Nedostatečná amerikanizace

rsk

    Mnoha z nás vadí přílišná "amerikanizace" mnoha oblastí našeho života a kultury. Já například jsem strašně rád, že jsem starý a proto si moje děti utvářely výtvarné cítění na večerníčcích typu Makové panenky, Rumcajse, Psa Fíka, Králíků z klobouku a pod. a ne "Želvách Ninža" či Pokémonech nebo jak to všechno jmenuje. Nemá smysl uvádět další příklady, každý jich vysype z rukávu libovolně mnoho. Tyto stesky jsou do značné míry oprávněné, ale ....

    Těžko si představit větší příklad komercializace a zpupnosti showbussinesu než je Oscarová ceremonie v Los Angeles se vší její pompou, celebritami, róbami hvězd, červenými koberci a články v nejen bulvárním tisku. A kouká na to půl světa. Mě by asi nikdo nedonutil dívat se na něco takového mnoho hodin. A přece se tam letos stalo něco, co by nás mělo vést ke zvolání, že s tou amerikanizací jsme - bohužel - zůstali jen na půli cesty.

     Jak jste jistě zaregistrovali, dostali Glen Hansard a Markéta Irglová Oscara za nejlepší filmovou píseň. Protože je mám rád (píši o tom v jiném příspěvku blogu), pustil jsem si na Síti záznam toho, jak jim cena byla předávána. Pokud jste to neviděli, pusťte si to také. Po předání sošek děkoval nejprve Glen a než se Markéta stačila nadechnout k svému poděkování, režisér spustil znělku oddělující jednotlivá ocenění a Markéta s Glenem odešli do zákulisí. Jenže v té Americe se cení úspěch (jakýkoli jakékoli) osobnosti do té míry, že nebylo únosné, aby někoho (ani neznámou 20letou Češku bez vlivu) odstřihli. Takže hned po reklamách ji zavolali na pódium znovu. 

     Myslím, že při většině předávání cen v našich televizích by se něco takového stát nemohlo. Pokud jsem se na ně někdy koukal, připadalo mi, že podstatná je jen exhibice producentů a moderátorů, nikoli pocta  oceňovaným a jejich představení. Možná bychom v některých oblastech měli tu amerikanizaci dotáhnout do důsledků.

P.S. Byl jsem v Americe jen jednou, ale byl jsem překvapen jak mnoho věcí, které viděno z Evropy vypadají hodně divně až hloupě, je "ve skutečnosti" jinak. Američané "americkému snu" o možnosti úspěchu pro každého skutečně věří a pokud se to podaří, dokáží úspěch ocenit (a moc nezávidět). Forrest Gump je pravdivý film a přehání daleko méně než si myslíme.