Na světě je krásně - Veselé skoky

Babybox
soubor Veselé skoky v Divadle v Celetné
30.12.2011


O souboru Veselé skoky jsem v blogu již napsal dvě oslavné glosy. První shrnovala dojmy z jejich prvních tří inscenací, druhá vznikla po Havranovi. Vyznal jsem se v nich svým obdivem nebo spíše láskou k téhle partě mladých lidí. Už asi nemám co dodat. Budu se jen citovat, že jejich představení považuji za

totální a obousměrnou léčbu divadlem 

Na jejich představení jsem již poslal - s absolutním úspěchem - mnoho lidí. Reklamu dělám dál, ale s čím dál tím menší efektivitou, protože všichni mí známí a příbuzní na nich již byli (nebo si netroufnou se mě přiznat, že ne). Teď mi došlo, dvě z mých vnoučat dorostla do věku, kdy je jde do divadla vzít. Byl jsem na představení tohoto souboru možná už desetkrát, ale naposledy před rokem. A to je moc, proto jsem využil možnosti jít na Babox (který jsem viděl jen jednou) znovu.

Ač jsem věděl, že představení je dobré, přesto znovu mne překvapilo, jak moc dobré bylo. Všech sedm herců nebo chcete-li tanečníků bylo vynikajících a během celého představení sršeli nápady. Koncentrovaná infekční radost ze života a pohybu, neskutečný zdroj inteligentního optimismu. Zajděte a přesvědčíte se sami. To se tak hned nevidí. Když jsem tohle napsal, uvědomil jsem si, že už znám ještě jednu partu mladých herců šířících radost ze života skoro stejně intenzivně (ale na zcela jiném principu). Je to kabaret Calembour, který občas hraje v Divadle na Kampě. O nich jsem ještě glosu nestačil napsat.

Soubor Veselé skoky znám od roku 2005 nebo 2006. Přišel jsem na ně tak, jsem chtěl sledovat další tvorbu ročníku KČD DAMU, který jsem měl moc rád (končil v sezóně 2004/5). A vlastně oni mohou za to, že od té doby je DISK  mým "domácím divadlem". Hned tři z nich - Václav Jílek, Jan Meduna a Eva Leimbergerová ve Veselých skocích vystupovali. Oba pány jsem viděl i včera.

Asi by se slušelo jmenovat tři tvůrce, kteří inscenace Veselých skoků tvoří. Jsou to Martin Pacek, Jana Hanušová a Miroslav Hanuš. A zde mne v programu čekalo jedno velké překvapení. Díky fotografiím jsem zjistil, že tím Miroslavem Hanušem je herec, kterého jsem už mnohokrát obdivoval v Divadle v Dlouhé. Od výkonu v roli Amalrica již si ho pamatuji aktivně. Je obdivuhodné, jak mnohostranní někteří umělci jsou.

Pokud jste ještě Veselé skoky neviděli, dožeňte to. Je to vskutku účinný životabudič.

UMĚNÍ vnímat UMĚNÍ - pěkný dárek k Vánocům

Michael Třeštík: UMĚNÍ vnímat UMĚNÍ 
nakladatelství Gasset, Praha, 2011

Koupil jsem si k Vánocům výbornou knihu Michaela Třeštíka a již jsem velkou část přečetl. Byl jsem na ni upozorněn rozhovorem, který s ním měli v rozhlase. Ten pořad se mi zas tak moc nelíbil, ale jsem moc rád, že jsem si knihu koupil.

Autor si vytyčil jako úkol napsat "něco jako knihu na noční stolek pro normální lidi". A aniž bych se tím prohlašoval za normálního, skutečně se mu to podařilo. V knize se snaží ze všech možných stran osvětlit to, co považuje za podstatné k tomu, aby čtenáři usnadnil vnímání výtvarného umění. Virtuózně kombinuje citace z literatury se zaujímáním vlastních (skutečně prožitých a promyšlených) názorů a použitím "praktických" příkladů. Jednotlivé partie je radost číst - i když to někdy musíte udělat několikrát. Zcela vyjímečný je při tom autorův přístup k věci. Za výchozí postuláty si položil m.j. tyto zásady:

"máme-li porozumět složitosti složitého, nemůžeme je redukovat na něco jednoduchého"

"mou ctižádostí nebylo seznamovat čtenáře s myšlenkami někoho, ale s myšlenkami o něčem".

Důležité je, že vše, co si v knize přečtete, skutečně něco znamená a autor si za to "ručí". Když se zavádí nějaký (nejednoznačný) termín, nikdy není použit jako "mlha" pro rozplyznutí tématu. V knize se seznámíte s mnoha pohledy, které by Vás nenapadly, autor Vám je ale nepředkládá jako jedině správné, ale naopak Vás nabádá, abyste se vztahu k umění spoléhali především na sebe.

Knihu moc doporučuji. Mám pocit, že není moc oborů lidské činnosti, které by měly takhle kvalitní "rukověť" pro neprofesionály.