Třetí kauza v Rubínu - Kauza Maryša

Petr Kolečko: Kauza Maryša
režie: Daniel Špinar
Divadlo Rubín, 8.ledna 2012

Do malého divadélka Rubín chodím moc rád (chodil jsem tam, i když ne tak často, i před více než třiceti lety - a Ondřej Pavelka s Evou Salzmannovou už tam hráli tehdy). Viděl jsem skoro celý repertoár, mnohé inscenace i dvakrát. Je to taková laboratoř divadelní práce, kde špatné věci prostě neuvidíte. Mám tuhle partu autorů inscenací i herců hodně rád.

Inscenaci, o které píši předcházely "v této sérii" dvě. Kauza Salome mi  doslova vyrazila dech dvěma aspekty: ostrostí svého pohledu (odpovídající "předloze") na zpovykanost dnešní (bohaté) společnosti a excelentním výkonem Pavly Beretové. Hned po představení mi bylo jasné, že bych ho rád viděl ještě jednou. Kauza Médeia ukazuje situaci (dnes bohužel hodně obvyklou), kdy muž opouští ženu kvůli jiné mladší. Opět zde byli výborné výkony Jany Strykové a Zuzany Stavné, které se opíraly o znamenitě napsané dialogy Petrem Kolečkem. Představení se mi hodně líbilo, ale v mé paměti trochu prohrávalo s tím, co jsem si pamatoval o Salome. Před Vánocemi nastala příznivá konjunkce třech okolností. Dávali obě Kauzy, byly na to lístky a já měl čas. Tak jsem obě Kauzy viděl znovu během dvou dní. A zjistil jsem, že jsou ještě lepší, než jsem si pamatoval. Také Médeia si ve srovnání polepšila, rozhodně není o nic mělčí.

V takové situaci jsem si nemohl nechat ujít nové představení dvojice Kolečko - Špinar, Kauzu Maryša. Tentokrát je hlavním motivem osud "zelené vdovy" - ženy bez skutečné náplně života, která žije v přepychu vedle nemilovaného muže,  ve skutečnosti většinou však o samotě. Je však otázkou, zda by to s ní dopadlo lépe, kdyby svého Vávru milovala. Tentokrát je dominantní hlavní role Maryši, kterou výborně hraje Jana Stryková. Ostatní (Zuzana Stavná, Ondřej Pavelka, Lukáš Příkazký a Alena Štréblová) hrají také dobře, ale jejich role jim nedávají tolik příležitostí. Dialogy jsou, jako u Petra Kolečka vždy, excelentní a vtipné, ozvláštnění jim dodává použití moravského nářečí a v kontrastu s "podnikatelskou Prahou". Hra má spád a hodně jí prospěl i výtvarně povedený návrh scény, který udělal režisér Dan Špinar.

Bezvýchodnost postavení Maryši je zvýrazněna tím, že se jí prostě nic nedaří - ani zabít Vávru. A Francek už taky dostal rozum a podniká v IT v Praze. Na rozdíl od biblického příběhu či antické mytologie nenachází hrdinka české (provinční) hry dostatek odvahy řešit svoji situaci radikálně. A místo tragedie tak máme co dělat s fraškou, což neznamená, že to její "hrdiny" poznamená méně.

Kauza Maryša je vskutku povedené představení. Určitě na něj zajděte.

Kauza Médeia

Eurípidés - Kolečko - Špinar : Kauza Médeia
Studion Rubín, 10.1.2011

Po vynikající Kauze Salomé, kterou jsem byl nadšen, sáhli Petr Kolečko a Daniel Špinar po další klasické tragedii, aby ji "přenesli do našich dní". A - i když tentokrát jde o "lehčí žánr" - opět se to povedlo. Vzniklo tak další velmi dobré představení divadelního studia Rubín. Tentokrát nedošlo oproti předloze k  tak velkému posunu "děje". Jen mluva a pojednání problematiky byly "moderní" - i když současné Médey si to asi "tak neberou" a nedovedou být tak důsledné.

Daniel Špinar měl opět velmi štastnou ruku na obsazení obou hlavních rolí. A nejen to. Dokázal herečkám vytvořit takové podmínky, že to jistě byly jedny z jejich nejlepších rolí. Už mne to u něj nepřekvapuje.

