Být či nebýt

Nick Whitby: Být či nebýt
režie: Daniel Špinar
Stavovské divadlo, 31.března 2011

Autoři to s publikem tohohle představení vůbec neměli lehké. Zatímco já jsem šel "na Špinara", většina obecenstva šla "na Donutila". Ten to jako televizní hvězda vůbec neměl lehké, diváci na něj reagují jako doma na gauči, když koukají na ty (často) hrůzy, ve kterých je ochoten hrát. Proto trvalo skoro půl představení než bylo obecenstvo vzít jeho postavu "vážně" (to zní u komedie blbě). Naopak já jsem čekal promyšlenou a (aspoň trochu) avantgardní inscenaci, ale byl jsem na (zdánlivě) obyčejné komedii. Když nám to všem konečně někdy okolo poloviny došlo, mohli jsme to vnímat normálně a nepředpojatě.

Děj se odehrává za druhé světové války ve Varšavě a hrdiny jsou členové (ne příliš dobrého) divadelního souboru, kteří využijí svých hereckých schopností k ošálení gestapa. Na tomto základě se odehrává mnoho (někdy víc a někdy míň) vtipných situací. Jaksi v druhém plánu se autor zamýšlí nad podstatou hereckého povolání a nad tím, jaké může vliv na "skutečné osobní" životy a vztahy jednotlivých herců. Hra byla napsána podle filmu Ernsta Lubitsche z roku 1941. Hrozně mne překvapilo, že takový film mohl v té době vzniknout. Určitě by bylo hodně zajímavé ho vidět.

Herci hráli dobře, někdy bylo těžké, aby postavy vypadaly věrohodně. Asi nejméně se to dařilo Václavu Postráneckému v roli gestapáka. Naopak dobře to zvládali Jan Dolanský, Miroslav Donutil a Miluše Šplechtová.

Inscenace to byla dobrá, neuděláte chybu, když na ní půjdete, ale na druhé straně (pro mne) nepatří mezi vrcholné divadelní zážitky.