Yesterday

 

Yesterday
Jasmin Vardimon Company
v rámci festivalu Tanec Praha
Hudební divadlo Karlín, 23.června

Letos jsem se dostal na celkem na čtyři představení festivalu Tanec Praha. Třetím z nich bylo představení Yesterday izraelské choreografky Jasmin Vardimon, která žije a tvoří v Londýně. Byl to mimořádně silný zážitek.

I když mám raději taneční představení v komornějším prostředí, tenhle soubor dokázal ovládnout i velký prostor Karlínského divadla i publikum, které zřejmě na taneční divadlo tak často nechodí. Pro tyto diváky jsou zařazeny i mimotaneční prvky. Někdy nechává autorka herce “přednášet” i dost dlouhé proslovy, které by obstály i v “estrádách” (ne)blahé paměti. Můžeme vidět i mnoho působivých moderních scénických vizuálních prostředků - projekce, kreslení “elektronických perem” a mnoho jiných, které neumím pojmenovat. Naštěstí však tyto technické divy nezastiňují vlastní tanec - i když obecenstvo odměnilo velkým potleskem např. to, že se na záda tanečníků promítla písmena tvořící název představení (matně jsem si při tom vzpomněl na zážitky z Moskvy, kde jsem byl v sedmdesátých letech na stáži a kde obecenstvo vždy odměnilo potleskem na otevřené scéně sebemenší technický trik - např. když na scéně “vyšel měsíc”).

Choreografie byla mimořádně nápaditá a pro tanečníky jistě nesmírně náročná. Je velkým požitkem vidět tak kvalitní soubor. Choreografka má velký smysl nejen pro tanec a fyzický projev, ale i pro scénické vyznění díla. Přes to, že se inscenace skládá z mnoha jednotlivých scén, drží překvapivě pohromadě - některé “taneční” prvky se pravidelně opakují. Všichni účinkující byli mimořádně dobří nejen technicky (i velmi náročné kreace předváděli “jakoby nic”), ale i výrazem.

Byl to mimořádně silný zážitek, který se v Praze tak často nevidí.

 

Kultovní představení

Kultovní představení
hrají Vojtěch Dyk a Jakub Prachař, režie SKUTR
24.května La Fabrika

Po dobrých zkušenostech s repertoárem, který je možno vidět v rekonstruovaném průmyslovém objektu La Fabrika v Holešovicích, jsem se tam vydal opět. Jako většina představení této scény, nehraje si inscenace na přílišné intelektuálno, ale snaží se zaujmout diváky dokonale zvládnutým poctivým “řemeslem” (v tomto případě staví na mimořádných schopnostech obou protagonistů k nejen muzikálním improvizacím). Jakoby vedení scény chtělo demonstrovat postoj, že hrát - ve smyslu kecat někým napsaný text - může každý, ale zdaleka ne každý je tak dobrý pohybově či muzikálně jako herci vystupující na této scéně. Možná je to reakce na dobu, v níž skutečně kecají všichni, ale “pracuje” - a umí pracovat - jen málokdo.

Kultovní představení je vlastně moderní kabaretní pásmo, kde se dialogy střídají s pěveckými čísly a muzikálními parodiemi. Oba představitelé jsou výborní, výkon Vojtěcha Dyka se mi líbil o poznání víc. Dokáží navázat a po celou dobu udržet těsný kontakt s publikem. Představení nemá slabá místa. Pokud na to půjdete, určitě se budete celou dobu výborně bavit a pokud tyto dva mladé muže zatím nemáte rádi, teď si je určitě “zamilujete”.