Spalovač mrtvol po čtyřiceti letech

rsk 

    Spalovač mrtvol

    Fuks, Filcíková, Vašíček - inscenace KALD DAMU

    Novela Ladislava Fukse Spalovač mrtvol byla v roce 1967, kdy poprvé vyšla, skutečnou událostí v české literatuře. Přečetli ji tehdy skoro všichni.  A těm, kdo jí nečetl, ji zpopularizoval film Juraje Herze s nezapomenutelným Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Po tomto filmu není jednoduché tuto látku inscenovat.
    Je jasné, že nemá cenu pokoušet se napodobovat Rudolfa Hrušínského, ale že je nutné pojmout látku nově pro další generaci. Autoři inscenace ji pojali jako sérii "klipů" netrvajících více než 2-4 minuty (člověk si vzpomene na hlášky televizních pracovníků, že současný divák nedokáže sledovat šot delší než 63 vteřin - možná už je to dnes jen 58, a než to budete číst bude to jen 56) proložených (nebo, že by to bylo naopak?) monology hlavního "hrdiny". Působivý hudební doprovod obstarával bubeník přítomný celou dobu na jevišti. Vzhledem k této koncepci neměla většina herců, vlastně všichni s výjimkou výtečného představitele hlavní role  Karla Kratochvíla, příliš možností předvést, co v nich je.
    Inscenace zachovala - a předala těm, kteří ji neznali - hlavní myšlenku díla, že lidé, kteří nemají svoje hodnoty ukotveny hluboko v sobě, se mohou při absurdní změně poměrů ve společnosti navzdory "dobrým úmyslům" chovat jakkoli zrůdně. Já bych však přivítal hlubší psychologické vykreslení jednotlivých postav. Také ukončení hry prvním úmrtím mi připadalo poněkud předčasné.

    Jak bývá v Disku obvyklé, byli moji sousedé v hledišti (několikrát) mladší než já. Mladý muž po pravé ruce se dvěma dívkám, s nimiž v divadle byl, svěřil, že se "docela bál". A dvě slečny po levé ruce měly stejný pocit jako já: "Já myslela, že bude pauza, a on už je to konec!".