Jarek Wolfgang Amos Nohavica Mozart

 

    Wolfgang Amadeus Mozart: 
        Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni

        představení Národního divadla moravskoslezkého Ostrava

        libreto přebásnil Jaromír Nohavica

        Stavovské divadlo 22.února  

    Tak jsem se opět vypravil na operu. V rámci festivalu Opera 2009, jehož cílem bylo představit tvorbu všech českých operních souborů pražskému publiku, uvedl ostravský operní soubor  Mozartova Dona Giovanniho. Ostravské divadlo - a opera především - má výbornou úroveň a pověst. Snaží se o angažování mnoha zahraničních umělců i o nestandardní postupy. A má u diváků velký úspěch.

    Přiznám se, že hlavní motivací bylo, že libreto přebásnil Jarek Nohavica. Těšil jsem se na titulky, jenže ty nebyly (asi si budu muset někde sehnat text). A to, že se zpívá česky, bylo poznat jen občas. Přesto jsem nebyl vůbec zklamán. Ale k tomu se dostanu až posléze.

    Pokud vím, Jarek Nohavica přebásnil již jedno libreto Mozartovy opery - Cosi fan tute. Tehdy šlo o projekt vskutku Cimrmanovských ambicí. Divadlo si objednalo od Nohavici český text, ale pak v rámci zvýšení kvality inscenace svěřilo většinu rolí zahraničním zpěvákům. Prý Nohavica přebásní i  Figarovu svatbu.

    Jak jsem si vzpomněl, viděl jsem Dona Giovanniho (naživo v divadle) již třikrát. Poprvé ve Státní opeře.  Viděl jsem ho v rámci předplatného na nedělní odpolední operní představení asi před deseti lety. Měl jsem  předplacenou na nedělní odpolední operní představení lóži. Přivedla mě k tomu jednak vskutku náborová cena, jednak velká očekávání od opery mého oblíbeného hudebníka Emila Viklického Faidra, která tehdy vyhrála nějakou soutěž o nejlepší novou operu. Opera Faidra, přesněji řečeno její inscenace, mě pak velmi zklamala, ale předplatné lóže jsem udržoval dva nebo tři roky, pak už se mnou nikdo z rodiny nechtěl chodit.  

    Představení Don Giovanni ve Státní opeře bylo zajímavé tím, že v jednom představení uvedli dvě opery na stejné téma. Autorem první byl Giuzeppe Gazzaniga a její libreto bylo přímou inspirací pro Mozartova libretistu. Tato opera byla uvedena v Benátkách osm měsíců před světovou premiérou slavné Mozartovy opery, která byla uvedena v druhé části inscenace. Bylo tak názorně vidět, jak velký byl talent Mozartův a co vše do opery Donem Giovannim přinesl.

    Několik měsíců po tom jsem viděl inscenaci Mozartovy opery ve Stavovském divadle. Z hlediska pěveckých výkonů byla o několik tříd lepší než představení ve Státní opeře. Z režijního hlediska šlo o pokus přenést děj "do současnosti". Donna Elvira jezdila po rampě s kufrem na kolečkách a na jeviště přijela i škodovka. Bylo to trochu násilné. Mě to příliš nevadilo, ale mnoha lidem ano.

    Ale zpátky k ostravské inscenaci. Také byla posunuta v čase, tentokrát někam do třicátých let dvacátého století. Vyznění díla to však rozhodně neublížilo, rozhodně méně než v pražské inscenaci. Scéna byla nápaditá, ale sloužila inscenaci a neupozorňovala na sebe samoúčelně. Pěvecké výkony byly (pokud to jsem schopen posoudit) také výborné. Prostě názorný příklad toho, že v Čechách (ano, na Moravě a ve Slezku) umíme dělat výbornou operu i v oblastních divadlech. Prostě příjemně strávený večer.