Nová generace (Tanec - Pohybové divadlo - Pantomima)

rsk

Představení proběhlo 24.března v divadle DISK jako další ze série, která průběžně mapuje vše co v dané oblasti vzniká v pražské HAMU. Protože vůbec není jasné, zda budete moci všechna vystoupení v této podobě a pohromadě vidět, píši tuhle glosu možná především "pro sebe". Přesto snad stojí za to se o jednotlivých vystoupeních zmínit. Třeba se dostanete na jiná představení těchto autorů, nebo by Vás to mohlo nalákat na další pokračování této série. Tohle její pokračování bylo z mého pohledu mimořádně zajímavé a vydařené.

Do přestávky jsme mohli vidět čtyři kompozice, po ní představení On the Dark Road (dvoučlenného) souboru Theatro Pantomissimo, které se úrovní a hloubkou prožitku vymykalo pojmu "studentské divadlo". A navíc (budete-li chtít) máte určitě možnost jej vidět, proto o něm píši v samostatné glose.

Z první části se mi nejvíce líbila kompozice choreografky a tanečnice Soni Kupcové Kód 31582. Měla tři části lišící se výrazně charakterem doprovodné muziky a tedy i způsobem tanečního projevu. Mě zaujaly především druhá a třetí část. Soňa Kupcová je velmi schopná tanečnice, která dokáže zaujmout a navíc působivě vystihnout různé stylové a citové polohy. Rád bych ji někdy viděl znovu.

Krátká a stylově jednotná byla kompozice Jitky Veselé Rue des Femmes pro čtyři tanečnice. Nešlo o žádné formální výboje, ale o poctivě postavený a zejména provedený, působivý a (pro mne) velmi příjemný tanec na téma "světlo a stín". Tanečnice byly výborné, na celkovém dojmu měly svůj podíl i kostýmy.

Příliš mne nezaujala kompozice Light choreografky Kateřiny Malé. Pro mne v něm bylo příliš mnoho "vnějškových" efektů, které mi přišly dost laciné.

Daleko více se mě líbila další kompozice téže autorky "In to the fragments" (v názvu je skutečně mezi in a to mezera). Asi nemám dostatečný pojmový aparát, abych dokázal vyjádřit svůj dojem z tohoto díla. Líbilo se mi, i když na mne bylo (zřejmě) dost náročné. Choreografka jakoby vedla tanečníky k tomu, aby postupně před diváky teprve vytvářeli "tvarosloví", které pak dále používají pro vyjádření "vlastního obsahu" baletu. V extrémní podobě - a pokud vím poprvé - jsem se s takovým přístupem setkal v inscenaci baletu Svěcení jara slavné kanadské Compagnie Marie Chouinard na festivalu Tanec Praha, které však bylo - bohužel - v Sazka Aréně.

Přijďte někdy do Disku na taneční představení - uvidíte, že to (téměř vždy) stojí za to.

On the Dark Road - Theatro Pantomissimo

rsk

Jde o autorské představení Miřenky Čechové (o níž jsme již psali v několika jiných příspěvcích tohoto blogu) a Radima Vizváryho, kteří spolu tvoří soubor Theatro Pantomissimo.

Asi není možné (a ani nemá smysl) hledat pro toto představení nějaké zaškatulkování. Nejde o "klasickou" pantomimu a tím spíš ne o balet. Nenapadá mne jiné označení než expresivní divadlo. Oba aktéři jsou mimořádně schopní jak technicky, tak především mimořádným nadáním zprostředkovat publiku pohyby a mimikou velmi silné a ne zcela uchopitelné pocity. Bylo přímo cítit, jak dokázali obecenstvo "očarovat". Obrazy a "poselství" tohoto představení jen tak člověku z paměti nezmizí. Nedovedu si představit podobný zážitek zprostředkovaný běžnými divadelními prostředky.

Navykl jsem si na podobných představeních (i když si program vždy koupím) nečíst předem "anotaci" - o čem to má být. Představa, kterou jsem si během představení vytvořil, se od anoncované poněkud lišila, ale nebyla s ní v rozporu.

Nelze než doporučit Vám návštěvu toho i dalších představení těchto výrazných a osobitých umělců. Více (i termíny a místa dalších představení) se můžete dočíst na stránkách "Společenství bezhlavých" , které spolu s dalšími založili. Ještě lepší stránka o nich - jsou tam i fotografie