Médeiu hrála Jana Stryková, kterou  jsem již viděl  - a obdivoval - již mnohokrát (např. ve Špinarově inscenaci Hedy Gablerové nebo v Pornohvězdách). Je to jedna z nejlepších hereček mladé generace - a že je tam konkurence. Je dobrá i v inscenacích, kde má jen štěk - např role krávy v Sopránu ze Slapské přehrady, nebo v inscenacích, které moc nepovedly, jako rosnička v Úlu. Tady měla hlavní roli a byla opět vynikající.

Roli Glauké - mladé dívky, která svedla Médeina manžela Iásona, hrála Zuzana Stavná. Vlastně jsem ji viděl poprvé v činoherní roli. Ale uchvátila mě svým výkonem v obou tanečních představeních, které jsem viděl. Především v česko-katalánském projektu Očištění/Depurados, po kterém jsem si předsevzal, že tuhle herečku  musím sledovat. Také hned dostala v mém blogu - jako jedna z mála - svůj štítek pro vyhledávání. Druhým představením, kde jsem ji viděl, bylo  taneční představení Malá smrt v La Fabrice, kde tančila i "Salomé" Pavla Beretová. Výborným nápadem bylo nechat herečku v představení Médeia mluvit "materčinou" - slovensky. I když její postava byla psychologicky jednodušší, přesto to byla kvalitní herecká příležitost, kterou dokázala "Cuzika" využít a byla Janě Strykové nejméně rovnocennou partnerkou. I když to asi není genderově korektní, musím říci, že jí to v téhle inscenaci hodně slušelo - takže se asi moc diváků Iásonovi nedivilo (navzdory tomu, že Médeia proplula mezi Scyllou a Charybdou).


I autorovi Petrovi Kolečkovi očividně spolupráce s Danielem Špinarem velmi svědčí. Dle mého názoru s ním napsal své nejlepší hry. Zdá se mi, se v nich dokázal ukáznit a hry netrpěly takovou roztěkaností jako např. Úl.  Můžeme se jen těšit, co dalšího z této dvojice spolužáku z DAMU (už tam byli vynikající) ještě vznikne.

Pro mne bylo potvrzením dobrého vkusu autorů inscenace, že si k pohybové spolupráci pozvali Lenku Vágnerovou, kterou jsem pro sebe objevil teprve nedávno.
Je jistě velkou zásluhou Petra Kolečka  a jeho spolupracovníků, že se kolem studia Rubín soustřeďují výrazné osobnosti současného českého divadla. Vyplatí se tam chodit pravidelně.

Úl

Thomase Zielinsky, Petra Kolečko: Úl
"soubor" Divadla Rubín
Malá scéna, listopadu

Hodně fandím partě kolem divadélka Rubín, viděl jsem většinu jejich repertoáru. Inscenace Salome, Svrbí a Kouzelník patří k tomu nejlepšímu, co jsem viděl. Líbil se mi i jejich výlet na větší jeviště klubu Roxy s parodickým muzikálem Pornohvězdy. A tak jsem jsem vypravil i na jejich novou věc na scéně Nové Scény. Když nic jiného tak proto, abych viděl jak se vyrovnají s prostorem jeviště, na které by se jejich divadélko (i se zázemím) vešlo celé několikrát.

Tentokrát se jim však příliš nevedlo i to přesto, že všichni herci dělali co mohli (a většina z nich toho umí doopravdy hodně). Dle mého názoru totiž nebylo téma - nebo spíš jeho zpracování - dost nosné. Viděli jsme tak řadu více či méně povedených scének a výstupů, které se ale nepovedlo dát dohromady. To není odsudek, ale "jen" můj dojem. Dobře vím, že někdy (a zvláště v těchto žánrech) je hranice mezi vynikající inscenací a .... (nevím co napsat, aby to bylo výstižné) dost klikatá a velmi tenká. A jen nemnohým je dáno, aby byli vždy na její "správné" straně. Teď však bylo i k té hranici dost daleko. Já jsem své návštěvy nelitoval - viděl jsem řadu herců (spíš hereček), které mám rád - ale myslím, že tuhle inscenaci lze bez velké újmy vynechat. Už se těším, až půjdu cca za dva týdny na novou inscenaci v jejich divadélku. O to víc, že v ní hraje Jana Pidrmanová.

Kouzelník

 

Kouzelník
Studio Rubín, 7.května 2010

hrají Roman Štabrňák a Barbora Poláková  

    

    Tak se mi zastesklo po Studiu Rubín a byl jsem tam zase dvakrát. Jednou na politickém kabaretu R und R, který se mi zase tak moc nelíbil, a tak o něm psát nebudu a na představení Kouzelník, které mne pro změnu nadchlo - však už jsem také zamluvil lístky na konec června pro skoro celou rodinu.

