Kodaň

 

Michael Frayn: Kodaň

Divadlo v Celetné, 8.ledna

    Mám v novém roce obrovské štěstí na výborné činoherní inscenace.

 

    Hra Kodaň je zcela mimořádná. Jejími jedinými postavami jsou dva teoretičtí fyzici Werner Heisenberg a Niels Bohr a Bohrova žena. Východiskem je ne zcela objasněná Heisenbergova návštěva v Kodani u Nielse Bohra v roce 1941. Heisenberg už v té době vedl výzkum použití jaderného rozpadu v třetí říši a Dánsko bylo Němci okupováno, proto se po válce o tuto návštěvu zajímali i vyšetřovatelé.

 

    Heisenberg u Bohra pracoval jako asistent a velmi se sblížili jak vědecky, tak lidsky. Pravděpodobně proto musel se svým učitelem mluvit v době, kdy řešil vážné lidské dilema. A to i přes to, že mohl oba ohrozit - věděl, že je sledován tajnou policií. Autor ve hře ukazuje, že jak složité (a skoro nemožné) je správně pochopit motivace jednotlivých lidí. Využívá k tomu faktu, že Werner Heisenberg je autorem principu neurčitosti podle kterého nemůžeme principiálně poznat (naměřit) vše o chování elementární částice. Většinou to dopadá katastrofálně když se dramatici či spisovatelé pouštějí na půdu vědy, Michalu Fraynovi se to však podařilo zcela znamenitě.

 

    Hra je složena z mnoha nesmírně chytrých dialogů a monologů, ve kterých se postavy hry zabývají vážnými otázkami a problémy - filosofickými interpretacemi fyzikálních výsledků, radostí z vědeckého poznávání, vzpomínkami na vzájemnou spolupráci i na kolegy, odpovědností vědce za zneužití jeho výsledků, rodinným životem  atd. Při tom se jistě ani diváci, kterým je fyzika španělskou vesnicí ani na chvíli nenudí. Velkým osvěžením je pohled manželky, která počínání obou vědců glosuje. Přitom chápavým a tvůrčím způsobem ukazuje, že i v psychologii platí "princip neurčitosti". Postavy se k "přehrávání" oné návštěvy vrací několikrát z různých úhlů a pokaždé předvádějí jinou její interpretaci.

 

    Obrovskou zásluhu na jedinečnosti inscenace mají všichni tři herci: Marek Němec, Miloš Kopečný i Marta Vančurová. Byli všichni tak výborní, že nelze některého z nich pochválit víc. Při tom pro studování role museli zcela jistě do značné míry pochopit i podstatu fyzikálních teorií, o kterých více než dvě hodiny zaníceně mluví.

 

    Jde o mimořádně dobrou inscenaci, kterou byste si určitě (ať je Váš vztah k fyzice jakýkoli) neměli rozhodně nechat ujít. 

 

 

Láska a porozumění

 

Joe Penhall:  Láska a porozumění

přeložila Marta Skarlandtová, režie Hana Burešová

hráli: David Švehlík, Linda Rybová a Richard Krajčo

5.ledna, Divadlo Ungelt

 

    Divadlo Ungelt už dlouho představuje jeden z vrcholů pražské divadelní scény. V podstatě zde nemůžete narazit na nekvalitní či nekvalitně inscenovanou hru. Je to kromě nesporných a léty ověřených dramaturgických kvalit uměleckého ředitele Milana Heina dáno i tím, že divadlo musí existovat prakticky bez dotací a s jedním z nejmenších hledišť v Praze. Nemůže si tedy propadáky prakticky dovolit. Kromě několika stálých herců, kteří jsou zde doma, tu rádi hrají i špičkoví herci z jiných divadel.

 

    Uvedená hra je však i ve velké konkurenci repertoáru tohoto divadla mimořádnou událostí. Zásluhu na tom mají všichni tvůrci. Rád bych všech vyzdvihl především překlad Marty Skarlandtové (nemýlím-li se je v blízkém příbuzenském vztahu k Milanu Heinovi). U tohoto typu hry je překladatel vlastně druhým autorem, protože představení stojí (a vůbec nepadá) především na výborných dialozích postav. Při tom její jazyk dokonale vystihuje současnou mluvu mladých lidí.

    Jistě na kvalitách inscenace i na jejím spádu a strukturování  - jsme svědky více než dvouapůl hodinových diskusí - i režisérka Hana Burešová. Vytvořila prostor, ve kterém mohou všichni tři herci předvést své vrcholné výkony.

 

    Hra současného anglického dramatika měla premiéru v roce 1997 a v Ungeltu ji hrají od roku 2004. Název je vlastně mírně ironický. Jde o příběh tří mladých lidí okolo třicítky. Mladý pár lékařů spolu žije již delší dobu, oba velmi intenzivně pracují, ale spolu jen "komunikují", ale vlastně se již nekáží ani normálně bavit o podstatných věcech, ani se společně uvolnit. Muž je unaven životem a nedokáže se ani na chvíli povznést nad své problémy. Dívka se pokouší jejich vztahu dát novou náplň, ale čím dál tím víc ji štve "přílišná serióznost" partnera. Tuto dvojici výtečně hrají David Švehlík a Linda Rybová. V dané situaci se objeví starý přítel, kterého hraje Richard Krajčo. De facto se mu nic v životě nedaří, už mu nepomáhají ani alkohol ani drogy, a tak se začne bavit tím, že snaží rozložit hodnoty páru, ke kterému se nastěhoval. A skutečně se mu podaří narušit jak jejich vztah, tak i životní jistoty. Ale ani jemu samému to nepomůže, spíš naopak. Richard Krajčo byl za tuto roli před několika lety - jistě oprávněně - nominován na cenu Thálie. Má však svoji hereckou úlohu snazší mnoha polohami, kterými jeho postava prochází. Mě ještě víc zaujal David Švehlík, který z toho, co mu postava "onoho suchara" nabízela, vytěžil "víc než maximum".

 

    Určitě na inscenaci zajděte. Není to ale lehké, mě trvalo asi rok než jsem lístek sehnal.