Naida

        derniéra představení KALD DAMU
        25.5.2009 Disk

    V minulé glose jsem konstatoval, že se budu muset k čekajícím námětům na glosy chovat jako k zásobníku. A protože se předsevzetí mají  - alespoň někdy - dodržovat, tak tedy zásobník .....

    Právě jsem se vrátil z Disku a pln zážitků se ti svěřuji, můj "deníčku". Představením jsem byl nadšen. Nedivil bych se, kdyby na něj (a možná i na ostatní představení téhle party) divadelní kritika jednou vzpomínala jako na první kus Voskovce a Wericha West Pocket Revue. Ostatně proč chodit pro příměry tak daleko, když už i já pamatuji něco obdobného. Nemýlím-li se, tak druhým představením (tehdy) liberecké Ypsilonky byla Carmen nejen podle Bizeta, také na operní námět. Mám to představení stále před očima (a to jsem ho viděl jen dvakrát), že bych o něm asi mohl ještě dnes klidně napsat dost podrobnou glosu. Jenže, jak jsem si našel na Síti, bylo to už před 43 léty - to by byl panečku zásobník. Taky jsem se tam dočetl, že o tomhle představení Ypsilonky natočil Evald Schorm krátký film. Neznám ho, ale zkuste si ho někde najít. Určitě to bude stát za to. A kdyby byl ke stažení, dejte mi vědět, kde.

    Svou první glosu o představení v Disku v této sezóně (to byl ale soubor KČD) jsem zakončil popisem pocitů, které jsem měl při děkovačce. Bylo by tedy stylové, abych popsal - neméně silné pocity, která ve mě vyvolala děkovačka (souboru KALD) při představení posledním (nejen pro mne - byla to derniéra této hry a jedno z posledních představení těchto studentů v Disku). Ze všech herců byla vidět radost z práce a (navzdory rozvernosti představení - to je blbost, mimo jiné právě proto) oprávněné herecké sebevědomí. Umějí to a vědí to.

    Jen tím, že příprava operní inscenace trvá velmi dlouho si lze vysvětlit, že Národní divadlo (které ostatně nechá kouzelník během představení Naida na dvě minuty zmizet) se nebálo konkurence souboru KALD a přišlo několik týdnů po premiéře Naidy se svojí verzí modernizované Rusalky. Však také dostali od kritiků (i když žádný z nich neodhalil pravé důvody) co proto.

    Představení je inspirované Rusalkou do té míry, že první část je doslovným přehráváním původního Kvapilova libreta, které Dvořák tak proslavil. Nevystupují zde ale obvyklé postavy, ale ikony moderního světa - poručík Colombo, Mick Jagger, Nscho-tschi, Marylin Monroe, Laurel a Hardy, James Dean a Madonna. Své si řekne, dokud není dirigentem vykázán do patřičných mezí, i Ježíš Nazaretský. Rusalku hraje - a dokud se nevzbouří - i výtečně zpívá Josef Guruncz. Všichni herci při přehrávání operního libreta důsledně a vynalézavě předvádějí a domýšlejí základní atributy postav, které hrají. Tak dobře, že by jednotlivé postavy jistě dokázali pojmenovat i diváci, kteří si nevzali program. 

    Po jisté době se herci vzbouří proti dirigentovi a začíná volné pásmo inteligentních monologů, dialogů, skečů a písniček. Přítomné matematiky v hledišti (ano byli tam i jiní matfyzáci) mohlo potěšit názorné předvedení toho, jak strašný by byl svět bez číslovek. Vše má ohromný spád a diváci si to pěkně užijí. Celé představení provází živá hudba, scéna je velmi jednoduchá, ale velmi účinná. Kontrapunktem k tomu, co se děje na jevišti, je předčítání z teoretizujících teatrologických statí názorně ilustrované výstupy dvou kamenů (kulatého a kostky) v loutkovém divadle. Loutkáři Ondřej Mueller (nemám správné u na klávesnici) a Jakub Vašíček přidali ještě asi 10 minutové loutkové představení po děkovačce.
Myslím, že právě na této inscenaci se projevilo, že jedním z učitelů tohoto ročníku byl Jan Borna

    Píši tuhle glosu skutečně v noci po divadle, dochází mi síly, ani dvě skleničky portského to nezachrání. Musím končit, už se nedostane na poznámky o jednotlivých hercích. Ale to nevadí. Za prvé to bylo skutečně kolektivní dílo a za druhé ve frontě na glosy jsou ještě další dvě představení téhle fajn party. Dám si třetí skleničku mého oblíbeného portského a půjdu s přáním, abych se v divadle zase někdy tak dobře pobavil, spát. Příští pokus je za tři dny v Semaforu. Dobrou noc.