Třetí kauza v Rubínu - Kauza Maryša

Petr Kolečko: Kauza Maryša
režie: Daniel Špinar
Divadlo Rubín, 8.ledna 2012

Do malého divadélka Rubín chodím moc rád (chodil jsem tam, i když ne tak často, i před více než třiceti lety - a Ondřej Pavelka s Evou Salzmannovou už tam hráli tehdy). Viděl jsem skoro celý repertoár, mnohé inscenace i dvakrát. Je to taková laboratoř divadelní práce, kde špatné věci prostě neuvidíte. Mám tuhle partu autorů inscenací i herců hodně rád.

Inscenaci, o které píši předcházely "v této sérii" dvě. Kauza Salome mi  doslova vyrazila dech dvěma aspekty: ostrostí svého pohledu (odpovídající "předloze") na zpovykanost dnešní (bohaté) společnosti a excelentním výkonem Pavly Beretové. Hned po představení mi bylo jasné, že bych ho rád viděl ještě jednou. Kauza Médeia ukazuje situaci (dnes bohužel hodně obvyklou), kdy muž opouští ženu kvůli jiné mladší. Opět zde byli výborné výkony Jany Strykové a Zuzany Stavné, které se opíraly o znamenitě napsané dialogy Petrem Kolečkem. Představení se mi hodně líbilo, ale v mé paměti trochu prohrávalo s tím, co jsem si pamatoval o Salome. Před Vánocemi nastala příznivá konjunkce třech okolností. Dávali obě Kauzy, byly na to lístky a já měl čas. Tak jsem obě Kauzy viděl znovu během dvou dní. A zjistil jsem, že jsou ještě lepší, než jsem si pamatoval. Také Médeia si ve srovnání polepšila, rozhodně není o nic mělčí.

V takové situaci jsem si nemohl nechat ujít nové představení dvojice Kolečko - Špinar, Kauzu Maryša. Tentokrát je hlavním motivem osud "zelené vdovy" - ženy bez skutečné náplně života, která žije v přepychu vedle nemilovaného muže,  ve skutečnosti většinou však o samotě. Je však otázkou, zda by to s ní dopadlo lépe, kdyby svého Vávru milovala. Tentokrát je dominantní hlavní role Maryši, kterou výborně hraje Jana Stryková. Ostatní (Zuzana Stavná, Ondřej Pavelka, Lukáš Příkazký a Alena Štréblová) hrají také dobře, ale jejich role jim nedávají tolik příležitostí. Dialogy jsou, jako u Petra Kolečka vždy, excelentní a vtipné, ozvláštnění jim dodává použití moravského nářečí a v kontrastu s "podnikatelskou Prahou". Hra má spád a hodně jí prospěl i výtvarně povedený návrh scény, který udělal režisér Dan Špinar.

Bezvýchodnost postavení Maryši je zvýrazněna tím, že se jí prostě nic nedaří - ani zabít Vávru. A Francek už taky dostal rozum a podniká v IT v Praze. Na rozdíl od biblického příběhu či antické mytologie nenachází hrdinka české (provinční) hry dostatek odvahy řešit svoji situaci radikálně. A místo tragedie tak máme co dělat s fraškou, což neznamená, že to její "hrdiny" poznamená méně.

Kauza Maryša je vskutku povedené představení. Určitě na něj zajděte.

Zde jsem člověkem

Here I am Human!
The Tiger Lillies
Divadlo Archa, 15.února 2011

Jde o vtipné představení, které vlastně dělá (inteligentní a vtipnou) "vatu" vystoupení dnes známé britské kabaretní skupiny The Tiger Lillies. Jak se můžete dočíst v programu (kupte si ho, najdete tam texty písní i jejich překlady), skupina má k Praze vřelý vztah, vystupovala již v devadesátých letech v pražských hospodách. Toto představení vzniklo okolo písní, které složili inspirováni Rabelaisovým románem Gargantua a Pantagruel na výzvu ředitele Divadla Archa Ondřeje Hraba.

