Kultura a zážitky - Rudolf Kryl (rsk)

Blog převážně o divadle a sem tam i o něčem jiném co mne nějak zaujalo.

18. března 2012

Manson - působivé pohybové divadlo


Manson
Teatr novogo fronta  & DOT504
Koncept a režie: Aleš Janák
NOD Roxy 23.února a 15.března

O divadelní skupině Teatr novogo fronta vím dlouho. Chtěl jsem na ně někdy zajít, ale protože to nebyla "priorita", nějak jsem vždy jejich představení propásl. K tomu, že se tak nestalo opět, podstatnou mírou přispělo, že se ke spolupráci spojili s Lenkou Vágnerovou a Pavlem Maškem, jejichž vystoupení by na mém seznamu "must see" byla hrozně vysoko (kdybych by tak pečlivý, že bych si takový seznam vytvářel). Jejich schopnostem se obdivuji již dlouho. Tak jsem se dověděl o představení Manson dostatečně včas a návštěvu si naplánoval. A po jeho shlédnutí mi bylo jasné, že to musím vidět ještě jednou. Povedlo se.


Představení je motivováno osobou Charlese Mansona, zločince, který unikl trestu smrti jen proto, že byl tento trest v Kalifornii zrušen. Sám se považuje za nadčlověka pověřeného vyššími silami páchat násilí. Před a po představení promítají v předsálí film, na kterém se svými vizemi extaticky vystupuje. O tom chlapíkovi jsem nevěděl nic - a vůbec mi to nechybělo. A nehodlám po tom pátrat ani po představení, které se mi hodně líbilo. Prostě to ke štěstí nepotřebuji. Četl jsem nějakou recenzi, kde autorka představení rozebírala a posuzovala podle toho jak věrně se drží "skutečnosti", dokonce citovala jména jednotlivých obětí a místa zločinů. Mě by takové vědomosti asi dokonce rušily, jsem totiž proti dějovým baletům (možná nespravedlivě) zaujat. Tohle ovšem není balet. Kdybych musel (ale proč?) označit žánr asi bych použil spíše pohybové divadlo než taneční Pro mne - a věřím, že i pro autory - to představení nebylo o jednom konkrétním nebezpečném šílenci, ani o tom, zda šílencem je či není, ale o zlu a násilí jako takovém a o tom zda a jak jsme ho schopni vnímat, zda a za jakou cenu mu jsme schopni čelit (ať ve společnosti nebo "v sobě"). Pochopitelně, že prvotní inspirací pro autora byla v tomto případě "skutečnost".  Ale od toho jsou na světě "umělci", aby byli schopni své pocity a chápání světa přetavit do "umělecké" formy a tak nám je předávat jako poselství a ne jako nějakou soudničku.

Na počátku tančí Lenka Vágnerová s Pavlem Maškem úchvatným způsobem variace na téma násilí. Jako rekvizita jim slouží nůž. Po nějaké době se k nim přidává i Irina Andreeva. Všichni tři jsou výborní a choreografie velmi působivá.


Do hry vstupuje po té poprvé vstupuje autor Aleš Janák s proslovem, ve kterém ponižuje svůji oběť, které před tím uřízl ucho (jde zřejmě o citaci skutečného Mansona). Po té vidíme intermezzo z mexické vesnice, kde na chvíli vidíme dokonce humorné scény. Tak, aby vynikla následující scéna vraždy.Velkou posilou byla Irina Andreeva, která "tančila" s obrovskou chutí a elánem. Její malá postava ji vůbec neomezuje, naopak ji umí využít.


Velmi nápaditá je scéna, na které se přemísťují tři  neúplné krychle, na kterých dochází k různým honičkám. Zde se naplno projevují mimořádné schopnosti všech tří tanečníků. K nim se posléze znovu připojuje i Aleš Janák.



Inscenace je velmi působivá a pomalu spěje ke svému závěru. Vidíme pátrání policie, dopadení zločince a vše končí scénami z věznice, kde Manson se svými komplici tráví doživotní trest.

Nevím jestli byl dobrý nápad zařadit do glosy odkazy na obrázky. Asi to případným čtenářům umožnilo mít realističnější představu, ale na druhé straně mě to omezilo "v rozletu" co napsat. Další nevýhodou může být, že obrázky časem zmizí z míst, kam se nyní odkazuji.

Návštěvu představení všem, kteří mají alespoň trochu pevné nervy, velmi doporučuji. Asi moc lepších představení tohoto žánru neuvidíte a navíc je to tak působivé, že na to jen tak nezapomenete.

Díky všem za silný zážitek.

Štítky: , , ,