 

    Hrají v něm dva herci - Roman Štabrňák a Barbora Poláková (kvůli níž jsem tam vlastně šel). Představení je to zcela mimořádné. Základní devizou jsou neuvěřitelné kouzelnické schopnosti herce  Romana Štabrňáka. Zabývá se kouzlením od raného dětství, daleko dříve než mu přišlo na um, že by mohl být hercem. Nelze si vůbec představit, že by se nějaký herec za jeden či dva roky naučil tolik - a tak dobře - kouzel, a  už vůbec ne kvůli jednomu představení. Tyto magické schopnosti umožnily postavit inscenaci, která pojednává o kouzelníkovi, jeho problémech, vztahu k bohu,životu obecně a k jeho partnerce obvzlášť. Na textu se podíleli sami herci, režisér, dramaturg, ... . V tomto smyslu jde tedy o kolektivní dílo, které vytvořilo půdu pro mimořádné herecké výkony obou protagonistů. z kontextu je jasné, že do hry Roman propašoval i mnoho svých osobních zážitků - např. z vystoupení v televizi se Štěpánkou Haničincovou.

     Dodatečně jsem si uvědomil (a na fotkách z webu připomněl), že jsem oba viděl zářit už v roce 2006 v Disku ve vynikající inscenaci Don Juan - a hrála tam i Zuzana Stavná (kdybych si už tenkrát psal blog, nezapomněl bych na ně tak trestuhodně).

 

    Roman Štabrňák nejen výtečně kouzlí (vidíme hrdličky, králíka, šátky, karty i přeříznutí asistentky), ale i výborně hraje. Barbora Poláková hraje hned několik postav. Kromě asistentky, milenky a manželky (v jedné osobě) i Štěpánku a faráře. Hraje znamenitě a bez jejího pohybového a komediálního talentu by představení nemohlo vzniknout.

 

    Je to výborné a osvěžující představení, které je obdobně jako představení v La Fabrice postaveno na poctivém kumštu. Kouzlí se tam, ale nepodvádí.

Daniel Špinar je "pan režisér"

 

hry, které jsem v jeho režii viděl:

Bratři Karamazovi,  Disk, dvakrát 2008

Homo 06, Disk 2008

Anglická milenka, Národní divadlo, Kolowrat 2009

Vojcek, Divadlo Na Vinohradech, 2009

Kauza Salome, Rubín, 2010

    Nepamatuji se, ale asi jsem v blogu ještě žádnou glosu nevěnoval divadelnímu režisérovi. Hodně často totiž režiséra "přehlédnu" resp. si nezapamatuji jeho jméno, abych poznal, že další z inscenací, které mne zaujmou, má téhož autora. Daniel Špinar je výjimkou. Bez nejmenších jde o jednoho z neoriginálnějších a z nejtalentovanějších mladých režisérů. 

    Jako první jsem viděl jeho Bratry Karamazovy v Disku. Inscenace se mi líbila hned napoprvé a také jsem o ní v blogu napsal. Teprve při druhé návštěvě jsem však plně docenil její kvality. Po třetí jsem se na tohle představení již nedostal a hodně toho lituji. Dodnes vidím mnoho scén a asi na tuto hru nedokážu nikdy zapomenout. Byla to jedna z nejlepších divadelních inscenací, které jsem kdy viděl. Myslím, že to byla skutečná událost v divadelním životě Prahy. Při jednom představení seděl kousek ode mne Ivan Trojan, který hrál ve slavné inscenaci téhož kusu v Dejvickém divadle. Špinarovo pojetí a výkony mého oblíbeného ročníku KČD DAMU v tomto představení způsobily, že jsem pak nebyl tak nadšený "rekonstrukcí" Dejvické inscenace v Zelenkově filmu.

    Strašně dobrá byla i inscenace Homo 06, která vznikla původně jen jako studiová práce na DAMU. Měla však velké úspěchy v Disku a pokud vím ještě se dodnes občas hraje v Rubínu - musím na to ještě jednou zajít. Touhle inscenací jsem byl nadšen, ale nějak jsem přehlédl, že ji vytvořil týž režisér jako Bratry Karamazovy. Režisérovi se podařilo přes kontroverzní téma vytvořit nevídaně poetickou atmosféru, která se člověku zapsala do podvědomí jak celkovým dojmem, tak i mnoha detaily. Opět zřejmě měl velký podíl na výkonech herců. Však mu také všichni tři hlavní představitelé Pavla Beretová, Vojtěch Dyk i Lukáš Příkazký zůstali věrní. A rozhodně na tom on ani oni neprodělali. 