Kabaretní styl skupiny je zajímavý a jistě si Vás získá, texty jsou vtipné, ale já bych si je s mojí angličtinou příliš nevychutnal - byl jsem proto vděčný, že se jejich překlad promítal synchronně (jako v opeře). Divadelní složku představení napsal Jocelyn Clarke a režie se ujal Jiří Havelka. Scénu tvoří obří "dárková kolekce" všeho, co je potřeba k tomu, abychom mohli být "zde člověkem". Od prezervativů, přes různé depilační a masážní přístroje, deodoranty, ..... až k prostředkům k aseptickému odstranění mrtvoly. O prospěšnosti a nezbytnosti toho všeho nás přesvědčuje v roli samého Boha Jiří Bartovanec. Text je to vtipný a "jdoucí do hloubky". Aby nám mohl všechna ona udělátka názorně předvést, jsou součástí oné dárkové kolekce i dva lidé - figuranti Adam a Eva. Hrají je (má oblíbená) Zuzana Stavná a nedávný absolvent DAMU Jiří Zeman. Divadelní složka zdařile doplňuje vystoupení hudební skupiny.

Příští měsíc se má představení v Arše opět několikrát reprízovat. Půjdete-li na to, dobře se pobavíte a navíc si budete moci koupit některá CD skupiny, která vám autoři ochotně podepíší. Představení se  mi líbilo. Největší dojem na mě však udělalo to, že jsme už (alespoň v kultuře) "součástí světa". Nějak si na to nemohu zvyknout.

Kauza Médeia

Eurípidés - Kolečko - Špinar : Kauza Médeia
Studion Rubín, 10.1.2011

Po vynikající Kauze Salomé, kterou jsem byl nadšen, sáhli Petr Kolečko a Daniel Špinar po další klasické tragedii, aby ji "přenesli do našich dní". A - i když tentokrát jde o "lehčí žánr" - opět se to povedlo. Vzniklo tak další velmi dobré představení divadelního studia Rubín. Tentokrát nedošlo oproti předloze k  tak velkému posunu "děje". Jen mluva a pojednání problematiky byly "moderní" - i když současné Médey si to asi "tak neberou" a nedovedou být tak důsledné.

Daniel Špinar měl opět velmi štastnou ruku na obsazení obou hlavních rolí. A nejen to. Dokázal herečkám vytvořit takové podmínky, že to jistě byly jedny z jejich nejlepších rolí. Už mne to u něj nepřekvapuje.

Médeiu hrála Jana Stryková, kterou  jsem již viděl  - a obdivoval - již mnohokrát (např. ve Špinarově inscenaci Hedy Gablerové nebo v Pornohvězdách). Je to jedna z nejlepších hereček mladé generace - a že je tam konkurence. Je dobrá i v inscenacích, kde má jen štěk - např role krávy v Sopránu ze Slapské přehrady, nebo v inscenacích, které moc nepovedly, jako rosnička v Úlu. Tady měla hlavní roli a byla opět vynikající.

Roli Glauké - mladé dívky, která svedla Médeina manžela Iásona, hrála Zuzana Stavná. Vlastně jsem ji viděl poprvé v činoherní roli. Ale uchvátila mě svým výkonem v obou tanečních představeních, které jsem viděl. Především v česko-katalánském projektu Očištění/Depurados, po kterém jsem si předsevzal, že tuhle herečku  musím sledovat. Také hned dostala v mém blogu - jako jedna z mála - svůj štítek pro vyhledávání. Druhým představením, kde jsem ji viděl, bylo  taneční představení Malá smrt v La Fabrice, kde tančila i "Salomé" Pavla Beretová. Výborným nápadem bylo nechat herečku v představení Médeia mluvit "materčinou" - slovensky. I když její postava byla psychologicky jednodušší, přesto to byla kvalitní herecká příležitost, kterou dokázala "Cuzika" využít a byla Janě Strykové nejméně rovnocennou partnerkou. I když to asi není genderově korektní, musím říci, že jí to v téhle inscenaci hodně slušelo - takže se asi moc diváků Iásonovi nedivilo (navzdory tomu, že Médeia proplula mezi Scyllou a Charybdou).


I autorovi Petrovi Kolečkovi očividně spolupráce s Danielem Špinarem velmi svědčí. Dle mého názoru s ním napsal své nejlepší hry. Zdá se mi, se v nich dokázal ukáznit a hry netrpěly takovou roztěkaností jako např. Úl.  Můžeme se jen těšit, co dalšího z této dvojice spolužáku z DAMU (už tam byli vynikající) ještě vznikne.

