Miroslav Tichý - fotograf a pábitel

                      expozice fotografií Miroslava Tichého

                            září 2008 Centre Pompidou, Paříž

    Loni na podzim jsem se vypravil již potřetí do Paříže. Mezi "povinné" zastávky pro mne patří i návštěva Centre Pompidou. Sídlí zde Muzeum moderního umění a bývají tu kromě toho samostatně i velké velmi reprezentativní výstavy (při minulých zájezdech jsem tak viděl výstavy Joana Miro a surrealistů). Tentokrát tam žádná "velká" výstava nebyla, tak jsem se musel spokojit "jen" s Muzeem moderního umění. O jeho sbírkách tady, ale psát nehodlám, to bych se upsal. Jen konstatuji, že (pokud se nemýlím) je z českých malířů zastoupen jen Kupka (jedním či dvěma obrazy).

    Hned u vchodu mne čekalo překvapení, protože zde byla velká upoutávka na dočasnou expozici známého českého fotografa Miroslava Tichého. Pochopitelně jsem ho neznal, proto jsem plakát přečetl podrobně a když jsem zjistil, že výstava je pořádána ve spolupráci s nadací Tichý oceán, už jsem čul něco Cimrmanovského. Jenže to bylo víc Hrabalovské. Hned na úvod chci říci, že výstava měla stejnou velikost jako stálá expozice Picassa a že na ní bylo hrozně narváno. Žádná jiná část muzea se s tím nemohla rovnat. 

    Miroslav Tichý je dnes už více než osmdesátiletý skoro vystudovaný výtvarník, který odešel z  Akademie po roce 1948. Prodělal vojnu a hluboké deprese. Od konce padesátých let žije v Kyjově. S okolím příliš nekomunikuje, chodí zarostlý a věnuje se pití piva a filosofování (alespoň tak ho vykresluje krátký film, který o něm natočil Roman Buxbaum). A také zde začal fotografovat. No a co, řeknete si. Jenže od on si začal sám vyrábět fotoaparáty. Objektivy k nim vyráběl z plexiskla nejprve nožem a potom je vybrušoval popílkem z cigaret. Něco nepředstavitelného. Na obrázku můžete vidět něco z jeho vybavení.

    Objekty jeho fotografií byly (skoro) výhradně ženy. Vzhledem k jeho psychickému stavu  pro něj byly (jen) výtvarným objektem. Většina fotek vznikla voyerským způsobem skrz plot či "skrytou kamerou". Neměl tedy žádné modelky. Okolí se na něj dívalo většinou jako na podívína, který to nemá v hlavě zcela v pořádku. Pochopitelně se dostával do konfliktů s úřady. Fotografii se věnoval velmi intensivně o něco víc než pět let. Sám neměl potřebu se svou tvorbou někde chlubit.

    Teprve po roce 1989 ho "objevil" lékař a výtvarník Roman Buxbaum, který v roce 1968 emigroval na západ. Miroslava Tichého znal už jako malý chlapec a nyní o něm natočil dokumentární film a napsal několik článků. Film se promítal na obrazovce malého televizoru i v Centre Pompidou, což byl asi důvod tak velkého návalu lidí. Kdyby tam film nebyl, asi by většina lidí kolem fotografií rychle proběhla. Ale s tímhle se každý musel nějak vyrovnat.
    Později Roman Buxbaum založil v Lichenštejnsku nadaci Tichý oceán a začal tvorbu Miroslav Tichého propagovat v cizině. Dnes se jeho fotografie prodávají za obrovské peníze a jsou velkou módou. Sám umělec nechce mít s nadací ani prodejem a vystavováním svých děl nic společného a nesouhlasí s její činností.

    Nebudu komentovat vztahy fotografa a "propagátorů jeho tvorby" (pokud se však zajímáte o vliv peněz na společnost, prostudujte si obě stránky, na které odkazuji) . Nechci rozebírat ani vlastní fotografie, na to si každý musí udělat názor sám.
    Mě na tom zaujalo především neuvěřitelné pábitelské úsilí Miroslava Tichého, se kterým dokázal prakticky nemožné navzdory světu, logice a zdravému rozumu. Tohle se prostě nemohlo stát, jenže ono se to stalo. Skutečně nadaní lidé tvoří navzdory všemu a jsou si sami zdrojem síly i problémů. 

    Měl jsem pocit, že možná především takoví lidé dělají svět skutečně zajímavým. A my ostatní, co jsme jen normální, bychom se měli snažit takovým pábitelům život alespoň nekomplikovat. A dávat si velký pozor než někoho (byť jen myšlenkově) odsoudíme. 

 Stránky, kde si můžete přečíst víc:

    Miroslav Tichý

    pěkný článek v časopise Babylon

    stránky nadace Tichý ocean

P.S. Po návratu jsem se pod vlivem výstavy hodně angažoval v tom, aby poněkud nekonformnímu dálkovému studentu byla povolena netypická žádost. V tomhle konkrétním případě se ukázalo, že to byla chyba.