Svrbí - další dokonalá inscenace

 

Zuzana Dzurindová: Svrbí

překlad a režie Anna Petrželková

11.února  Divadlo Rubín

 

    Tak už jsem tenhle rok viděl asi čtvrtou zcela mimořádně dobrou inscenaci. Už mi nestačí superlativy. Tahle hra je hrozně dobrá, inteligentní a především zcela dokonale zahraná.  

 

    Jde o hru se "ženskou tématikou". Než abych ji charakterizoval já, vypůjčím si dva citáty. Prvý je z programu

"Ženy. Komplikované systémy, odkázané na chemické reakce, které bývají často neslučitelné se životem. Pod povrchem se dějí věci. A sem tam to vře i na něm. Katastrofa se blíží. Ženy se dělí. Na ty, které jsou ochotny podstoupit lobotomii v zoufalé snaze najít štěstí, a na ty, které jsou odhodlané v mužích nehledat víc, než doplněk k večerním šatům. Jak přemoci vlastní hrdost? Kdo nakonec vyhraje válku pohlaví, které svrbí?"

a druhý - skoro lepší - pochází od jedné z hlavních představitelek Barbory Polákové

Stále více se v našem okolí objevují schopné, inteligentní, vtipné ženy (ženomuži), pro které vyrovnané partnerské protějšky nejsou k dostání. Rozpor mezi nabídkou a poptávkou. Mohlo by se zdát, že hra bude jeden velký povzdych. Je to však pokus podívat se na nás i z druhé strany. Tedy čeho všeho jsme samy schopny, pro jakési ´vztahové blaho´, aniž bychom se, ve své ´přeemancipováné´ sleposti, dokázaly nad sebou pozastavit.

   Jak už jsem řekl, hra je mimořádně vtipná. Režie i herci jí dodávají ještě mnoho dalších nápadů. Obsazení je prakticky dokonalé. Dvě hlavní ženské postavy hrají Pavla Beretová, o níž jsem už v tomhle blogu mockrát psal, a Barbora Poláková, kterou jsem bohužel v Disku nějak přehlédl a tak tentokrát fakticky viděl poprvé.

 

    Pavla Beretová je bezesporu jednou z nejlepších (a nejvšestrannějších) mladých hereček. Je fajn, že si toho všimli i v Národním, kde je již (třetím? rokem) ve stálém angažmá. Je hrozně sympatické, že i když tam už má i hlavní role (Mahulena), hraje dál i v malých divadlech (za roli Salome v Rubínu - na to představení se teprve chystám - byla nominována na cenu Thálie). Mám pocit, že to, že v nějaké inscenaci hraje, je dostatečným důvodem, abyste na ni šli. Při tom nemá "hvězdné manýry", nestrhává pozornost jen na sebe a svůj výkon, ale je výbornou týmovou hráčkou. 

    Barbora Poláková byla pro mne velkým překvapením. Nejen, že Pavle Beretové byla důstojnou partnerkou, ale ukázala i zcela mimořádné schopnosti vytvořit "herecké klipy". Nádhera. Skoro každý její monolog by šlo uveřejnit např. na webu jako samostatnou etudu, při níž by si přišli na své i ti, kdo celou hru neznají a neviděli. 

 

    Větší mužskou roli hrál znamenitě spolužák Pavly Beretové z Disku Tomáš Dianiška. Viděl jsem ho už vícekrát, ale tentokrát se mi líbil skoro nejvíc. V poměrně malém prostoru, který ve hře má, dokázal odvést dokonalý výkon.

 

    Menší, avšak symbolickou, roli hrál Tomáš Kobr. Režisérka pro ni vybrala vskutku toho pravého představitele. 

 

    Nejít na tohle představení byl byl vskutku hřích. Takhle inteligentní humor, který by však neulpíval jen na povrchu, hned tak nenajdete. Já na představení půjdu jistě ještě alespoň jednou a jsem si jist, že tam pokaždé najdu mnoho nového. 

P.S. Na představení jsem již byl i po druhé a užil jsem si stejně jako poprvé - a všem šesti kolegům, které jsem na to vylákal, se představení líbilo také.