Láska a porozumění

 

Joe Penhall:  Láska a porozumění

přeložila Marta Skarlandtová, režie Hana Burešová

hráli: David Švehlík, Linda Rybová a Richard Krajčo

5.ledna, Divadlo Ungelt

 

    Divadlo Ungelt už dlouho představuje jeden z vrcholů pražské divadelní scény. V podstatě zde nemůžete narazit na nekvalitní či nekvalitně inscenovanou hru. Je to kromě nesporných a léty ověřených dramaturgických kvalit uměleckého ředitele Milana Heina dáno i tím, že divadlo musí existovat prakticky bez dotací a s jedním z nejmenších hledišť v Praze. Nemůže si tedy propadáky prakticky dovolit. Kromě několika stálých herců, kteří jsou zde doma, tu rádi hrají i špičkoví herci z jiných divadel.

 

    Uvedená hra je však i ve velké konkurenci repertoáru tohoto divadla mimořádnou událostí. Zásluhu na tom mají všichni tvůrci. Rád bych všech vyzdvihl především překlad Marty Skarlandtové (nemýlím-li se je v blízkém příbuzenském vztahu k Milanu Heinovi). U tohoto typu hry je překladatel vlastně druhým autorem, protože představení stojí (a vůbec nepadá) především na výborných dialozích postav. Při tom její jazyk dokonale vystihuje současnou mluvu mladých lidí.

    Jistě na kvalitách inscenace i na jejím spádu a strukturování  - jsme svědky více než dvouapůl hodinových diskusí - i režisérka Hana Burešová. Vytvořila prostor, ve kterém mohou všichni tři herci předvést své vrcholné výkony.

 

    Hra současného anglického dramatika měla premiéru v roce 1997 a v Ungeltu ji hrají od roku 2004. Název je vlastně mírně ironický. Jde o příběh tří mladých lidí okolo třicítky. Mladý pár lékařů spolu žije již delší dobu, oba velmi intenzivně pracují, ale spolu jen "komunikují", ale vlastně se již nekáží ani normálně bavit o podstatných věcech, ani se společně uvolnit. Muž je unaven životem a nedokáže se ani na chvíli povznést nad své problémy. Dívka se pokouší jejich vztahu dát novou náplň, ale čím dál tím víc ji štve "přílišná serióznost" partnera. Tuto dvojici výtečně hrají David Švehlík a Linda Rybová. V dané situaci se objeví starý přítel, kterého hraje Richard Krajčo. De facto se mu nic v životě nedaří, už mu nepomáhají ani alkohol ani drogy, a tak se začne bavit tím, že snaží rozložit hodnoty páru, ke kterému se nastěhoval. A skutečně se mu podaří narušit jak jejich vztah, tak i životní jistoty. Ale ani jemu samému to nepomůže, spíš naopak. Richard Krajčo byl za tuto roli před několika lety - jistě oprávněně - nominován na cenu Thálie. Má však svoji hereckou úlohu snazší mnoha polohami, kterými jeho postava prochází. Mě ještě víc zaujal David Švehlík, který z toho, co mu postava "onoho suchara" nabízela, vytěžil "víc než maximum".

 

    Určitě na inscenaci zajděte. Není to ale lehké, mě trvalo asi rok než jsem lístek sehnal.

Picasso - Thálie nejsou zdarma

rsk

Jeffrey Hatcher: Picasso - divadlo Ungelt, hrají Milan Kňažko a Vilma Cibulková

Další z inscenací divadélka Ungelt (ta zdrobnělina je oceněním atmosféry, nikoli snižováním významu divadla), které se systematicky věnuje uvádění kvalitních her pro dva až několik málo herců, na kterou jsem sehnal lístky, byla hra Picasso.

