Balada pro banditu po třiceti letech

Milan Uhde, Miloš Štědroň: Balada pro banditu
režie a úprava Vladimír Morávek
Husa na provázku v Divadle Archa, 3.února 2012


Užívám si toho, že Provázci jezdí teď do Prahy docela často, v poslední době jsem žádnou z jejich inscenací nevynechal. A můj respekt k tomuto divadlu (pokud to jde) roste, už se snad konečně naučím jména všech herců. Jedinou nevýhodou, že nestačím psát, přesněji řečeno dopsat, glosy. Mám už dlouho rozepsanou glosu o Janáčkovi, začal jsem s Hrabalem, ale to dá fušku. A to ve frontě již dlouho čekají  Čapek a Bulgakov, bůhví jestli na ně ještě dojde. Tak zde píši (paradoxně) jako první glosu o představení, které mne zaujalo o něco méně, protože to nedá tolik práce.

Původní inscenaci Balady jsem bohužel neviděl, jen později natočený film. A pochopitelně se mi často vybaví písně z této hry. Napsali ji v době "kulturní krize" Miloš Štědroň s Milanem Uhdem. Přičemž Milan Uhde potají. O tom, že skutečným autorem libreta je on, vědělo jen málo lidí. Ty písničky mne hodně oslovily svojí poetikou.

 Po skoro třiceti letech se Provázci rozhodli nastudovat baladu znovu. Mohli se rozhodnout k "exhumaci" tj. snažit se co nejvěrněji okopírovat původní inscenaci. Ale to by asi bavilo málokterého divadelníka - a Vladimíra  Morávka tím spíš ne. Zvolili tedy nový přístup. Hru zbavili lineárnosti a v duchu svých nynějších inscenačních postupů z ní udělali pásmo, kde se čas zauzlovává a mnoho motivů se opakovaně vrací. Vznikla tak zajímavá (jak jinak u Provázku) inscenace. Z mého osobnímu pohledu nahradila původní poetiku urputnost. Až to na mne dělalo dojem, že někdy až přehnaná - ve snaze se v každém případě odlišit od vzoru. Je to však asi generační záležitost - už prostě nejsem in.

Všichni herci byli (jako vždy) výborní jak herecky, tak zpěvácky. Posilou byla Gabriela Vermelho. Taneční stylizace byla složkou, ve které se ona zarputilost projevovala nejvýrazněji. Výprava byla působivá  - i když se mi "kšandový" kostým Nikoly moc nelíbil.

Určitě byste si toto představení (stejně jako ostatní od Provázků) neměli nechat ujít.

Kombinatorické divadelní hrátky Jiřího Havelky

Dvě inscenace Jiřího Havelky

Já hrdina
KALD DAMU,
Divadlo Disk, 12.února 2012

Černá díra
Dejvické divadlo, 17.ledna 2012

Jiří Havelka je jedním z nejzajímavějších režisérů mladé generace. I když jsem zatím mnoho jeho inscenací neviděl, mohu se pokusit o charakterizaci jednoho z jeho postupů, které je všechny spojují. Je to opakování jednoho "tématu" v mnoha variacích. Dosahuje tím jakési plastičnosti pohledu.

Jako první jsem viděl velmi úspěšnou inscenaci z Disku Velmi společenské tance, která mne příliš nezaujala , pravděpodobně z "generačních" důvodů a možná i pro to, že jsem očekával taneční divadlo. Na představení jsem zašel po letech znovu, ale neoslovila mne příliš ani napodruhé.

Naopak inscenací Černá díra v Dejvickém jsem byl zcela nadšen. Obdobně jako Velmi společenské tance nemá hra vlastně žádný děj. Vidíme jen (zdánlivě) banální scénku z baru u benzinové pumpy na kterési americké dálnici. Ta se mnohokrát opakuje v nejrůznějších variacích. Postavy mění svoji motivaci, někdy si herci "vyměňují" role. Režisér tak dal možnost hereckému souboru, aby se vyřádil. A všichni herci toho dokonale využili. Byla to jedna z nejlepších komedií (i když to možná není dobrý název), kterou jsem kdy v divadle viděl. Rád bych se na ní ještě někdy dostal.

Letos se Jiří Havelka vrátil do DISKu, aby se studenty vytvořil pásmo Já hrdina, které sám nazval českou (Mašín)érií. Je to svým způsobem "divadlo faktu". Zabývá se příběhem bratří Mašínů. Inscenace kombinuje (několikrát opakované) rekonstrukce činů, kterých se bratři a jejich kolegové dopustili, s citacemi politiků, novinových článků, zákonů, definicí z wikipedie i pozdějších výpovědí bratrů samotných. Je to působivé a je velmi těžké si představit jiný způsob uchopení této látky. Diváci dostanou na začátku hlasovací lístek, který mají po představení hodit do urny. Jsou na ní dvě možnosti Vrazi - Hrdinové. Na inscenaci navazuje i webová stránka. Nechce se mi (tady) pouštět do politika, kterým se inscenace zabývá. Představení to je hodně zajímavé a určitě patří do poctivých a povedených pokusů o "alternativní divadlo".

Návštěvu představení bych doporučil jednak těm, kteří se zajímají o divadlo soustavněji, jednak těm, které zajímají souvislosti příběhu bratří Mašínů.