Nejen Římské noci v Řeznické

rsk

Franco D'Alessandro : Římské noci se Simonou Stašovou a Oldřichem Víznerem

Peter Shaffer : Veřejné oko

Christian Giudicelli : Premiéra mládí

Malé divadélko v Řeznické patří k nejlepším pražským scénám, kde se můžete do libosti kochat (vzpomeňme doktora z Vesničky mé střediskové, kterého hrál Rudolf Hrušínský) hereckým uměním. Všechny tři inscenace jsem viděl již déle než před rokem, všechny se mi hodně líbily. Nejhlubší - a trvalý - dojem ve mě zanechaly Římské noci.

Římské noci vyprávějí o přátelství italské herečky Anny Magnani a amerického dramatika Tennesse Wiliamse (slovo přátelství používáme v původním smyslu slova, Tennesse by se jistě ostře ohradil proti tomu, že by měl být přítelem Anny ve smyslu, ve kterém to dnes užívá nejen Blesk - znalci vědí proč, ostatní se to na představení dovědí). Anna Magnani byla jednou z největších hereček neorealistické vlny italského filmu, pověstná jako představitelka temperamentních italských žen. Během svého života vytvořila také hlavní role v několika hrách Tennesseho Wiliamse a jejich filmových zpracováních. Herecký výkon Simony Stašové je naprosto ojedinělý - spíše než o hraní role by bylo vhodnější mluvit o (dočasném) převzetí identity. Slyšel jsem v rádiu rozhovor s herečkou, ve kterém tuto roli bez váhání označila za svoji svoji životní. Pro každého, kdo má Simonu Stašovou rád, by měla být návštěva tohoto představení prostě povinná. Ale pozor! Ten, koho zatím nezaujala, ji nepochybně již v průběhu představení mít rád začne - a tedy bude velkém pokušení jít na to znovu. Oldřich Vízner jen nesekunduje, i jeho role je plnohodnotná. Text hry má švih, mnoho výborných dialogů i monologů (je to o temperamentní italské herečce!), překvapivých point (i po roce si některé pamatuji, ale nebudu Vám kazit zážitek) a hlubokou lidskost. Nesmíte si to nechat ujít!

Na druhém místě mého pomyslného žebříčku těchto tří inscenací - s dost velkým odstupem od místa prvního - by byla Shafferova hra Veřejné oko. Kdybychom však neměřili relativně a navíc přísným "řeznickým" metrem, museli bychom konstatovat, že jde také o výbornou hru, navíc výtečně zahranou. Autor Amadea i zde ukazuje schopnost najít hluboce lidské nosné téma, vymyslet překvapivou pointu hry a dokonale napsat inteligentní a působivé dialogy. Půjdete-li na to, rozhodně budete spokojeni.

Třetí hra, Premiéra mládí pojednává o dvou (i když se to neříká - stárnoucích) ženách, které hledají (v sobě i v sobě navzájem) sílu a motivací k dalšímu životu. Jde o poctivě udělané divadelní představení, které Vás (máte-li k jeho tématu blízko) nezklame.