Snad neprozadím příliš, když napíši, že celá hra popisuje (fiktivní) výslech Pabla Picassa gestapem v době německé okupace Paříže za druhé světové války. Malíře vyslýchá důstojnice, která vystudovala historii umění a jejíž rodina před válkou Picassa obdivovala a dokonce vlastnila několik jeho originálů. Malíř (ani divák) zpočátku nechápe pravý smysl zatčení, nebudu ho tedy prozrazovat ani já (i když by tím Váš celkový dojem ze hry příliš neutrpěl - podstatné ve hře je něco jiného). Ve velmi dobře vystavených dialozích obou protagonistů se z různých stran "probírá" vztah umělce k jeho dílu.

Milan Kňažko hraje výborně. I když je jeho postava ústřední a zprostředková nám hlavní poselství hry, dle mého názoru byla však jeho úloha o hodně snazší než ta, která stála před Vilmou Cibulkovou. Její postavu vůbec nebylo lehké nějak "realisticky" uchopit. Snadno se mohla stát úplně schématickou figurou, která jen naplňuje exhibicionismus autora a "spojuje" jednotlivé "proslovy malíře". Vilmě Cibulkové se však podařilo, že její postavu chápeme jako skutečnou reálnou ženu s uvěřitelnými postoji a citovými proměnami. Navíc to je ona, kdo umožňuje vyniknout jak Milanovi Kňažkovi, tak i postojům malíře, kterého hraje. Kdyby Picassa hrál někdo jiný, nemusely by se divácký dojem a celkové vyznění hry příliš změnit. Kdyby tam však byla jiná herečka, šlo by asi o úplně jiné představení. Však také za tuto roli získala Vilma Cibulková cenu Thálie.

Herci aneb odjezdy vlakov

rsk

Petr Zelenka / Michael Frayn : Herci

v divadle Ta Fantastika pod tímto názvem se Zuzanou Bydžovskou a Bohumilem Kleplem

původně pod názvem

Odchody vlakov - divadlo Astorka Bratislava s Annou Šiškovou a Vladimírem Hajdú

Hra je úplně fantastická, napsal ji a režíroval Petr Zelenka původně v bratislavském divadle Astorka. Já jsem je viděl při přibližně před dvěma roky při jejich pražském hostování ve Švandově divadle. Nyní se hra bude uvádět v divadle Ta Fantastika pod názvem Herci.

Petr Zelenka (Příběhy obyčejného šílenství a Teremin v Dejvickém divadle, film Rok ďábla) při psaní hry vyšel z jednoho nápadu anglického dramatika Michaela Frayna, jako režisér ho přivedl až na hranici dokonalosti a se souhlasem původního autora předkládá tímto způsobem jinou jeho hru. Základní inscenační nápad je velmi překvapivý, obtížně realizovatelný, ale hodně nosný. Inscenace tak získává "třetí dimensi" (nepočítejte je však, Vy byste jich třeba napočítali pět nebo čtyři). Zasloužil bych seřezat kdybych Vám prozrazoval víc. Hra by se Vám jistě i pak líbila, ale přišli byste o hodně.

Jak už jsem říkal, já viděl původní slovenskou inscenaci, ve které hrála nezapomenutelným způsobem Anna Šišková (je to herečka od boha - a Slováci na nás musejí být dost naštvaní, že se kvůli hraní v českých seriálech přestěhovala do Prahy). Výborně ji sekundoval Vladimír Hajdú.

Inscenace mne tak nadchla, že jsem několika lidem koupil lístky na další pražské uvádění a několik kolegů ukecal, aby si na něj lístky koupili sami. Jenže tohle provedení bylo asi týden předem bez rozumného vysvětlení a bez náhrady zrušeno. Ač byla inscenace v katalogu, už nikdy ji v Praze nedávali. Obávám se, že tuším proč.

Nyní bude hra uváděna v divadle Ta fantastika pod názvem Herci s obsazením uvedeným výše. Nepochybuji, že půjde o vynikající inscenaci. Zuzana Bydžovská je velmi výraznou hereckou osobností, kterou jsem ještě neviděl odvést jen polovičatou práci. Takže Vám to doporučuji - i když ... .

