Slováci na Zlomvazu

rsk

Casablanka
na motivy slavného filmu zpravovaly Z. Dzurindová a A. Petrželková

Marius von Mayenburg: Eldorádo

představení studentů VŠMU na festivalu Zlomvaz 08.

Již jsem tu někdy psal, že pokud to jde, snažím se navštěvovat pražská představení slovenských divadel. Jistě jsem jich již viděl více než dvacet a nepamatuji se na žádné, které by mne vysloveně zklamalo. V rámci studentského festivalu Zlomvaz jsem proto šel i na dvě představení studentů bratislavské obdoby DAMu, která se jmenuje VŠMU. Celkově mě však ani jedno nenadchlo.

Prvním představením byla hra na motivu slavného filmu Casablanka. Šlo o výpravnou hru s mnoha osobami, které bez problémů zaplnily velké jeviště divadla v Dlouhé. Protože jsem film neviděl, nemohu s ním toto představení porovnávat. Na první pohled však bylo patrné, že inscenace šla jen po povrchu a de facto neumožňovala hercům ukázat co umí, naopak si vynucovala laciná gesta a postoje. Celkový dojem byl jako z nenápadité inscenace oblastního divadla bez větších ambicí (probůh tím nechci říci, že oblastní divadla jsou apriori bez ambicí, pokud vím, je tomu ve skutečnosti naopak). A tak největším ziskem z představení bylo rozhodnutí vidět originál filmu. Ten zřejmě bude výborný.

Jestliže u první inscenace nebylo jasné, zda na celkovém nevýrazném dojmu má větší podíl nepodařená adaptace nebo nenápaditá režie, u druhé hry Eldorádo bylo již od půlky představení jasné, že "vinen" je samotný text hry resp. dramaturgie, která tuto past pro studenty připravila. Hra se mi vysloveně nelíbila, i když herci tentokrát dělali, co mohli. Text mi připadal plytký a nezajímavý. Celkovému dojmu nepřidalo ani velké jeviště divadla v Dlouhé - bylo vidět, že scénografie počítala s podstatně komornějším prostředím. A tak herci bojovali svůj (asi předem ztracený boj) s kvalitou předlohy a postupně podléhali. Výborná představitelka hlavní role - a určitě nejlepší herečka souboru - Réka Derzsi při děkovačce zjevně brečela. A určitě nebyly to slzy štěstí.

Po těchto dvou představeních jsem si opět uvědomil jak vysokou úroveň má minimálně již několik let pražská DAMU - dramaturgií počínaje a výbornými hereckými výkony konče. Většina bratislavských studentů hrála v obou představeních "tutéž postavu". Matně jsem si vzpomněl na to, jak pracně jsem musel vysvětlovat kolegům, které jsem vzal letos do DISKu na Štěstí dam i Bratry Karamazovy (a to ještě neviděli Ledový hrot, na kterém jsem byl sám), že všechny herce již znají.

Jistě jste si všimli, kolik výborných slovenských herců (a především hereček) působí nyní v Čechách - nenechte se mýlit tím, že mluví dobře česky. Pokud budou současné tendence české politiky pokračovat, můžeme se za deset či dvacet let dočkat situace, kdy výborní čeští herci budou emigrovat za lepšími podmínkami na Slovensko. Ještě, že to není daleko, takže tam za nimi budete moci jezdit (já už se toho buď nedožiji nebo nebudu cesty schopen).

Teatr U Mosta z Permu v Čechách

rsk

V polovině června se uskutečnil velký zájezd (9 představení) "Divadla u mostu" z Permu do Čech (de facto hráli jen v Praze a v Hradci Králové), přivezli však 7 her z velkého repertoáru, který čítá více než 20 her. Nic z toho není běžné.

Byl jsem v Rusku naposledy před více než 25 lety, ještě za Sovětského svazu, ale dovedu si (jistě lépe než ten, kdo tam nikdy nebyl) představit, jak obrovský význam musí mít existence tak kvalitního divadla, které navíc hraje kvalitní repertoár (kromě ruské klasiky a současných autorů i Shakespeara, americké autory a třeba Petra Zelenku) "na oblasti" - v gubernii. Perm není malé město (má přibližně milión obyvatel), ale leží 1500 km na východ od Moskvy.

Divadlo u mostu založil před 20 lety Sergej Fedotov, který v posledních letech režíroval řadu zajímavých představení i v našich divadlech (např. v Dlouhé a v Hradci Králové). Odtud vyplývá jeho vztah k Čechám (na všech plakátech a programech v ruštině je uvedeno, že laureátem Národní ceny Česka).

