Co dále k Titovi? .. a dva filmové tipy navíc

Cy

(slíbený koreferát k Titovi Andronicovi )

Souhlasím s vyřčeným s jednou námitkou a jednu drobnost dodávám.

Ad drobnost: Snad že ta hra je oproti originálu dosti zkrácena a kdo ji nezná, místy tápe. Ale nevadí to příliš; klíčový záměr režiséra je (podle mne) nechat děj plynout v pohybu postav a v zpěvu/hudbě sboru, to je opravdu důležité; jak bylo naznačeno, nejsme v klasické činohře.

Ad výhrada: Nezdálo se mi, že by chyběla radost herců ze hry: těžko ji bylo lze projevovat během kusu, leč po skončení se mi zdálo vše být tak, jak jsme z Disku zvyklí. Ale ano, strojově to trochu působí: není to jedna z prvních Shakespearových her?

Z jiného soudku: viděl jsem tuhle dva moc pěkné filmy o smyslu života.

Minimalistický snímek, kde se skoro nemluví, archetypy postav jsou vyabstrahované do krajnosti, ty pravé a zásadní myšlenky jsou vyjádřeny s komixovou úsporností. Každý předmět je použit právě dvakrát: jednou demonstračně (znáte to pravidlo z detektivek?), jednou pro splnění svého účelu. Dokonalost sněhové vločky, platónských ideí. Takový je Rambo do pekla a zpět. Některé záběry se stanou kultovními, některé dějové zkratky se dostanou do učebnic. Film se podle mne přiblížil prahu svého (ano, specifického) druhu geniality. Myslím, že ve filmu padne méně slov než lidí. Dílko by snad mohlo zlepšit jen to, kdyby Stalone místo červené vody použil jemnou symboliku pudru z Tita Andronica. Konečně by dokázal, že si sám ze sebe opravdu dokáže dělat legraci.

V zásadě stejné otázky pokládá Skafandr a motýl: depresivní snímek o člověku, který neztrácí cynismus ani ve chvíli, kdy je zcela ochrnut a dokáže hýbat pouze okem. Právě ten cynismus je to, co film odlišuje od sladkobolných dojáků, nám je hlavní postavy líto z principu. Zajímalo by mne, jestli někdo zvládne snímky oba. Doporučuji návštěvu v kinech, kde se do sálu smí s pivem.