inscenace se mi líbila hned napoprvé a také jsem o ní v blogu napsal. Teprve při druhé návštěvě jsem však plně docenil její kvality. Po třetí jsem se na tohle představení již nedostal a hodně toho lituji. Dodnes vidím mnoho scén a asi na tuto hru nedokážu nikdy zapomenout. Byla to jedna z nejlepších divadelních inscenací, které jsem kdy viděl. Myslím, že to byla skutečná událost v divadelním životě Prahy. Při jednom představení seděl kousek ode mne Ivan Trojan, který hrál ve slavné inscenaci téhož kusu v Dejvickém divadle. Špinarovo pojetí a výkony mého oblíbeného ročníku KČD DAMU v tomto představení způsobily, že jsem pak nebyl tak nadšený "rekonstrukcí" Dejvické inscenace v Zelenkově filmu.

    Strašně dobrá byla i inscenace Homo 06, která vznikla původně jen jako studiová práce na DAMU. Měla však velké úspěchy v Disku a pokud vím ještě se dodnes občas hraje v Rubínu - musím na to ještě jednou zajít. Touhle inscenací jsem byl nadšen, ale nějak jsem přehlédl, že ji vytvořil týž režisér jako Bratry Karamazovy. Režisérovi se podařilo přes kontroverzní téma vytvořit nevídaně poetickou atmosféru, která se člověku zapsala do podvědomí jak celkovým dojmem, tak i mnoha detaily. Opět zřejmě měl velký podíl na výkonech herců. Však mu také všichni tři hlavní představitelé Pavla Beretová, Vojtěch Dyk i Lukáš Příkazký zůstali věrní. A rozhodně na tom on ani oni neprodělali. 

    I na Anglickou milenku do Kolowratu jsem šel, aniž bych věděl, že režiséra inscenace již znám. Hra sama mne zase tak úplně neoslnila. Jde o příběh starší ženy, která zabila svou sestřenici a k činu se přiznala, avšak nikomu není jasné proč čin spáchala. Pátrá po tom vyšetřovatel - znamenitě ho hraje Vladislav Beneš. Nejde však o detektivku, ale o analýzu lidské psychiky a vyhoření vztahu dvou lidí. V první části vyslýchá vyšetřovatel manžela vražedkyně (Jiří Štěpnička), v druhé vražedkyni samu (Kateřina Burianová).  Na scéně je jen stůl a dvě židle v místnosti vyšetřovatele. Režijně byla hra ztvárněna mistrovsky. Mladý režisér dal inscenaci tvar a vytvořil velké herecké příležitosti, kterých se přední herci Národního divadla s chutí a výborným výsledkem chopili. 

    Kdysi jsem do Vinohradského chodil dost často, je to však už dávno. Plánoval jsem to napravit, ale nějak se to nedařilo, protože mne zcela vytěžovala divadla, která jsou stálou součástí mého divadelního portfolia. Jednou jsem šel kolem Vinohradského a zjistil, že mají ještě lístky na inscenaci kontroverzní hry Georga Büchnera Vojcek z první poloviny devatenáctého století, která de facto nebyla dopsána a zůstala torzem. A právě na tohle představení jsem kvůli Danielovi Špinarovi chtěl jít.  Inscenace měla obrovský úspěch u kritiky - později získala cenu Afreda Radoka, ale chladný ohlas u obecenstva tohoto divadla, které je zřejmě zvyklé na jiný typ divadla (nemýlím-li se, derniéra bude už v dubnu tohoto roku - nemáte tedy již moc času). Nebudu tady popisovat děj hry ani se rozebírat její poselství. Bylo by to nutně dost povrchní, na to toho o hře i autorovi vím příliš málo. Inscenace byla však velmi zajímavá, i když na diváky dost náročná. Mě se líbila, i když bych si ji asi více vychutnal na menším jevišti a s méně herci - některé "davové scény" mi spíše vadily (ale možná je to tím, že jsem zvyklý na menší scény). Scéna byla jednoduchá a pro někoho možná i provokativní. Tvoří ji lešení s obrovskou reklamní fotkou lepé děvy. Jako v jiných Špinarových inscenacích bylo vidět, že hodně pracoval s herci. Většina  postav je v jakési permanentní křeči -zvláště se to projevovalo u postavy hejtmana, kterou hrál Martin Stropnický, jehož fistulce jsem občas nerozumněl.  Nejvíce mne zaujal představitel blázna Michal Kern, který diváky do atmosféry představení v dlouhém prologu uvádí a pak se často objevuje jako kontrapunkt k "normálním" postavám.  Dobří byli i představitelé Vojcka Pavel Batěk a Marie Lucie Štěpánková. Asi by to také chtělo jít na inscenaci ještě jednou, ale asi to už nestihnu.

    O inscenaci Kauzy Salome Petra Kolečka jsem v blogu psal včera.

    Daniel Špinar dokázal, že má velký cit pro vedení herců a je schopen z nich "vyždímat" víc než jejich maximum. O jeho talentu svědčí i to, jak široký je rozsah prostředků, které používá. Od komorní a velmi civilní Anglické milenky s hereckými klasiky, přes expresivní hluboké inscenace na malých scénách s hereckými vrstevníky, až k hlučné a výpravné inscenaci Vojcka na velké scéně Vinohradského divadla. Jistě se vyplatí jeho tvorbu sledovat - a chodit "na něj" i když třeba o hře nebudeme moc vědět.