Ne všechno se povede - Tři sestry v Dlouhé

A.P.Čechov: Tři sestry
režie: Martin Františák
Divadlo v Dlouhé, 13.března 2012

Ne, že bych z toho měl radost nebo že bych kvůli tomu na něco zanevřel, ale tohle bylo první (asi z 15) nepodařené představení Divadla v Dlouhé, které jsem viděl.

  Tři sestry jsem v minulosti viděl minimálně dvakrát (kromě mnoha citací a "parodií"). První byla kdysi slavná Krejčova inscenaci v Divadle za branou, kterou jsem byl velmi nadšen. Jenže to už je dlouho, takže si o ní zase tolik nepamatuji. Divadlo za branou se svým přístupem natolik lišilo od ostatních souborů té doby, že mu mnoho lidí včetně mne až nekriticky fandilo. Není jisté, že by se mi toto pojetí tolik líbilo ještě dnes. Ale také není ani moc pravděpodobné, že by tvůrci inscenace "po vzkříšení" dnes pojali hru stejně.

 Druhou inscenaci režíroval Martin Huba se studenty KČD DAMU v roce 2011. Tu si pamatuji a dobře a také se mi moc líbila.


Obě inscenace měly společné především to, že režiséři věděli, co chtějí říci.

U inscenace Martina Františáka v Dlouhé nebyl režisérův záměr vůbec zřejmý. První jednání vůbec nedrželo pohromadě a mnoho diváků hru (asi z nedostatku jiných konzistentních výkladů) chápalo jako frašku a po mnoha replikách se snažilo smát, i když tomu situace moc neodpovídala a ani herci si takové reakce nijak nevynucovali. Druhé jednání bylo o něco lepší, byla v něm patrná režisérova snaha opřít se výtvarný dojem. Tomu byl přizpůsoben pohyb herců na scéně i jejich vzájemné interakce.
Druhou vážnou chybou režiséra, která však byla důsledkem té první bylo, že se mu vůbec nepodařilo probudit "ducha souboru", který na diváky tak silně působí v jiných inscenacích. Dokonce se zdálo, že ho musel "uspat".
Herci dělali co mohli, ale inscenaci bez koncepce zachránit asi nešlo. 


Určitě doporučuji návštěvy Divadla v Dlouhé, tohle představení však můžete bez obav vynechat, možná bych Vám to dokonce doporučil. 

koncert skupiny Lanugo

Lanugo
koncert skupiny, Jazz Dock, 11.března 2012 od 22:00

Chodím hodně do divadel, a tak velmi dobře vím, že v této oblasti je hrozně moc kvalitních souborů i inscenací.   Jen (sporem) tuším, že není možné, aby to v jiných oblastech kultury bylo propastně horší. Na koncerty moc nechodím, nedá se stihnout všechno. Nedávno jsem z facebooku dostal pozvánku na koncert do Jazz Docku a při probírání programu jsem narazil na skupinu Lanugo, o které jsem (jako o mnoha jiných) nevěděl vůbec nic. Díky další internetové vymoženosti jsem si přehrál několik jejich skladeb a dospěl k názoru, že je musím slyšet.

Zvláštností koncertu bylo, že zpěvačka skupiny Markéta Foukalová je v pokročilém stadiu těhotenství a tak se de facto na nějaký čas loučila s obecenstvem. I když na to nejsem expert, skoro by si to zasloužilo popis módní kreace, kterou měla na sobě. Hodně moc jí to slušelo. Na jejich stránkách jsem našel fotku těch šatů z doby, kdy ještě těhotenství nebylo vidět.

Skupina hrála fantasticky, zpěvačka mne svým projevem zcela nadchla. Krásný večer si užili všichni diváci - sálek byl úplně plný. Koupil jsem si obě CD skupiny, tak si budu mít co hrát. A už se těším na další koncerty. 

P.S. Nedávno jsem byl s vnučkami v Divadle v Dlouhé na dětském představení Myška z bříška, kde se m.j. názorně předvádělo, co se děje s nenarozeným miminkem, když maminka jede drncavým autobusem. Nevěřil bych, že to ve mě zůstane´"natrvalo". Úplně jsem ty scény z symbolizované dělohy viděl, když zpěvačka "opilá muzikou" řádila "břicho nebřicho". 

Těhotenství ze všech stran

Taťjana Lehenová - Jan Borna: Myška z bříška
režie: Jan Borna, výprava: Jaroslav Milfajt

Ferenczová Zuza: Problém
režie: Karel Král, hraje slovenská sekce Divadla v Dlouhé 

Divadlo v Dlouhé 4.března

Do divadlo chodím moc rád a často. Často i vícekrát na jednu inscenaci. Tentokrát jsem byl dokonce v jednom dni na dvou inscenacích v jednom divadle. Nebylo to sice poprvé, kdy jsem byl jeden den na více představeních - rekord mám čtyři za den a sedm za tři dny (ale to bylo na festivalu Zlomvaz, tak se to nedá tak počítat), ale přesto to není úplně dobrá strategie. Průšvih z toho nebyl proto, že jsem byl v mém oblíbeném Divadle v Dlouhé, že odpolední představení bylo pro děti a já na něm byl s vnučkami, a konec konců i proto, že se obě hry týkaly stejné problematiky.