    I na Anglickou milenku do Kolowratu jsem šel, aniž bych věděl, že režiséra inscenace již znám. Hra sama mne zase tak úplně neoslnila. Jde o příběh starší ženy, která zabila svou sestřenici a k činu se přiznala, avšak nikomu není jasné proč čin spáchala. Pátrá po tom vyšetřovatel - znamenitě ho hraje Vladislav Beneš. Nejde však o detektivku, ale o analýzu lidské psychiky a vyhoření vztahu dvou lidí. V první části vyslýchá vyšetřovatel manžela vražedkyně (Jiří Štěpnička), v druhé vražedkyni samu (Kateřina Burianová).  Na scéně je jen stůl a dvě židle v místnosti vyšetřovatele. Režijně byla hra ztvárněna mistrovsky. Mladý režisér dal inscenaci tvar a vytvořil velké herecké příležitosti, kterých se přední herci Národního divadla s chutí a výborným výsledkem chopili. 

    Kdysi jsem do Vinohradského chodil dost často, je to však už dávno. Plánoval jsem to napravit, ale nějak se to nedařilo, protože mne zcela vytěžovala divadla, která jsou stálou součástí mého divadelního portfolia. Jednou jsem šel kolem Vinohradského a zjistil, že mají ještě lístky na inscenaci kontroverzní hry Georga Büchnera Vojcek z první poloviny devatenáctého století, která de facto nebyla dopsána a zůstala torzem. A právě na tohle představení jsem kvůli Danielovi Špinarovi chtěl jít.  Inscenace měla obrovský úspěch u kritiky - později získala cenu Afreda Radoka, ale chladný ohlas u obecenstva tohoto divadla, které je zřejmě zvyklé na jiný typ divadla (nemýlím-li se, derniéra bude už v dubnu tohoto roku - nemáte tedy již moc času). Nebudu tady popisovat děj hry ani se rozebírat její poselství. Bylo by to nutně dost povrchní, na to toho o hře i autorovi vím příliš málo. Inscenace byla však velmi zajímavá, i když na diváky dost náročná. Mě se líbila, i když bych si ji asi více vychutnal na menším jevišti a s méně herci - některé "davové scény" mi spíše vadily (ale možná je to tím, že jsem zvyklý na menší scény). Scéna byla jednoduchá a pro někoho možná i provokativní. Tvoří ji lešení s obrovskou reklamní fotkou lepé děvy. Jako v jiných Špinarových inscenacích bylo vidět, že hodně pracoval s herci. Většina  postav je v jakési permanentní křeči -zvláště se to projevovalo u postavy hejtmana, kterou hrál Martin Stropnický, jehož fistulce jsem občas nerozumněl.  Nejvíce mne zaujal představitel blázna Michal Kern, který diváky do atmosféry představení v dlouhém prologu uvádí a pak se často objevuje jako kontrapunkt k "normálním" postavám.  Dobří byli i představitelé Vojcka Pavel Batěk a Marie Lucie Štěpánková. Asi by to také chtělo jít na inscenaci ještě jednou, ale asi to už nestihnu.

    O inscenaci Kauzy Salome Petra Kolečka jsem v blogu psal včera.

    Daniel Špinar dokázal, že má velký cit pro vedení herců a je schopen z nich "vyždímat" víc než jejich maximum. O jeho talentu svědčí i to, jak široký je rozsah prostředků, které používá. Od komorní a velmi civilní Anglické milenky s hereckými klasiky, přes expresivní hluboké inscenace na malých scénách s hereckými vrstevníky, až k hlučné a výpravné inscenaci Vojcka na velké scéně Vinohradského divadla. Jistě se vyplatí jeho tvorbu sledovat - a chodit "na něj" i když třeba o hře nebudeme moc vědět. 

