Hradišťan a balet Národního divadla

                 Stavovské divadlo 26.června
                 společné představení skupiny Hradišťan
                 a baletu Národního divadla

    Večer se skládal ze tří částí. První byl koncert skupiny Hradišťan, v druhé jsme mohli vidět tři  krátké choreografie a konečně třetí část tvořila choreografie Ej lásko, kterou na hudbu Hradišťanu vytvořil Petr Zuska.

    Jiří Pavlica je jednou z mála osobností naší kultury, které se systematicky snaží o spojování jednotlivých žánrů. Asi není v Česku mnoho umělců, kteří by dosáhli takové popularity. Při tom toho nedosahuje snižováním "nároků na posluchače", spíše naopak. Systematicky rozšiřuje (nejen) hudební obzory svých posluchačů. I když nejsem kompetentní rozebírat (zcela nesporné) hudební kvality Jiřího Pavlicy, přesto mohu bez uzardění konstatovat, že každé setkání s Hradišťanem je (nejen pro mne) svátkem.

    První koncertní část byla sestavena v duchu dialogů resp. kontrastů. Tak jsme mohli slyšet moravské i české lidové písně, "vážnou muziku", moderní tvorbu na Skácelovy verše, chorál na staroslověnský text, atd.

    V druhé - baletní - části byly uvedeny dvě choreografie Petra Zusky Les Bras de Mer a Ne me quitte pas (Jacques Brel). Obě jsem už znal. Tentokrát mě více zaujala Les Bras de Mer, kterou vynikajícím způsobem zatančili Zuzana Susová a Petr Zuzka. Moc se mi líbila i choreografie Hany Turečkové Los Sueňos a především její interpreti Magdalena Matějková a Alexande Katsapov.

Vyvrcholení nádherného večera byla choreografie Petra Zuzky Ej lásko na živou hudbu Hradišťanu. Ne vždy se podaří, aby spojením dvou výborných složek vznikl ještě lepší celek, jako tomu bylo tentokrát. Vzpomínám, že jsem kdysi viděl balet Petra Zusky na hudbu skupiny Čechomor (kterou mám také rád) a tehdy se mi zdálo, že obě složky míjejí. Nyní bylo baletní vyznění zcela v duchu hudby. Při tom žádné laciné koketování s "lidovými" motivy, ale krásný a velmi působivý moderní baletní výraz.  Na silných pocitech, které představení vyvolávalo, měli podíl všichni účinkující. Autoři Jiří Pavlica a Petr Zuska znovu potvrdili své umělecké (chtělo by se napsat i lidské) kvality, Hradišťan hrál s obrovským nasazením, všichni tanečníci odvedli dokonalé a při tom velmi "uvolněné" výkony. Zaslouží si , abych je vyjmenoval. Pánskou část tvořili esa baletu ND Alexandre Katsapov a sám Petr Zuska. S nimi tancovaly Ivana Mikešová a Edita Raušerová (kterou už od představení Extrém umím - i na dálku - odlišit). Abstraktnější roli tančila vynikající Nikola Márová.


Už se těším na další podobná představení.