Myška z bříška  je nápaditě a vkusně udělané představení pro děti, které jim chce přiblížit skutečnost, že se děti rodí mamince z bříška. Představení vzniklo na základě knihy autorky Taťjany Lehenové, která v programu krásně popisuje, proč knihu napsala a jakými patáliemi musela projít, aby kniha vznikla (shodou okolností závěrečná etapa prosazovaní již dříve napsané knihy splývala s jejím vlastním těhotenstvím). Určitě si program kupte,  i ten krátký text stojí za to. Sálá z něj pozitivní energie, radost ze života, zdravé sebevědomí i sebeironie. Není divu, že se dramatizace látky ujal Jan Borna, jehož inscenace jsou studnicí těchto hodnot.
 Malí diváci jsou provázeni celým těhotenstvím od situace, kdy to budoucí maminka ještě neví, přes zdravotní prohlídky a získání těhotenského průkazu, sdělení toho budoucímu tatínkovi, nevolnosti, divné chutě nasávající maminky (okurky se šlehačkou) až k porodu a návratu s miminem domů. Jádro hry spočívá v rozhovorech maminky s plodem - protože se neví, co to bude, říká mu Myška. Občas jsou to dialogy, sem tam tam monology, kdy se obě svěřují té druhé se svými problémy. Obě představitelky hlavních rolí - Lenka Veliká jako maminka a Magdaléna Zimová jako Myška byly výborné. Mužské role byly tentokrát (pochopitelně) jen do počtu. Ve hře je mnoho písní, jejichž hudbu napsal Jan Vondráček - můžete si koupit i CD. Nápaditá a velmi funkční je scéna.

Děťátko je v jakémsi válci, který se pořád otáčí, který nedovolí Myšce ani chvíli lenošit. Její představitelka Magdaléna Zimová udělala za večer mnoho "salt" a kotrmelců - musela být hodně unavená. Číslo na obrázku ukazuje šestý měsíc, bříško už je velké. Na vnučky (4 a 7 let) udělalo dojem, jak se děťátko připravovalo k porodu. Vůbec se mu nechtělo, ale pak pochopilo, že končí legrace, sundalo si myší ouška, navléklo helmu, vzalo do ruky pupeční šňůru a skočilo. Překvapilo mne, že asociace z představení se hluboko vtiskly i do mého podvědomí. Několik týdnů po tom, jsem byla na koncertě skupiny Lanugo. Jejich zpěvačka byla v pokročilém těhotenství a na čas se tak loučila s publikem. A občas "řádila" tak, že se mi vybavily kotrmelce, které musí dělat její Myška.  

Máte-li malé děti, určitě na Myšku z bříška zajděte.


Původně jsem měl lístek jen na druhé představení  - Problém. Slibovalo totiž koktejl smíchaný ze dvou ingrediencí jež mám rád- slovenského divadla a Divadla v Dlouhé. Hrají v něm totiž slovenští herci působící v Dlouhé. Již jsem měl výbornou zkušenost z představení Ja Malkáč. Hru Problém napsala autorka Zuza Ferencová hodně dobře. Na povrchu jde o skoro komediální text plný pubertálních výrazů středoškoláků, který však dost nemilosrdně ukazuje, že přes všechno machrování jsou na všechno sami, protože dospělí v jejich okolí buď zcela chybí (hlavní "hrdinka" nemá matku, její kamarád otce) nebo jsou nepoužitelní. A tak hlavní hrdinka - ač je schopna svůj Problém (nechtěné těhotenství) vidět realisticky - není schopna ho "úspěšně" řešit. Přesnost vystižení problému autorkou (asi nechtěně) vystihla jakási porota soutěže her pro mladé diváky, která označila text za nejlepší, ale cenu mu nedala: prý je vhodný pro dospělé, u mládeže by mohl vyvolat „nemístné opičení se“. A tak (explicite nevyřčeným) poselstvím hry je, že bychom se v přístupu k mladým neměli po téhle porotě nemístně opičit.

Hra se hraje na chodbě před divadelní kavárnou jako "scénické čtení" ozvláštněné loutkami a skromnou, ale o to působivější výpravou. Všichni čtyři herci Magdaléna Zimová, která hraje "hlavní roli", Martin Matejka, který hraje jejího kamaráda, a Martin Veliký s Peterem Vargou, kteří hrají spolužačky Kiku a Iku a obstarávají mnoho efektů, jsou skutečně výborní. Pro mne bylo velkým zážitkem slyšet krásnou slovenštinu. 


Tato komorní inscenace nijak nezaostává za jinými představení Divadla v Dlouhé - a že tam je obrovská konkurence. Pokud můžete, na inscenaci zajděte. S rezervací lístků si musíte pospíšit, asi se to nebude hrát mockrát a kapacita prostor, kde se hraje, je velmi omezená.