TříKolka - tři (hry) Kolečka v Rubínu

Petr Kolečko: Soprán ze slapské přehrady
8. února, Rubín

Petr Kolečko a kol.: Díra
12.února, Rubín

Petr Kolečko: Kauza Salome
na motivy hry Oscara Wilda, režie Daniel Špinar
19.února, Rubín

    Tak jsem měl únor ve znamení divadla Rubín. Byl jsem tam celkem pětkrát. Dvakrát na hře Zuzany Dzurindové Svrbí, o které jsem již psal, a třikrát na hrách Petra Kolečka, o kterém jsem tady také již psal (Láska, vole a Pornohvězdy). Petr Kolečko má mnoho aktivit. Mimo jiné je uměleckým šéfem činohry Divadelního studia Rubín, které do značné míry zásobuje svými hrami. Pod jeho vedením se z Rubínu stává herecká laboratoř, kde se dostává velkých příležitostí mnoha hercům. O kvalitách těchto příležitostí svědčí to, že se mu daří pro vystupování v Rubínu shánět prvotřídní herce a jistě to není dáno finančním ohodnocením, ale tím, co mají možnost hrát - a v jaké atmosféře. O hrách budu psát v pořadí, v jaké jsem je viděl. Ta nejlepší tedy přijde na řadu jako poslední.

 

    Soprán ze slapské přehrady je především velká herecká příležitost pro Ladislava Hampla (zatím jsem ho neviděl). Plně ji využil. Hraje - a výtečně - "životem unaveného" (snad filmového) umělce, který sbírá ženské skalpy, aniž by mu to přinášelo hlubší uspokojení. A tak vede dlouhé monology o životě a jeho (ne)smyslu. Dívku, kterou právě svedl (a při tom si vzpomněl, že asi svedl v témže bytě před mnoha lety i její matku) hrála Marie Štípková. Kvůli ní jsem vlastně na představení zavítal. Hrála dobře, role jí však zjevně moc neseděla - bylo vidět, že ji zdědila. Myslím, že vím, jakým směrem by se role měla posunout, aby se mohla herecky vyřádit i ona. Nejsilnějšími pasážemi byl "dialog" hlavního hrdiny se starou skoro hluchou bývalou operní zpěvačkou, kterou fantasticky - jak také jinak - hrála Zdena Hadrbolcová. I když mu žena nerozuměla, její repliky byly naprosto přesné a hlavní hrdina se tak setkal s ženou, které "nestačil" a dost ho to rozhodilo. Osvěžení jemu i divákům přinesla Jana Stryková v roli krávy.  Hra nebyla špatná, stojí za to ji vidět, ale znovu na ní jít rozhodně neplánuji.

 

     S hrou Díra jsem se nějak nepotkal. Nepomohlo ani výborné herecké obsazení. "Děj" se odehrává v soukromém psychiatrickém zařízení, jehož majitele a provozovatelé hrají  Ondřej Pavelka a Eva Salzmannová (musel jsem zavzpomínat, jak jsem na ně chodil do těchto prostor, kde bylo A-studio - např. na Fausta). Chovance hrají David a Jakub Prachařové a moje oblíbená Anita Krausová (o níž už jsem tu také vícekrát psal). Postavy si z různých směrů hrají s citacemi z Shakespearových her, především z Leara. Ale jak už jsem řekl, mě hra moc nezaujala. Možná i proto, že jsem měl, když jsem na ní šel, přehnaná očekávání.  

 

    Z této trojice her byla rozhodně nejlepší Kauza Salome. Takhle to může mást, je to výborná inscenace i absolutně. Obrovskou zásluhu na tom má režisér Daniel Špinar, který opět předvedl sílu svého nadání. O něm asi napíši v samostatné glose.

    Hra vychází (i když nevím jak moc, protože ji neznám) z hry Oscara Wilda. Pravděpodobně silnějším motivem k jejímu napsání i způsobu realizace byla televizní reality show MTV My Super Sweet Sixteen (kterou pochopitelně neznám tím spíš), ve které v přímém přenosu předvádějí dcerunky z bohatých rodin  své bohatství a životní postoje na oslavách svých úžasných šestnáctých narozenin. Shlédnutí této show muselo na autora a režiséra velmi silně zapůsobit (nebo, že by jim stačilo si o tom přečíst?).

    Pavla Beretová hraje Salome - dcerku bohatého majitele ropných vrtů. Během celé hry prochází její postava mnoha polohami. Herečka tak dostala příležitost podat výkon, na který se nedá zapomenout. Však také byla Pavla Beretová byla za roli Salomé nominována na cenu Thalie za rok 2009. 

