Loučení s DISKem

rsk

Reto Finger : Ledový hrot

Petr Kolečko : Soumrak bohů

Jana Slouková, Daniel Špinar: Homo 06 aneb hoši byli toho dne poněkud neklidní

O inscenacích souboru katedry činoherního divadla jsem v tomto blogu již jednou psal. Podařilo se mi uskutečnit předsevzetí, které jsem si tehdy dal, byl jsem ještě jednou jak na Štěstí dam, tak na Bratrech (Karamazových) a viděl jsem i další dvě jejich inscenace.

Ledový hrot je hra současného švýcarského dramatika, který se v něm zabývá analýzou vztahů a komunikace. "Děj" se odehrává v horské vesnici, která je skoro úplně odříznuta od okolního světa. Její obyvatelé se snaží přistupovat k životu a jeho problémům tak, jak byli jejich předkové zvyklí - přes mýty. Avšak ty již přestávají fungovat. Hra sama mne nijak zvlášť neoslovila, přesto jsem však byl s večerem spokojen. Měl jsem totiž možnost vidět své oblíbence (už jsou to všichni z tohoto ročníku) v dalších polohách jejich herectví. A bylo na co se koukat.

Další dvě aktovky uvedené v úvodu jsou uváděny pod společným názvem Mužské záležitosti.

Soumrak bohů je hra "o fotbale", vášních a nekalostech okolo něj. Také na ní mě zaujaly především herecké výkony.

Daleko více se mi líbila druhá část představení Homo 06 aneb hoši byli toho dne poněkud neklidní. Tu bych bez váhání přiřadil k "velké trojce" představení, o kterých jsem psal minule. Když jsem si kupoval lístky, měl jsem trochu strach. Tématem je totiž homosexualita a já viděl několik filmů, představení a diskusí, které toto téma zpracovávaly způsobem, který mne ani nezaujal ani nenaštval, jen nutil ke kroucení hlavou (výjimečně ne nad sebou samým). Toto představení však bylo mimořádně zdařilé. Autoři i protagonisté si drželi nad tématikou potřebný nadhled a přitom dokázali zdánlivě nemožné: zprostředkovat současně jak "vnější" pohled, tak i citové rozpoložení hrdinů (homosexuálů i jejich okolí). Tolik laskavého a při tom naprosto nespoutaného humoru se jen tak nevidí. Hra byla mimořádně působivě výtvarně a pohybově pojednána. Všichni tři herci Pavla Beretová, Vojtěch Dyk i Lukáš Příkazký byli excelentní. Při tom jejich "role" vůbec nebyly jednoduché, kdyby byly je hrál někdo jiný, šlo by o zcela jiné - a myslím si podstatně horší - představení.

Musím říci, že těch sedm večerů, které jsem s touto partou v DISKu strávil, patřilo k tomu nejlepšímu, co mne v tomto roce potkalo. Bylo k neuvěření, jak široký repertoár jednotliví herci dokázali zvládnout. I když se to týká všech, přesto se mi chce zvlášť zmínit Pavlu Beretovou, Lukáše Příkazského a Radovana Klučku.

Nelze než pogratulovat pedagogům DAMu k tak dobrým studentům a všem absolventům popřát, aby našli uplatnění v kvalitních divadlech i představeních. Bylo by krásné, kdyby si - třeba Bratry Karamazovy - vystřihli ještě několikrát příští rok mimo DISK, jako "můj" ročník Jakuba a jeho pána v Celetné. Lístky by se jistě snadno prodaly. Nevím, zda se mi to podaří, ale rád bych jejich další vývoj sledoval. Pokud někdo bude mít informace, kde působí, dejte mi prosím vědět.