Stvoření (přece jen) stálo za to

 

Stvoření

představení KALD DAMU

Divadlo Disk 22.ledna   

   

    Ten den jsem vůbec neplánoval jít do divadla, jen jsem si musel jít vyzvednout rezervovaný lístek na druhý den. Navíc jsem byl jsem po dlouhé době skutečně v krizi. Měl jsem totiž za sebou jednání na třech úřadech, která byla i na mne příliš depresivní (a jsem v této oblasti dost zkušený i odolný). Jejich výsledkem byly chmurné úvahy o budoucnosti civilizace (když ne na Zemi vůbec, tak alespoň v naší zemi). Jsem rád, že ještě měli lístky a já v Disku zůstal. Bylo to představení, které určitě patří mezi ta nejlepší, která se tam kdy dala vidět. Navíc na mne působilo jako balzám. Čišela z něj hravost, energie, radost a porozumění.

    Jde o autorský projekt na téma legend a mýtů o stvoření světa. Vedoucí, která studenty při práci na inscenaci vedla, v programu napsala, že mnoho měsíců se studenti "jen" seznamovali s pojetím o stvoření světa u různých národů a kultur a diskutovali o nich. Při tom přišli mimo jiné i na to, že všechny tyto legendy mají mnoho společného. Teprve na základě této "výzkumné" činnosti jeden z nich napsal scénář, na jehož realizaci se pak všichni podíleli. Představení tedy vznikalo formou autorské dílny. Zcela jistě na něm během repríz ještě dále pracují (jeden z aktérů měl na představení rodiče a u kafe jsem zaslechl, že ještě ten ten vypouštěli některé pasáže, které "tak úplně nefungovaly").

    Hra se skládá z asi devíti částí. Každá z nich je (někdy velmi) volně inspirována nějakou legendou o stvoření a vždy jeden z herců v ní má hlavní slovo resp. úlohu, ostatní mu "jen" přihrávají. Celkově je to však velmi kolektivní dílo (v tomto ohledu bylo srovnatelné snad jedině vynikající představení Naida loňského ročníku KALD).

    Všichni herci hráli výtečně a se zjevným zaujetím. Těžko někoho vydělovat v tak kolektivním výkonu. Přece je jsem si zvlášť povšiml dvou. Milana Hajna pro všemi póry tryskající herecké  nadání (však po něm sáhli i z konkurenční katedry pro inscenaci Markety Lazarové). Druhou byla Elena Volpi pro to, že z ní vyzařovala (je to jen můj tip) "hotová osobnost" (ono také studovat herectví v jazyku, který není mateřský, není nijak jednoduché).

    K vynikající úrovni představení přispěla obrovským dílem i scénografka Marianna Stránská. Při představení sedí diváci po delší straně sálu (všichni na vyvýšených místech). Scéna pod nimi je "zařízena" množstvím papírových krabic. Je jich mnoho a navíc každý z herců má jednu svoji osobní, kterou si dotlačí před první řadu a v ním svoje propriety k představení (kostýmy, láhev s pitím, šminky, talisman). V přestávkách mezi jednotlivými čísly se herci ve svých krabicích s větším či menším zaujetím přehrabují. Scénografka v programu vzpomíná na to, jak se v mládí ráda probírala krabicemi harampádí u svých předků a jaké slastné pocity v ní a jejích kamarádkách vyvolávalo otevírání krabic v nichž jim jakýsi vzdálený příbuzný posílal ze Švýcarska obnošené šatstvo - a čokoládu.

    Pro mne bylo příznivé i řazení jednotlivých legend. Jedna (už jsem zapomněl jakého národa) totiž hlásá, že svět vznikl ze zvratků jednoho z (proto)bohů. Kdyby tím představení začínalo, tak nevím, co by to ten den se mnou udělalo.