Seneca v Dlouhé

rsk

Seneca : Faidra - režie Hana Burešová

Zázrakem se mi podařilo sehnat lístek na představení Faidry v Divadle v Dlouhé - a byl jsem unešen. Těžko si lze představit působivější jevištní pojednání textu, který je inscenačně - i jinak - jen velmi těžce uchopitelný. Odborníci se prý dokonce přou (jak se můžete dočíst v programu, jehož zakoupení také doporučuji), zda byl vůbec v antice text původně určen ke hraní (a zda veřejně či jen v soukromí) nebo "jen" k recitaci, či zda šlo jen o čistou literární formu. V Senecově textu jednotlivé postavy pronášejí své monology (které slouží rozvoji "děje" až v druhém plánu) skoro bez (lacině) dramatických interakcí. Režisérka tuto vlastnost textu nijak nepotlačovala, naopak na tom založila celý inscenační postup.

Nemá smysl vykládat zde mytologický příběh, o kterém text pojednává, a vůbec už si netroufám psát o jeho autorově interpretaci. I když bych si byl býval s někým, kdo to také viděl, rád na to téma popovídal.

Inscenace probíhá celá na jevišti - jsou na něm i diváci (jen ve čtyřech či pěti řadách). Scéna a výprava jsou nesmírně jednoduché a při tom velmi působivé a výrazně přispívají k celkovému dojmu. Tím je dosaženo velmi intimního prostoru, kde nám hrdinové tragedie jsou "skoro na dosah". A je tomu tak nejen v prostorovém smyslu slova. Všichni herci hrají s velkým osobním nasazením a s vcítěním se do textu (kdybych napsal do role znamenalo by to něco jiného) a při tom s obrovskou ukázněností, díky které se po celou dobu daří "držet žánr". Takže to "na dosah" je jen skoro - měl jsem dojem, že kdyby někoho napadlo tu ruku skutečně vztáhnout, prošla by "skrz" aniž by jakkoli narušila běh tragedie či inscenace. Stejně jako v textu samém jsme velmi blízko ideám a "podstatě věcí", ale postavy samy si od nás drží distanc - ostatně stejně jako jedna od druhé.

Všichni herci hrají výborně, nikdo se nesnaží vyniknout sám o sobě, všichni slouží (v nepřeneseném smyslu slova) autorovi a jeho textu. Je proto těžko někoho z nich vydělovat - snad jen představitelku titulní role Faidry Helenu Dvořákovou (dostala za ni cenu Alfreda Radoka).

Suma sumárum - jde o jednu z nejlepších divadelních inscenací, kterou jsem kdy viděl.