Trůn milosrdenství

rsk

Neil LaBute: The Trone of Compassion

Vykúpenie - inscenace Slovenského národního divadla s Ingrid Timkovou

Trůn Milosrdenství - inscenace Divadla Ungelt s Vilmou Cibulkovou a Miroslavem Etzlerem

Tuto hru jsem nejprve viděl jako hostování bratislavského divadla na scéně pražského ND Kolowrat. Moc jsem nevěděl, na co jdu.

Obecně vám mohu poradit - skoro nikdy neuděláte chybu, půjdete-li v Praze na hostování (kteréhokoli) slovenského divadla. Jezdí sem jen s těmi nejlepšími věcmi a očividně k vystupování v Praze přistupují jako k prestižní záležitosti. Jen doufám, že jim to neoplácíme vývozem našeho šuntu.

Byl jsem úplně unešen jak hrou samou, tak především výkonem Ingrid Timkové - chvílemi jsem měl dojem, že hra byla napsána přímo pro ni. Zatím jsem ji nikdy nezaregistroval, i když podle toho, co jsem si přečetl na Síti, jsem už ji někdy viděl v nějakém televizním filmu. Dokonce jsem si říkal, že by stálo za to navštívit Bratislavu speciálně proto, abych ji viděl ještě jednou. Ale jako mnohá jiná předsevzetí jsem to neuskutečnil. V téhle hře už to nepůjde, ale třeba někdy jindy. Píši to především proto, aby ti z Vás, kteří to mají do bratislavského SND blíže, nepropásli příležitost.

Hra je situovaná do New Yorku dní, kdy byla zničena dvojčata. I když je to pro ni důležité východisko, jde jen o příležitost, aby autor - dost brutálně - analyzoval vztah dvojice lidí a jejich (a naši!) schopnost být sám k sobě upřímný a nést svoji odpovědnost. Vždy, když máte pocit, že se postavy dostaly až na dno, zjistíte spolu s nimi, že žádné dno není, vždy existuje něco ještě hloub (ve všech smyslech toho slova). Jak originální, tak slovenský název hry naznačují, že v ní jde o podstatné problémy, proč jinak mluvit o milosrdenství a vykoupení. Nečekejte však nějaký happyend - ono vykoupení spočívá jen v tom, že situaci budou muset oba řešit, ale to už s nimi nebudeme, to už budeme muset řešit problémy své.

Protože se mi hra tak líbila, využil jsem příležitost, že ji uvádějí v Divadle Ungelt k tomu, abych ji viděl ještě jednou. Stálo to za to. Nejen proto, že hra je skutečně dobrá, ale i pro možnost vidět jiný přístup. Vilma Cibulková pojala svoji postavu trochu jinak, především jsem měl pocit, že vedle ní má Miroslav Etzler daleko víc prostoru než slovenský partner Ingrid Timkové (třeba si ho vybojoval, je v reálu jejím partnerem). Oba byli vynikající. Malý prostor divadla ještě umocnil sílu jejich projevu.

Viděl jsem ještě jednu hru Neila LaButa - Autobahn loni v DISKu. Šlo o šest příběhů dvojic, které měly - vnějškově - společné jen to, že se odehrávaly v autě. Byla to také vynikající a hluboká hra. LaBute má schopnost jít bez okolků na podstatu věci a umí napsat překvapivé a psychologicky přesné dialogy. Pokud objevíte nějakou inscenaci jeho hry, jděte na to - a dejte mi vědět.