Další Nová generace

 

Nanosvět výtarné divadlo masek

Until I Find it

dvě inscenace studentů HAMU, divadlo Disk 7.listopadu
 

    Bylo to další představení volné série, která mapuje úsilí a výsledky studentů HAMu v oblasti nonverbálního a tanečního divadla.

 

    První představení Nanosvět bylo velkým osvěžením. Na jevišti jsme viděli jakási vtipně výtvarně pojednaná stvoření připomínající mořské korály a podobné potvory. "Tanečníci", kteří měli tyto "kostýmy" na sobě je ovládali téměř virtuózně. Při tom šlo o nejen technicky nesmírně obtížné, ale i velmi poetické a humorné kreace. Potvůrky se předváděly, koketovaly či bojovaly jedna s druhou, občas se ze "skořápky" vylíhlo něco jako červ - herec jen kostýmu. Na představení bylo i několik malých dětí. Smály se často a velmi upřímně, dospělí ale častěji, protože některé pohybové fóry byly pro děti těžké. Tanečníky byli studenti Nonverbálního a komediálního divadla na HAMU Eliška Brtníková, Jana Klímová, Pavel Richta a Markéta Vacovská. Bylo až k nepochopení, jak mohli něco takového zvládnout, pomohla mi v tom až zmínka v programu, že většina z nich se věnuje pozemní a vzdušné akrobacii. Výtečnou hudbu složil Zdeněk Bartošík.

 

    Druhé představení Until I Find It byla typická "programově intelektuální tanečně-baletní kreace". Nebudu zde opisovat to, co v programu deklarovala autorka choreografie Mirka Eliášová. Tanečníci byli tři, všichni dobří. Nejlepší byl Petr Opavský. Tančil muže, který zápasí s životními problémy ať už skutečnými nebo psychologickými. Jeho problémy a stresující okolí vyjadřovali dva další tanečníci. Když zrovna "nezpracovávali" hlavního hrdinu tak se střídavě věnovali přípravě řízku, který během inscenace dodělali. Celá inscenace končí tím, že se chystají jej zkonzumovat.  Při této inscenaci se už děti nebavily, možná na tom byli stejně i někteří jiní diváci. Změnilo se to před koncem představení, kdy se po celé ploše jeviště rozkutálelo hrozně moc kuliček (i skleněnek) nasvícených efektně reflektory umístěnými při zemi. To se děti probudily. Já jsem ocenil taneční kvality herců, ale po nedlouho po Rybě mají u mě inscenace tohoto zaměření trochu smůlu.    

Vydařená alternativa - za minulým ročníkem KALD DAMU

 

    Jan Jirků : Marnotratný syn

    13 tisíc vteřin režie Ondřej Pavelka

 

    Již několik let se úspěšně snažím vidět všechny inscenace DAMU v Disku. Obvykle se mi více líbil repertoár (i provedení) souboru Katedry činoherního divadla (KČD). Jenže tento rok se to obrátilo o 180 stupňů. Soubor Katedry alternativního a loutkového divadla (KALD) i jeho repertoár mě si mě získal tak, že na ně tak hned nezapomenu. O letošním repertoáru KČD jsem už v blogu psal.  

 

    Jako první jsem od alternativců loni viděl Spalovače mrtvol. Líbil se - a kdybych ho viděl znovu po tom, co jsem herce blíže poznal - by se mi asi líbil ještě víc. Ke své tehdejší glose nechci nic dodávat.

 

    Pro mne druhou inscenací bylo 13 tisíc vteřin. Herci nastudovali pod režijním vedením Ondřeje Pavelky tři "aktovky", které uváděli v jednom večeru. První byla variace na hru W. Shakespeara Večer tříkrálový, druhou byl "ohlas čechovovských motivů" vycházející z dramatu Tři Sestry a třetí rozverné improvizované studentské představení "ze současnosti". Byl to herecký koncert a ukázka mimořádně inteligentní práce s textem. Již zde se projevilo to, co charakterizovalo tvorbu tohoto ročníku nejvíce. Všichni herci hráli s neuvěřitelným nasazením a současně velmi uvolněně. Nebylopři tom rozdílu mezi hlavní a vedlejší roli, skutečně kolektivní dílo.  Už je to dlouho, co jsem inscenaci viděl, proto o ní víc psát nebudu.