Pro mne bylo potvrzením dobrého vkusu autorů inscenace, že si k pohybové spolupráci pozvali Lenku Vágnerovou, kterou jsem pro sebe objevil teprve nedávno.
Je jistě velkou zásluhou Petra Kolečka  a jeho spolupracovníků, že se kolem studia Rubín soustřeďují výrazné osobnosti současného českého divadla. Vyplatí se tam chodit pravidelně.

La Fabrika

 

Mistr a žák

Skutr - inscenace pohybovéno divadla  

La fabrika, 28.března

 

Malá smrt - taneční divadlo

režie Adéla Laštovková Stodolová 

La fabrika, 23.dubna

    Už delší dobu jsem se chystal do nového divadelního prostoru, který vznikl z továrních hal v Holešovicích. Bohužel jsem propásl zajímavé inscenace v loňském roce. prostor je příjemný a má alespoň dva sály - hlavní a "slévárnu". Skupině herců a režisérů točící se kolem této scény se podařilo prosadit s inscenací La putyka (režie Rostislav Novák), která získala mnoho ocenění a na kterou proto vůbec nejde sehnat lístky. 

 

    Šel jsem na  představení Mistr a žák. Představení je založeno na obrovské kondici a pohybovém nadání všech představitelů. Jejich projev hraničí s kvalitně provedenou akrobacií (však také jde o úpravu inscenace, která byla uváděna v rámci festivalu Nový cirkus na Letné). To je však "jen" východisko nebo chcete-li předpoklad k tomu, aby mohli předvést výsostné divadlo. Druhým zdrojem je inspirace východním uměním. Vidíme příběh Mistra, jeho famula a žáka, který se chce vetřít k mistrovi do učení. O hudební stránku se stará Jakub Prachař, který bubnuje, zpívá a hraje zpěvačku. Jde o svéráznou pohybově nesmírně náročnou a vtipnou improvizaci. I když (možná jen zatím) není "cirkusový" styl výrazu mým oblíbeným a nevyznám se ani v citacích východních příběhů, musel jsem ocenit vtip a mimořádné kvality inscenace i herců. Je až k neuvěření, co všechno dokáží a kolik nejen pohybových nápadů mají. Tři hlavní role vytváření Rostislav Novák, Petr Horníček a Jiří Kohout. Nemám to slovo rád, ale možná je adekvátnější mluvit o nich jako o perfomerech než jako o hercích. Ale, kdo by se staral o terminologii. Na představení určitě stojí za to jít, zaručuji Vám, že se budete celou dobu dobře bavit a navíc nenačerpáte vůbec žádnou negativní energii.

    Když už jsem se jednou do tohohle divadla vypravil, tak jsem musel navštívit i druhou inscenaci, tentokrát spíše tanečního divadla - Malá smrt. Ta se odehrávala v menším ze sálů - ve slévárně. Ne, že by pro mne byly anonce představení nějak moc důležité, ale tady jsem si přečetl, že jde o "poetické taneční divadlo". Představení se mi moc líbilo, ale adjektivum poetické bych mu asi dal jako poslední. Koncepce vycházela opět především z fyzických dispozic všech šesti tanečníků (herců) a jejich velkého nasazení. Při tom autorka inscenace využívala vrchovatě (pro mne možná až nezvykle moc) konkrétního prostředí, ve které se hrálo. Herci šplhali po žebřících k nástropnímu jeřábu, pohybovali se ve výškách, dívky strávily dost velkou část představení ve velké kádi s vodou (byla teplá - seděl jsem v první řadě, tak mne párkrát postříkaly). Představení se mi velmi líbilo. Tančily v něm tří dívky: autorka Adéla Laštovková Stodolová, Zuzana Stavná (kterou jsem si o několik týdnů později vychutnal v Disku na inscenaci Depurados v DISKU) a Pavla Beretová (asi jí to dalo zabrat, ale tanečním specialistkám se vyrovnala - je hrozně fajn, že takhle nyní vypadají mladé hvězdy souboru Národního divadla). Všechny byly výborné. Muži - zde by se chlapci vůbec nehodilo - zvládali své náročné role také "s přehledem" (to je blbý, ale nějak mne teď lepší slova nenapadají). Byli to Jakub Gottwald (toho určitě znám z DISKu, ale zatím neodlišuji), Jan Meduna a Petr Vršek.  

