Oněgin byl Rusák

  

      divadlení pásmo na motivy knihy Ireny Douskové napsal spolu s autorkou Jan Borna, který má i režii                   

    Tak jsem se zas jednou dostal do Divadla v Dlouhé a zase se mi tam hodně líbilo (i když, jestli se nemýlím jsem o něm v blogu psal jen jednou - o výtečné inscenaci Faidra, musím to někdy dohnat). Oproti klasickému tématu šlo tentokrát o kus z nedávné minulosti (pro mě dokonce skoro současnosti).

    Irena Dousková po velkém úspěchu, který měla její próza Hrdý Budžes, jejíž dramatizaci až na divadelní Parnas vynesla svým výkonem Bára Hrzánová, napsala i další knihu o tom, jak vnímali normalizační dusno a bezčasí mladí lidé. V Hrdém Budžesovi vidíme dobu očima žákyně základní školy. Oněgin byl Rusák pojednává o radostech a strastech gymnazistů "za komunismu" osmdesátých let. Úspěch Hrdého Budžese nebyl pro inscenátory vůbec výhodou, spíš naopak, bylo velmi těžké nezklamat naděje a očekávání, se kterými diváci přicházeli. Přímo geniálním nápadem bylo vytvořit divadelní pásmo, v němž skoro žádná scéna netrvala déle než pár minut (s výjimkou téměř realistického inscenování prvomájového průvodu s obecenstvem), ale dohromady dosahovaly velké účinnosti a především byly velmi věrohodné. O to, aby obecenstvo celé  představení (trvá skoro tři hodiny) vydrželo svěží, se starají velmi kvalitně (jak po stránce inscenační, tak především hudební) uváděné písně té doby. 

     Všichni herci hráli výtečně a především velmi přesvědčivě. Není vůbec jednoduché hrát věrohodně gymnazisty (kolik takových úspěšných pokusů jste viděli?). Mimořádné byly kvality předvedených písní. O spád inscenace se zasloužila i velmi nápaditá scénografie (tím je asi toto divadlo proslulé).

    Návštěvu představení doporučuji zcela všem, všichni si přijdou na své. Nejen ti, kteří tyto časy pamatují. Když jsem na tom byl já, byla většina diváků ve věku gymnasistů a bavili se skvěle a nepochybuji, že se o nedávné historii dověděli z téhle inscenace daleko víc (a hlouběji) než z jiných zdrojů.

P.S. Našel jsem nějaký starší časopis s kritikou na knihu Oněgin byl Rusák a zase jsem jednou nevěřil svým očím. Kritik (nebo to byla kritička?) knize vytýkal, že se autorce podařilo jen (sic!!!!) realisticky a věrohodně zobrazit dobu, ale bohužel(?) za cenu, že se nevěnovala hlubším zamyšlením nad příčinami tehdejšího stavu.  Nevím jak vy, ale mě je u takových (nevěrohodných) kritik bohužel o příčinách zcela jasno.

P.P.S. Většinou jsem v Dlouhé viděl inscenace Hany Burešové. Teď vidím, že budu muset dohnat i ty, které vytvořil Jan Borna. Má velký múzický (a muzikantský) talent a jde o mimořádnou osobnost. Doporučuji vám najít si interview, které s ním měla nedávno Pavlína Wolfová v Reflexu.