 

    Poslední inscenací, kterou jsem od nich viděl byla Naida. Na nadšení, které jsem vyjádřil v příslušné glose, nemám co měnit. Skutečně divadelní hody.

 

    Nakonec jsem si nechal inscenaci Marnotratný syn.  Byla to bez jakýchkoli pochyb nejlepší loňská inscenace v Disku. Dokonce asi patří mezi "zlatý fond" inscenací DAMU - a že je tam konkurence. Už sám námět hry je velmi aktuální. Mladý muž "ze zapadákova" není (stejně jako většina z nás) spokojen s kvalitou televizních seriálů. A rozhodne se, že bude psát lepší. Jenže jeho jedinou kvalifikací je tato nespokojenost a "neochota dělat kompromisy". A tak sledujeme jeho pokusy. Herci střídavě představují postavy jeho her a herce, kteří je mají - a nechtějí - hrát. Jejich dialogy "mimo role" jsou velmi vtipné, ukázky z tvorby vystihují výborně plytkost této formy. Tento základní motiv je doplněn příběhy z vlastního života autora. Sní o "velké" lásce, ale není schopen navázat plnohodnotný vztah, seznámíme se s třemi jeho partnerkami. Vidíme také rodiče autora. Jenže se ukáže, že pouhé předsevzetí dělat něco lépe vůbec nestačí a konec konců vede k hloupějším výsledkům než macha, kterou kritizoval. Vrcholem je když postava hry namíří samopal na autora a vskřikne "Ruče vzhůru od klávesnice!".

    Všichni herci excelovali, těžko si představit výrazně lepší představení. Byl jsem na něm ještě jednou letos na podzim a způsobil, že na něm bylo 12 kolegů. Všem se to líbilo.

 

    Velmi mne zaujali všichni herci tohoto ročníku. Byli dobří nejen herecky, ale i jinak - hra na hudební nástroje, zpěv tanec. Věřím, že se všichni výborně uplatní a už se těším až se s nimi zase setkám. Vypadá to, že si jejich kvalit všimli i kompetentní, mnoho z nich bude hostovat v Národním. Zmíním se tu jen o některých, výborní však byli všichni bez vyjímek.

 

    Anna Schmidtmajerová má mimořádný mimický talent. Měla trochu smůlu, že v mnohých inscenacích hrála "krásku" a tak neměla dost příležitostí ukázat všechno, co v ní je. Hodně se mi líbila i v Pannenkách.

    Anita Krausová je výborná herečka. Zůstala mi vědomí hlavně jako chytrá a ironická postava z Marnotratného syna. Mám radost, že jsem teď objevil, že dostala příležitost v Národním. A tak jí možná v příštích týdnech uvidím hned dvakrát - v Rubínu i v Národním. Už se těším.

    Alena Bazalová názorně ukázala, že herečku nedělá postava podle momentální módy, ale něco jiného. Byla výborná ve "vedlejších rolích".

    Ondřej Bauer byl výborný v hlavní roli Marnotratného syna.

    Karel Kratochvíl byl dobrý v hlavní roli Spalovače mrtvol, především mě zaujal jako "smrťák" v Marnotratném synovi. A strašně rád jsem se s ním potkal v tanečním divadle Ponec ve vynikající inscenaci Ryba.

 

P.S. Teď jsem zjistil, že v připravované inscenaci Žebrácké opery (hlavní role je svěřena předloňskému absolventa DAMU Vojtěchu Dykovi) budou děvky hrát Anna Schmidtmajerová, Anita Krausová a Alena Bazalová.