    Ostatní herci však také hrají úžasně dobře. Ondřej Pavelka hraje dívčina otce, který ji miluje nejen otcovskou láskou. Slibuje a snáší ji modré z nebe a je ochoten splnit ji každé i to nejbizardnější přání. Její matku hraje Alena Štréblová. Matka má nejasnou sexuální minulost, díky svému sexapealu se jí kdysi podařilo svést nynějšího manžela. Nyní se velmi špatně vyrovnává s tím, že už pro něj není tak žádoucí. K dceři nemá moc dobrý vztah, střídavě v ní vidí sokyni v lásce a ženu, která tím, jak si omotává kolem prstu milujícího otce, se mstí (jak se domnívá i za ni) milenci a mužům vůbec. Posledním hercem - nikoli co do kvality výkonu - je Lukáš Príkazký, kterého si také pamatuji z Disku. V roli s  ním prý alternuje (jako v Pornohvězdách) Vojtěch Dyk. Na tuhle postavu mi typově víc sedí Lukáš Príkazký. Hraje beatníka Johna, který se špinavý objeví na zahradě rodiny a nahlas vykřikuje hesla o prohnilosti světa a nutnosti jeho nápravy.  

 

    Na počátku Salome plánuje, které spolužáky pozve na oslavu a čím kterého ohromí. Při tom předvádí neujasněnost svých postojů a pocitů, protože některými spolužáky pohrdá pro jejich (relativní) chudobu a současně jim vlastně závidí jejich úspěchy a záliby. Seznamuje diváky s tím, co všechno si na svém otci vymohla. Při příchodu otce s ním koketuje, což se mu velmi líbí. Když se jí zdá, že nechce plnit všechny její rozmary, upadá do hysterického vzteku. Matku vůbec nemusí. Nálada se změní, když se Salome dovídá, že do jejich zahrady opět (naposledy ho sluhové zmlátili a vyhnali) přišel onen vizonářský mladík. Okamžitě dostane nápad, že právě on by mohl být tou největší atrakcí její oslavy. Zakáže, aby ho vyhnali, a jde za ním do zahrady. Snaží se s ním zavést rozhovor a pak ho i přimět, aby ji políbil. Pro něj je však ztělesněním zlého pokušení nejen jako představitelka bohatství, ale i jako žena. A tak dívka odchází od mladíka s nepořízenou. Nedovede to pochopit ani se s tím vyrovnat. Nezvyklé pocity, že něco nemůže mít, ji přivedou na myšlenku požádat otce o chlapcovu hlavu. Protože tuší, že tohle přání nebude jednoduché splnit, začne s otcem flirtovat a lstí si vynutí od otce slib, že ji splní každé přání.  Otec se zprvu vzpírá a říká dceři, že to ho přivede do vězení, ale posléze poručí (mobilem) sluhovi, aby mladíka zabil a jeho hlavu přinesl dceři. Salome má z hlavy radost, tančí a mazlí se s ní. Otce postihne záchvat žárlivosti a v něm svoji dceru zabije. Na konci představení vidíme, jak se mrtvá Salome s Johnem dívají z nebe na Zemi. Teď už se s ní je ochoten bavit a dívka tak dosáhla svého. Oba jsou veselí a žertují očividně šťastní.

    Možná jsem "děj" popsal zbytečně podrobně a určitě strašně zjednodušeně. Autor a režisér dokázali vytvořit skutečně silné dílo. Herecké výkony byly (jak si teď uvědomuji, jako ve všech inscenacích Daniela Špinara) zdánlivě samozřejmé. O to však působivější a pravdivější.

Tato inscenace získala nominaci na cenu Alfreda Radoka za "Českou hru roku 2009". 

    Hru Kauza Salome byste si určitě neměli nechat ujít. Není - a nebude - moc lepších inscenací.

    Petr Kolečko je velice plodný autor. Kdybychom hledali analogie ve sportu, patří zřejmě k těm, kteří raději hrají zápasy než trénují na sucho. Nemyslím, že při této kvalitě je tato nadprodukce na závadu. Jen mi kdesi v podvědomí vyvstává otázka, jak by jeho hry vypadaly, kdyby je víc vypiplával. Kdoví, možná by by byly horší, možná lepší. Určitě však patří Petr Kolečko k nepřehlédnutelným postavám našeho divadelního života.