 

    Soudě podle těchto dvou večerů (jistě jsem v tam nebyl naposledy - už mám lístek na Kultovní představení) se tým SKUTR úspěšně snaží o pojetí divadla důsledně vycházejícího z dokonalého ovládnutí fyzického pohybu. A teprve na tomto "poctivém" základu vytváří případné hodnoty další. Nevím, do jaké míry je to reakce na dobu, v níž většina věří v to, že všechno jde okecat, ale každopádně je to právě proto hodně sympatické a navíc i důvěryhodné. 

 

    Na představení Mistr a žák jsem byl krátce po té, co jsem se vrátil z výletu po galeriích v USA. A obecenstvo mě překvapilo. Bylo jiné než znám z divadel, kam obvykle chodím. Bylo tam mnoho "reprezentativních" (reprezentovaly jak své patrnery, tak sebe) krásných žen, všechny s vkusem, ale hodně namalované. Po Američankách, na které jsem se díval týden před tím, to byl obrovský rozdíl. To, že jsou tady ženské hezčí, nepřekvapuje, ale že se Američanky ve srovnání s Češkami skoro vůbec nemalují, bych nikdy netipoval (třeba jako příslušnice pragmatického národa vědí, že by to stejně nepomohlo). Překvapilo mě i kolik lidí na představení bylo a v duchu jsem vedení scény blahopřál k úspěšné propagaci. V Ponci musí tiše závidět. Pak jsem se však dočetl, že i v La Fabrice musí (přes úspěch La putyky) ukončovat pro nedostatek diváků uvádění více her, které mají rádi. A tak mám smůlu.

    I na druhém představení bylo plno (sál je však menší) a obecenstvo už mi připadalo stejné  jako v DISKu (i když to možná bylo i tím, že už jsem byl měsíc doma zpátky).

 

    Zajděte někdy do LA Fabriky, určitě neprohloupíte.

Očištění / Depurados

 

Sarah Kane: Očištění / Depurados

mezinárodní pohybový divadelní projekt Veroniky Riedlbauchové

Divadlo DISK, 28.dubna 2010

    Jsem  Disku jako doma. A na všechna představení "nonverbálního" divadla, která jsou na této "mé" scéně uváděna, chodím už skoro automaticky. I tentokrát to byl mimořádný zážitek.

    Absolventka režie KALD DAMU Veronika Riedelbauchová přivedla na jeviště Disku svůj mezinárodní projekt, ve kterém hrají španělští a čeští herci. Pohybové divadlo bylo postaveno na základě stejnojmenné hry britské dramatičky Sarah Kane. Sarah Kane ani tuto její hru neznám, ale z toho, co jsem si mohl přečíst v  programu, se autorskému kolektivu podařilo chmurnou atmosféru originálu tlumočit silným způsobem.

    Herci nejenom tančí (většinu diváků by asi tohle sloveso ani nenapadlo použít), ale i hraje své (většinou) monology ve své mateřštině. Chvíli tak slyšíme češtinu, chvíli španělštinu. Porozumění "obsahu" to vůbec nevadí. Hlavní složku poselství nese pohybová složka představení.

    Všichni herci byli zejména pohybově hodně dobří. Nejvíc mne zaujala představitelka hlavní role Grace Zuzana Stavná. Byl to po všech stránkách vrcholný herecký výkon. Herečku jsem si nepamatoval, ale přesto mi připadala povědomá. Nahlédnutím na Internet  jsem zjistil, že jsem ji asi viděl kdysi v jednom představení v Disku (to jsem tam ještě z blbosti na všechna představení nechodil) a hlavně, že jsem ji před týdnem viděl ve výborném představení Malá smrt v La Fabrice (ještě jsem o něm nestačil napsat). Hodně rád bych ji brzo viděl někde znovu.

    Představení je režijně, koncepčně, scénograficky a vlastně i po všech stránkách vynikající a mohu ho každému doporučit. Musíte si asi ale pospíšit, dlouho se z technických důvodů hrát nemůže.