Miřenka Čechová

rsk

Ani se mi nechtělo vymýšlet pro tuhle glosu nějaký rádobyvtipný titulek. Jednak pro většinu čtenářů to bude i takhle dost tajemné, jednak chci mluvit o herečce, tanečnici a mimce(?), které si nesmírně vážím, a která pro mne představuje symbol poctivé snahy o hledání (a nalézání) nových cest a výrazových prostředků v oblasti na pomezí pantomimy, tanečního a pohybového divadla. V těhle oblastech je zvládnutí - obtížné - techniky jen předpokladem k tomu, aby mim mohl vyjádřit pocity své duše. A nedá se tu fixlovat. Pokud máte rádi (nebo aspoň snášíte) tyhle žánry, neuděláte chybu, když některou z inscenací, kde vystupuje resp. je jejich autorkou, navštívíte. Miřenka Čechová je prostě značka kvality.

Pokud Vás hned napadlo, že první, co mne na Miřence Čechové zaujalo, bylo neobvyklé křestní jméno, znáte mne dobře. Jenže to šlo rychle stranou.

Poprvé jsem ji viděl "v akci" asi před třemi roky na vystoupení studentů taneční katedry AMU v DISKu. Původně nebyla v programu, byl to jakýsi přídavek, který ale - pro mne - zastínil všechno ostatní. Šlo o pantomimu (cca 20 minut), v níž herečka představovala umělkyni, která si velmi zakládá na své kráse a kariéře, ale realita je k ní krutá a místo vysněné velké role je nucena k ponižujícímu striptýzu. K překvapení diváků však striptýz nekončí svléknutím posledního kusu oděvu, ale pokračuje dále ... odhalováním "nejniternějších" oblastí ... střeva, ... . Takhle napsané to zní blbě a naturalisticky, ale bylo to mimořádně dobré nejen "technicky", ale především hloubkou sdělení.

Po druhé jsem již šel cíleně "na ní". Ve studiu Rubín probíhal festival Pantomimy, v jednom z představení vystupovala ještě jedním kolegou a kolegyní. Zamluvil jsem si lístek dva týdny dopředu a na odchodu na představení jsem stavil v laboratoři a přesvědčil jednu kolegyni, aby šla taky. Tím jsem "zachránil plichtu". Kromě třech mimů v představení hrála ještě kytaristka (krásná a dlouhovlasá). A diváci byli - i s námi dvěma - čtyři. Přesto se představení hrálo a všichni tři mimové byli výborní (každý předvedl asi 3 etudy). Od Miřenky Čechové jsem mimo jiné viděl ještě jednou tu, ve které "jsme se seznámili". Představení se mi hodně líbilo, i když pocity byly smíšené. "Umělecký" zážitek spojený s lítostí, že takhle dobří lidé vystupují před prázdným sálem. Čtyři diváci se ztratí i v tak malém prostoru jakým je Rubín.

Potom jsem Miřenku Čechovou viděl ještě v sólovém tanečním představení (cca 30 minut) v divadle Ponec. To bylo na hranici (pro mne) srozumitelné "modernosti" a velmi mi pomohlo, že jsem k ní (Miřence) již měl vybudovaný "osobní vztah".

Naposledy jsem Miřenku viděl více než před rokem, ale podařilo se mi - mailem - ukecat jednu nenáhodně vybranou divačku jejího posledního představení (bohužel nebylo mi dáno ho shlédnout), aby do blogu přispěla svojí glosou.

P.S. Více o Miřence Čechové v pozdější
glose .