Já na to asi podruhé nepůjdu. Jednak si nechci rušit dost živé vzpomínky, jednak mám jistou averzi k divadlu Ta fantastika. Mám totiž pocit, že uvádění činoher (vedle černého divadla a muzikálů) je v tomto divadle motivováno hlavně (jen) snahou získat přístup ke grantovým prostředkům. Možná jim křivdím, ale obávám se, že ne.

Trůn milosrdenství

rsk

Neil LaBute: The Trone of Compassion

Vykúpenie - inscenace Slovenského národního divadla s Ingrid Timkovou

Trůn Milosrdenství - inscenace Divadla Ungelt s Vilmou Cibulkovou a Miroslavem Etzlerem

Tuto hru jsem nejprve viděl jako hostování bratislavského divadla na scéně pražského ND Kolowrat. Moc jsem nevěděl, na co jdu.

Obecně vám mohu poradit - skoro nikdy neuděláte chybu, půjdete-li v Praze na hostování (kteréhokoli) slovenského divadla. Jezdí sem jen s těmi nejlepšími věcmi a očividně k vystupování v Praze přistupují jako k prestižní záležitosti. Jen doufám, že jim to neoplácíme vývozem našeho šuntu.

Byl jsem úplně unešen jak hrou samou, tak především výkonem Ingrid Timkové - chvílemi jsem měl dojem, že hra byla napsána přímo pro ni. Zatím jsem ji nikdy nezaregistroval, i když podle toho, co jsem si přečetl na Síti, jsem už ji někdy viděl v nějakém televizním filmu. Dokonce jsem si říkal, že by stálo za to navštívit Bratislavu speciálně proto, abych ji viděl ještě jednou. Ale jako mnohá jiná předsevzetí jsem to neuskutečnil. V téhle hře už to nepůjde, ale třeba někdy jindy. Píši to především proto, aby ti z Vás, kteří to mají do bratislavského SND blíže, nepropásli příležitost.

Hra je situovaná do New Yorku dní, kdy byla zničena dvojčata. I když je to pro ni důležité východisko, jde jen o příležitost, aby autor - dost brutálně - analyzoval vztah dvojice lidí a jejich (a naši!) schopnost být sám k sobě upřímný a nést svoji odpovědnost. Vždy, když máte pocit, že se postavy dostaly až na dno, zjistíte spolu s nimi, že žádné dno není, vždy existuje něco ještě hloub (ve všech smyslech toho slova). Jak originální, tak slovenský název hry naznačují, že v ní jde o podstatné problémy, proč jinak mluvit o milosrdenství a vykoupení. Nečekejte však nějaký happyend - ono vykoupení spočívá jen v tom, že situaci budou muset oba řešit, ale to už s nimi nebudeme, to už budeme muset řešit problémy své.

Protože se mi hra tak líbila, využil jsem příležitost, že ji uvádějí v Divadle Ungelt k tomu, abych ji viděl ještě jednou. Stálo to za to. Nejen proto, že hra je skutečně dobrá, ale i pro možnost vidět jiný přístup. Vilma Cibulková pojala svoji postavu trochu jinak, především jsem měl pocit, že vedle ní má Miroslav Etzler daleko víc prostoru než slovenský partner Ingrid Timkové (třeba si ho vybojoval, je v reálu jejím partnerem). Oba byli vynikající. Malý prostor divadla ještě umocnil sílu jejich projevu.

Viděl jsem ještě jednu hru Neila LaButa - Autobahn loni v DISKu. Šlo o šest příběhů dvojic, které měly - vnějškově - společné jen to, že se odehrávaly v autě. Byla to také vynikající a hluboká hra. LaBute má schopnost jít bez okolků na podstatu věci a umí napsat překvapivé a psychologicky přesné dialogy. Pokud objevíte nějakou inscenaci jeho hry, jděte na to - a dejte mi vědět.