Jak sám režisér před představením v krátkém úvodu vysvětlil, zájezd nepořádala žádná oficiální instituce (ministerstvo či vyslanectví), ale dali jej dohromady Fedotovovi přátelé z Čech (jak Češi, tak Rusové zde žijící). Vlastně je tento zájezd poděkováním české kulturní veřejnosti, která přibližně před rokem pomohla divadlo U mostu zachránit tím, že bombardovala oficiální ruská místa dopisy ("mnogo pisem došlo do samogo Putina"). Napadlo mne, jestli náhodou nedostal Bém dopis od Putina či Medvěděva, že tak rychle otočil (jestli doopravdy otočil, ale o tom teď mluvit nechci). Režisér začal mluvit rusky, pak se zeptal, zda jsou v sále také Češi a zda mu rozumí (nevím, kolik lidí se přihlásilo, seděl jsem v první řadě a nenapadlo mě se otočit). Potom přešel do něčeho, co mi připomnělo, jak moji starší kolegové mluvili "rusky" - začali slovensky šišlat. Ale bylo to půvabné.

Vybral jsem si dvě představení ruských autorů, připadalo mi to zajímavější než vidět třeba Hamleta na ruský způsob - Hráče od Gogola a Mistra a Markétku od Bulgakova. Byl jsem hrozně zvědav, zda budu ještě dostatečně dobře rozumět. Dojem z obou inscenací byl velmi odlišný. Nebylo jen tím, že se obě představení velmi lišila (jak také jinak). Režisér ve ve svém úvodním slově velmi zdůrazňoval, že se vždy snaží v maximální míře ctít autora, a posteskl si, že zná mnoho režisérů, kteří "stále inscenují jednu hru - i když na různé texty různých autorů".

První představení byli Hráči od Gogola v DISKu. Hru jsem neznal, zápletka se dala brzo po začátku hry odhadnout (i když další vývoj hry to trochu zpochybňoval), ale o to - stejně jako u mnoha jiných klasických autorů - nejde a nešlo. Ve hře bylo 8 postav - vesměs mužských - a všichni herci byli skutečně výborní, hráli s plným nasazením, ale bez jakékoli křeče. Trochu to připomnělo některé (starší) inscenace Činoherního klubu. Celkový dojem ze hry byl asi ještě lepší, než kdybych ji viděl dobře zahranou česky (ostatně se o tom možná budu moci přesvědčit - v Městských divadlech pražských bude v červnu premiéra této hry).

Byl jsem velmi příjemně překvapen, rozuměl jsem v podstatě všemu, jen u některých vět (asi to ani věty nebyly) pronášených v silných emocích jsem chápal jen smysl, ne slova. Asi to bylo nejen kvalitní ruštinou herců, ale i tím, že ruština je jediný cizí jazyk, v němž jsem se kdysi dostal do stadia, že jsem "nemusel překládat", ale mohl "rovnou mluvit". Pasivně je to tedy furt fajn, ale aktivně by to jistě - po více než 25 letech bez praxe - bylo nekonečněkrát horší.

Obecenstvo tvořili většinou Rusové, vesměs velmi sympatičtí (žádné zlaté řetězy - i "duchů" jen přiměřeně), opět jsem po delší době slyšel inteligentní a vtipnou ruskou konverzaci. O přestávce několik mladých Čechů odešlo, protože nerozuměli. I když je to z "historického a sociologického" hlediska pochopitelné, je asi škoda, že se ruština už (skoro) vůbec neučí. I když, jak si vzpomínám, ne zrovna krátké ruské extempore Vladimíry Striežencové z (české) inscenace Bratrů (Karamazových) v DISKu ukázalo, že rusky musí mluvit perfektně, a ani obecenstvu to problémy nedělalo.

Druhým představením byl "Mistr a Markétka" od Bulgakova v Divadle v Dlouhé. Sice jsem hře také rozuměl, ale nejen, že jsem nechytal některé věty, ale občas i přesný smysl celých úseků monologů. Lišilo se to velmi u jednotlivých herců. Jeden mluvil s kadencí rychlopalného kulometu, ale přesto bylo rozumět úplně všemu- až na úroveň jednotlivých slov. Naopak herci, který hrál kocoura jsem de facto nerozuměl vůbec (utěšuji se tím, že se možná snažil o "kočičí" ruštinu). Inscenace byla zajímavá, ale zaujala mě (i obhlédnuto od ruštiny) o hodně méně než Gogol, nevím do jaké míry lze Bulgakovovu knihu vůbec převést na jeviště. Na tomhle představení již bylo v obecenstvu vyrovnaně Čechů a Rusů.

Celkově jsem velmi rád, že jsem na ně šel, byl to pěkný divadelní zážitek.