Farma v jeskyni - něco pro fajnšmekry

rsk

inscenace:

Sclavi - hraje se několikrát do roka na scéně Švandova divadla

Čekárna - hraje se několikrát do roka na scéně NOD v klubu Roxy

Někdy mám i u výborných divadelních inscenací či filmů pocit, že "kdybych to uměl, tak bych to - v principu - mohl dokázat také". Jen to prostě neumím a asi bych ani nebyl schopen se to "naučit", ale zdá se, že se to - v principu - naučit dá. Jsou však autoři, u kterých je nadání "od boha" natolik zřejmé, že by mi k tomu nemohlo pomoci ani klonování - tím spíš ne jen získání nějakých dovedností či vědomostí. Prostě je jim dáno - příkladem takových jsou např. Fellini, Forman i jeho synové, Hrabal, Menzel, Bosch, Breugel, Michelangelo, Goya, Picasso a .... (není účelem tohoto odstavce vytvářet jejich seznam, ale jen ilustrovat na příkladech, co mám na mysli). Ne vždy však nám musí jejich díla konvenovat, mohou se nám i nelíbit, ale rozhodně k nim nelze zůstat lhostejným.

Jedním z takových zjevení je Viliam Dočolomanský, vedoucí mezinárodní skupiny Farma v jeskyni. Jde nejen o taneční divadlo, k projektu Sclavi vydali i CD písní.

Viděl jsem dvě inscenace uvedené v úvodu této glosy. Předtím inscenovali představení inspirované Andaluzským folklórem a poezií Federica Garcii Lorky, to jsem bohužel už nestihl.

Projekt Sclavi mimo jiné vychází z ukrajinského folklóru a z dopisů "gastarbaiterů" z východní Evropy pracujících v USA. Pro toto představení platí poněkud silněji formulovaný první odstavec v plné míře. Je to "totální divadlo" se silnou hudební i taneční složkou.

Čekárna vznikla na objednávku pro slavnostní otevření kulturního domu v Žilině, který je v budově bývalé železniční stanice, ze které byly za druhé světové války vypravovány transporty Židů do koncentračních táborů. Na rozdíl od představení Sclavi, kde mi znalost kontextu pomáhala, tady mi spíš vadila v bezprostředním vnímání inscenace.

Doporučuji návštěvu inscenací souboru Farma v jeskyni nikoli každému, ale určitě těm, kdo se nebojí setkání s Uměním, v tomto případě zjevujícím se v hávu tanečního divadla. Každé z obou představení trvá asi hodinu - delší by asi tanečníci s touto intenzitou projevu nemohli přežít. Není to snadné ani pro diváky, po představení Sclavi toho máte také "plné kecky".