    Jak už jsem psal byl jsem minulý měsíc v Rubínu pětkrát. Byl jsem však překvapen, že de facto nebylo (malinké) divadlo ani jednou plné, i když jednou bylo dle internetu vyprodáno. Je to škoda, málokde na Vás čekají tak silné divadelní zážitky. Informatici z matfyzu to při tom mají za rohem. Polepšete se a získáte víc než byste mohli čekat.

Svrbí - další dokonalá inscenace

 

Zuzana Dzurindová: Svrbí

překlad a režie Anna Petrželková

11.února  Divadlo Rubín

 

    Tak už jsem tenhle rok viděl asi čtvrtou zcela mimořádně dobrou inscenaci. Už mi nestačí superlativy. Tahle hra je hrozně dobrá, inteligentní a především zcela dokonale zahraná.  

 

    Jde o hru se "ženskou tématikou". Než abych ji charakterizoval já, vypůjčím si dva citáty. Prvý je z programu

"Ženy. Komplikované systémy, odkázané na chemické reakce, které bývají často neslučitelné se životem. Pod povrchem se dějí věci. A sem tam to vře i na něm. Katastrofa se blíží. Ženy se dělí. Na ty, které jsou ochotny podstoupit lobotomii v zoufalé snaze najít štěstí, a na ty, které jsou odhodlané v mužích nehledat víc, než doplněk k večerním šatům. Jak přemoci vlastní hrdost? Kdo nakonec vyhraje válku pohlaví, které svrbí?"

a druhý - skoro lepší - pochází od jedné z hlavních představitelek Barbory Polákové

Stále více se v našem okolí objevují schopné, inteligentní, vtipné ženy (ženomuži), pro které vyrovnané partnerské protějšky nejsou k dostání. Rozpor mezi nabídkou a poptávkou. Mohlo by se zdát, že hra bude jeden velký povzdych. Je to však pokus podívat se na nás i z druhé strany. Tedy čeho všeho jsme samy schopny, pro jakési ´vztahové blaho´, aniž bychom se, ve své ´přeemancipováné´ sleposti, dokázaly nad sebou pozastavit.

   Jak už jsem řekl, hra je mimořádně vtipná. Režie i herci jí dodávají ještě mnoho dalších nápadů. Obsazení je prakticky dokonalé. Dvě hlavní ženské postavy hrají Pavla Beretová, o níž jsem už v tomhle blogu mockrát psal, a Barbora Poláková, kterou jsem bohužel v Disku nějak přehlédl a tak tentokrát fakticky viděl poprvé.

 

    Pavla Beretová je bezesporu jednou z nejlepších (a nejvšestrannějších) mladých hereček. Je fajn, že si toho všimli i v Národním, kde je již (třetím? rokem) ve stálém angažmá. Je hrozně sympatické, že i když tam už má i hlavní role (Mahulena), hraje dál i v malých divadlech (za roli Salome v Rubínu - na to představení se teprve chystám - byla nominována na cenu Thálie). Mám pocit, že to, že v nějaké inscenaci hraje, je dostatečným důvodem, abyste na ni šli. Při tom nemá "hvězdné manýry", nestrhává pozornost jen na sebe a svůj výkon, ale je výbornou týmovou hráčkou. 

    Barbora Poláková byla pro mne velkým překvapením. Nejen, že Pavle Beretové byla důstojnou partnerkou, ale ukázala i zcela mimořádné schopnosti vytvořit "herecké klipy". Nádhera. Skoro každý její monolog by šlo uveřejnit např. na webu jako samostatnou etudu, při níž by si přišli na své i ti, kdo celou hru neznají a neviděli. 

 

    Větší mužskou roli hrál znamenitě spolužák Pavly Beretové z Disku Tomáš Dianiška. Viděl jsem ho už vícekrát, ale tentokrát se mi líbil skoro nejvíc. V poměrně malém prostoru, který ve hře má, dokázal odvést dokonalý výkon.

 

    Menší, avšak symbolickou, roli hrál Tomáš Kobr. Režisérka pro ni vybrala vskutku toho pravého představitele. 

 

    Nejít na tohle představení byl byl vskutku hřích. Takhle inteligentní humor, který by však neulpíval jen na povrchu, hned tak nenajdete. Já na představení půjdu jistě ještě alespoň jednou a jsem si jist, že tam pokaždé najdu mnoho nového. 

P.S. Na představení jsem již byl i po druhé a užil jsem si stejně jako poprvé - a všem šesti kolegům, které jsem na to vylákal, se představení líbilo také.